Otevřený dopis ministrovi zdravotnictví MUDr. Svatoplukovi Němečkovi
Jan Čvír
MUDr. Svatopluk Němeček
Ministerstvo zdravotnictví České republiky
Palackého nám. 4
12801 Praha 2
Vážený pane ministře MUDr. Svatopluku Němečku,
rád bych reagoval na Váš projev a postoj k povinnému očkování, kterého jsem se osobně neúčastnil, ale měl jsem možnost jej shlédnout ve zpravodajství idnes.cz.[1]
Osobně mě mrzí, že odpůrci povinného očkování nenabídli argumenty k diskuzi nebo alespoň nebyly zmíněny v příspěvku. Hned na začátek napíšu, že se považuji za odpůrce povinného očkování, ale nebylo tomu tak vždy. Dovolte mi podělit se s Vámi o důvody, proč jsem na „druhé straně“.
1. Světské autority se mnohokrát mýlily, mýlí se a budou se mýlit
Příkladem nechť je třeba případ lékaře Ignáce Filipa Semmelweise. Ten kvůli svému přesvědčení (neměl proto nejen důkaz, ale ani řádné vysvětlení), že nemoci přenášejí na své rodičky v nemocnici sami lékaři, nařídil na svém oddělení povinné mytí rukou chlórovým vápnem. Počet onemocnění klesl řádově. Nicméně, jeho tehdejší kolegové (autority) nebyli ochotni se tím zabývat a dokonce se mu i za tyto myšlenky vysmívali. V roce 1865 bylo jeho chování pro jeho okolí natolik nepřijatelné, že byl proti své vůli převezen na psychiatrické oddělení, kde zemřel po dvou týdnech, s masivními vnitřními zraněními.[2]
Dalším příkladem, kdy se autority mýlily, je, že Země je placatá. Církev po určitou dobu nebyla schopná přijmout vědecké argumenty.
A co třeba vitamín D? V naší republice je možno oficiálně zakoupit vitamín D v koncentraci, která nepřekračuje 400 UI (mezinárodních jednotek) na jednu dávku. Ačkoli vědecké studie a praxe lékařů zabývající se terapií vitamínem D jasně prokazují již léta, že adekvátní dávky jsou minimálně o řád výše. Přesto se o tom nehovoří, nediskutuje, nepředepisuje. Přiměřené dávky vitamínu D si tedy musíme kupovat v zahraničí, a to nejen pro silné kosti, ale třeba i pro silnou imunitu. V zahraničí se používá vitamín D k léčbě, např. autoimunitních onemocnění, proč ne u nás? Proč je českým nemluvňatům dávkován vit. D v dávce 500 IU (přiměřená dávka podle odborníků), ale přiměřená dávka již není předepisována dospělým? Zobecněno: ve společnosti je cca 9 lidí z 10 s nedostatečným množstvím tohoto vitamínu. 400 IU v jediné dávce je ignorace faktů, jež jsou o vitamínu D známy již dlouhá léta. Budete s tím jako ministr zdravotnictví něco dělat? Budete s tím něco dělat jako rodič? Toto není řečnická otázka.
Existuje studie s názvem „Kojenecká úmrtnost stoupá zároveň s počtem rutinně podávaných dávek očkovacích látek. Je v tom nějaká biochemická nebo synergická jedovatost?“. Studie uvádí, že kojenecká úmrtnost je jedním z nejdůležitějších opatření dětského zdraví a celkového rozvoje země. Přestože USA investovaly do zdravotní péče víc peněz na hlavu než kterákoli jiná země ze 33 dalších rozvitých zemí, USA mají ve srovnání s nimi nejvyšší úmrtnost. Singapur, Švédsko a Japonsko mají kojeneckou úmrtnost menší než poloviční ve srovnání s USA. Očkovací nároky na děti se liší stát od státu. 5 zemí s nejnižší kojeneckou úmrtností ze sledovaných 34 zemí požadovaly/doporučovaly pouze 12 dávek vakcín pro děti do jednoho roku života, zatímco USA požaduje 26 dávek vakcín. K pochopení souvztažnosti mezi počtem dávek vakcín, podávaných rutinně novorozencům, a kojeneckou úmrtností byla udělána lineární regresní analýza. Bodový diagram každé z třicítky národních novorozeneckých úmrtností oproti dávkám očkovacích látek poskytl lineární vztah a prokázal pozitivní souvztažnost, Kojenecká úmrtnost má tendenci se zvyšovat spolu s počtem plošně aplikovaných dávek vakcín.[3]
2. Obsah hliníku a dalších adjuvans v očkovacích látkách
Je obecně známo, že hliník je neurotoxický. Po odhalení mentálních poškození u jedinců na nitrožilní výživě nařídila v 90-tých letech americká FDA (Foods and Drugs Administration = Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), že všechny infúzní výživové roztoky musí být označeny popiskou „obsahují hliník a mohou být toxické“. A nesmí obsahovat dávku překračující 25 μg (mikrogramů) hliníku na litr infúzního roztoku. U jedinců s nedostatečnou funkcí ledvin je dokonce dávka hliníku stanovena na max. 4 až 5 μg hliníku na kg tělesné váhy a den.[4] Jestliže tyto poznatky aplikuji na kojence, který má nedokončený vývoj ledvin do 2 let a váží průměrně 5,7 kg ve 3. měsíci a 11,35 kg v 18. měsíci života (termín pro 4. dávku Infanrix Hexa podle očkovacího plánu) tak mi z toho plyne, že by tito jedinci neměli přijmout dávku hliníku přesahující 26 μg, respektive 51 μg hliníku v den očkování. Jenomže jediná dávka očkovacího prostředku Infanrix Hexa obsahuje, mimo jiné, 820 μg hliníku. Pokud to není zřejmé, je rozdíl mezi hliníkem přijatým potravou a hliníkem, který přeskočil trávicí soustavu a jde rovnou do krevního oběhu.
Toto byl jen můj laický názor. Chápu, že bude třeba něco serióznějšího. Team Khan a kol. publikoval studii, která hledala způsoby a místa, kde končí hliníkové částice (částečně podobné a částečně identické těm) ve vakcínách, ale na myších. Kdo by to taky zkoušel na lidech, že? Zkuste si tipnout, kde ty nanočástice skončili... Nebojte se, vyslovte to nejhorší místo, kde hliník může být... Správně, v mozku a v množství 82–95% celkem podaného množství. Jen doplním, že se tam ty částice „usadili“ až po 3 až 6 měsících![5]
Budete se mnou asi souhlasit. Ten, kdo nebyl seznámen s výsledky této studie, nebude připisovat a hlásit účinky očkovací látky na jedince, kterému byla podána tato dávka vakcíny před 3 až 6 měsíci. Systém hlášení nežádoucích účinků léčiv Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) má ve světle této studie velké nedostatky.
Další problematickou složkou vakcín je formaldehyd. Formaldehyd je karcinogenní a neurotoxický. Je zakázáno jej používat již delší dobu. Truhláři jej nesmějí používat při ošetřování nábytku. Výrobci látek nemohou formaldehydem ošetřovat látky (textílie), ale výrobci vakcín jej mohou používat při přípravě vakcín. A lékaři mohou (vlastně musejí, jiná vakcína není dostupná) tyto látky podávat nitrosvalově našim nejmenším. Samozřejmě, že jsou tyto látky uvedeny v příbalovém letáku pro Infanrix Hexa.[6] Přitom ani libovolně malé množství formaldehydu není bezpečné, když mají truhláři, nábytkáři, výrobci textilií a jiní nulovou toleranci kvůli ochraně jejich zdraví. Nulová tolerance by proto měla být dodržována i u tak citlivé záležitosti, jakou je očkování.
Další přídavnou látkou je rtuť, ještě stále přítomna v očkovacích látkách v podobě thimerosalu (etylmerkurytiosalicylátu sodného). Tady trochu odbočím k synergické toxicitě (jedovatosti). Existuje studie na potkanech, podle které dávka olova, která zabije 1% potkanů, v kombinaci s 1/20 dávky rtutě, která sama o sobě zabije 1% potkanů, je smrtelná pro 100% potkanů.[7] Poškozující účinky rtuti shledala i americká FDA. Jedná se především o poškození ledvin, centrálního nervového systému i poškození dásní. Škodlivým účinkům jsou vystaveni jak pacienti, tak zubní lékaři.[8] Úředníkům v Bruselu (EU) se nelíbilo, že amalgám (z nehož 50% tvoří rtuť) končí v čističkách odpadních vod, potažmo v přírodě. Chápu je. Odhaduje se totiž, že se ročně v 15 zemích EU (původně zemích západního blok) spotřebuje 70 tun rtuti a v ČR, Polsku a Slovinsku dalších 20 tun rtuti jen na výrobu zubního amalgámu.[9] A tak tu máme alespoň zákon, který nutí nevypouštět tyto zbytky, které se jednoduše řečeno, už do vyvrtaného zubu nevešly, a odevzdávat je k opětovné recyklaci. V některých rozvinutých zemích světa (Japonsko, Švédsko, Norsko, Finsko) je použití amalgámu zcela zakázáno. V Německu a Rakousku je zákaz omezen na děti, kojící ženy a jiné rizikové skupiny. V USA pokud někdo požádá o amalgámovou výplň (jako nestandardní výplň), musí nejdříve podepsat, že je seznámen s účinky amalgámu, potažmo rtuti. Z tohoto úhlu pohledu, pokud chcete chránit zdraví občanů ČR, tak nás nedovolte všechny otrávit v tom toxickém mixu plném rtuti, hliníku a dalších „nedůležitých“ přísad.
3. Jste si tak jist ochrannými účinky očkování — alespoň toho, které se chystáte nařídit?
Studie s názvem „Trendy v úmrtnosti na infekční choroby v USA“ zmiňuje, že zápal plic a chřipka jsou zodpovědné za největší počet úmrtí v průběhu celého (minulého) století. Tuberkulóza způsobila téměř stejný počet úmrtí jako zápal plic a chřipka na začátku (minulého) století, ale úmrtnost na tuberkulózu klesla ostře po roce 1945.[10] Jenže BCG vakcína proti tuberkulóze nebyla v USA nikdy celoplošně použita. Místo toho se Spojené státy spoléhaly na zjišťování a léčbu latentní formy tuberkulózy.[11] Dále, nikdy se plošně neočkovalo proti moru, spále a choleře. Proti spále dokonce doposud neexistuje žádná schválená vakcína. Co tedy způsobilo ústup těchto (prozatím zmíněných 6) infekčních onemocnění? Osobně si myslím, že je za to odpovědno více faktorů, a ne všechny umíme správně vyhodnotit. Jako velice důležitý faktor vnímám především vzrůst životního standardu a hygieny.
4. Imunita po očkování
Jistě se všichni shodneme na tom, že největším přínosem očkování by měla být získaná imunita. Jako příklad jsem vybral parotitidu, mumps, česky příušnice. Je třeba se trochu detailněji rozepsat, ale myslím, že porozumění stojí za to:[12]
„Před zahájením vakcinace byly příušnice běžné, většinou onemocněly děti ve školním věku, onemocnění dospělých byla poměrně vzácná. Většina dětí měla otok příušních žláz. Přibližně desetina dětí měla i lehce probíhající aseptickou meningitidu, ale orchitida u prepubertálních chlapců byla vzácná.“
„Postižení nervového systému, pohlavních žláz a slinivky břišní patří do klinického obrazu epidemické parotitidy. Přibližně u poloviny pacientů dochází k mírnému zmnožení lymfocytů v mozkomíšním moku, většina z nich nemá klinické obtíže, ale u 10-15% pacientů vzniká aseptická meningitida, která se projevuje horečkou, někdy i třesavkou, bolestmi hlavy, nauzeou, zvracením a meningeálními příznaky, u dětí i křečemi.“
„Průběh aseptické meningitidy je prakticky vždy nezávažný. Vzácně dochází k meningoencefalitidě s poruchou vědomí, ložiskovým neurologickým postižením a parézami hlavových nervů. Jen raritně může tato nejzávažnější forma epidemické parotitidy vést k úmrtí. Vzácné postižení sluchového nervu může způsobit hluchotu, většinou jednostrannou. Přibližně u pětiny adolescentů a dospělých mužů dochází k orchitidě, vzácně i epididymitidě.“
„Po orchitidě, zvláště oboustranné, může dojít k oligospermii a atrofii varlete, ale úplná sterilita je vzácná. Relativně vzácně dochází k postižení slinivky břišní, pankreatitida se klinicky manifestuje bolestmi břicha, zvracením, občas i průjmem."
„Na infekční klinice v Ostravě bylo v letech 2005-2006 ambulantně ošetřeno či hospitalizováno 152 pacientů s epidemickou parotitidou,
| Rozsah postižení | Počet pacientů |
| pouze sialoadenitida (příušní či jiná slinná žláza) | 110 (72%) |
| sialoadenitida + orchitida | 19 (13%) |
| sialoadenitida + meningitida | 11 (7%) |
| sialoadenitida + meningitida + orchitida | 9 (6%) |
| sialoadenitida + meningitida + pankreatitida | 1 (1%) |
| sialoadenitida + orchitida + pankreatitida | 1 (1%) |
| sialoadenitida + jednostranná hluchota | 1 (1%) |
„… pravidelné očkování proti příušnicím bylo v Polsku zahájeno až v roce 2004 …“
„Očkování proti příušnicím bylo v ČSSR zavedeno v roce 1987.“[13]
Snažil jsem se vystihnout nejvýraznější rysy příušnic.
Toto má být jedno z těch strašlivých onemocnění minulosti, proti kterému nás chrání očkování? Jestliže tato nemoc taková není, proč se připravuje zákon, který bude trestat rodiče a děti za to, že dítě není proti ní očkované, trestat vedoucí dětských kolektivů za to, že přijmou neočkované dítě, třeba neočkované pouze proti této jediné nemoci? Sám si vzpomínám, jak maminky navštěvovaly se svými ratolestmi nakažené dítě, aby se jejich vlastní dítě mohlo infikovat, dokud bylo malé. Věděli totiž, že imunita je doživotní a v pubertě a dospělosti už nemusí být průběh nemoci tak hladký. Navíc, existuje několik studií, které si všímají souvztažnosti mezi přirozeným průběhem onemocnění v dětství a klesajícím počtem onemocnění rakoviny vaječníků v dospělosti.[14]
Pravděpodobnost přežití 10 let u rakoviny vaječníků je cca 35%.[15] Napadá mě jedna otázka přímo na tělo a musím ji položit. Pokud by měla žena na výběr mezi rakovinou vaječníků a nízkým rizikem jednostranného ohluchnutí při příušnicích, prodělání kterých ji poskytne ochranu před touto formou rakoviny, našla by se vůbec nějaká žena, která by nezvolila příušnice? Ženy s diagnózou rakovina vaječníků tuto volbu nemají. Vy ji ale máte: můžete rozhodnout, zda v ČR bude nebo nebude povinné očkování proti této nemoci. Jinými slovy, jestli budoucím dospělým ženám „zákonem nařídíte“: Budete žít bez vydatného ochránce před rakovinou vaječníků.
Život vždy byl, je a bude rizikový. Měli bychom jako jednotlivci mít možnost se uvážlivě rozhodnout, před kterými riziky se budeme chránit a která přijmeme s vděčností. Třeba proto, že nás mohou chránit před něčím ještě horším. Někteří z nás dospěli k závěru, že rizika očkování jsou prostě příliš vysoká a prospěch příliš krátkodobý a nejistý.
Zkuste tento příspěvek vnímat jen jako počátek pro hledání dalších zdrojů informací, povzbuzení k sebevzdělávání, pobídnutí k přehodnocení stávajících názorů, k další diskuzi. Vždyť i já jsem hledal, přečetl mnoho informací, abych chránil zdraví své a svých blízkých. Ale jak to, že jsem se dostal do úplně opačné pozice? Myslím si, že každý samouk dospěje k vlastním zjištěním, k vlastnímu porozumění věci. A jsem přesvědčen, že je to tak správně, protože každý jiný úhel pohledu na věc nás může obohatit.
Pokud existuje situace, kdy většina lidí zastává jen „jediný správný“ názor a názory menšiny jsou ignorovány, zatímco „správný“ názor/postoj je vymáhán represí, pokutami a omezeními, tak mi to připomíná doby politických ideologických manipulátorů minulého (a, bohužel, i současného) století. Chcete kráčet v jejich stopách nařízením o povinném očkování?
Rozumím Vaší potřebě chránit zdraví svých dětí a lidského života obecně. Prosím, pečlivě zvažte každé jednotlivé pro a proti, a teprve poté se rozhodněte, jaký bude Váš další krok v této věci.
S přátelským pozdravem
Jan Čvír
Použitá literatura:
[1] Válková H: „Ministra vypískaly stovky odpůrců očkování. Kolik za to bereš? volal dav“, 9.III.2015, [cit. 2015-03-15]
[2] Wikipedia: „Ignaz Semmelweis“, 18.IV.2015, [cit. 2015-04-18]
[3] Miller NZ, Goldman GS: „Infant mortality rates regressed against number of vaccine doses routinely given: Is there a biochemical or synergistic toxicity?“, Hum Exp Toxicol, 2011, 30(9):1420–1428;
slovenský překlad: „Dojčenská úmrtnosť v porovnaní s počtom plošných očkovaní: Je tu nejaká biochemická či synergická toxicita?“
[4] „Title 21 — Food And Drugs; Chapter I — Food And Drug Administration Department Of Health And Human Services; Subchapter C — Drugs: General; Part 201 — Labeling; Subpart G — Specific Labeling Requirements for Specific Drug Products; Sec. 201.323 — Aluminum in large and small volume parenterals used in total parenteral nutrition“, Code of Federal Regulations, Title 21, Volume 4, rev. 1.IV.2014, cite: 21CFR201.323, [cit. 2015-07-27]
[5] Khan Z, Combadière C, Authier FJ, Itier V, Lux F, Exley C, Mahrouf-Yorgov M, Decrouy X, Moretto P, Tillement O, Gherardi RK, Cadusseau J: „Slow CCL2-dependent translocation of biopersistent particles from muscle to brain“, BMC Med, 2013, 11:99
[6] GlaxoSmithKline: „Infanrix hexa: Souhrn údajů o přípravku“, 5.XII.2014, [cit. 2015-07-27]
[7] Schubert J, Riley EJ, Tyler SA: „Combined effects in toxicology — a rapid systematic testing procedure: cadmium, mercury, and lead“, J Toxicol Environ Health, 1978, 4(5–6):763–776
[8] Edlich RF, Rhoads SK, Cantrell HS, Azavedo SM, Newkirk AT: „Banning Mercury Amalgam“, [cit. 2014-03-19]
[9] Floyd P, Zarogiannis P, Crane M, Tarkowski S, Bencko V: „Risks to health and the environment related to the use of mercury products“, 9.VIII.2002, strana 13, [cit. 2015-03-15]
[10] Armstrong GL, Conn LA, Pinner RW: „Trends in infectious disease mortality in the United States during the 20th century“, JAMA, 1999, 281(1):61–66
[11] Luca S, Mihaescu T: „History of BCG Vaccine“, Mædica (Buchar), 2013, 8(1):53–58
[12] Rožnovský L, Orságová I, Martinková I, Beneš Č: „Epidemická parotitida — pokračující epidemie na východě ČR“, Pediatrie pro praxi, 2007, 3:148–151
[13] Křenková L: „Laboratorní diagnostika parotitidy“, Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta, 2013, str. 8, [cit. 2015-07-27]
[14] Cramer DW, Vitonis AF, Pinhero SP, McKolanis JR, Fichorova RN, Brown KE, Hatchette TF, Finn OJ: „Mumps and ovarian cancer: modern interpretation of an historic association“, Cances Causes Control, 2010, 21(8):1193–1201
[15] Cancer Research UK: „Ovarian cancer statistics“, 2010–2011, England & Wales, [cit. 2015-07-27]
