Jak se zbavit léků (Meduňka 6, 7 a 8/2017)

08.11.2017 21:51

MUDr. Ludmila Eleková

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu

 

    MUDr. Ludmila ElekováKonvenční medicína stojí na předepisování léků a jejich dlouhodobém užívání. Z praxe se téměř úplně vytratily jiné možnosti léčby, zejména úprava stravy, cvičení, zvládání stresu aj. Výrazný vliv farmaceutického průmyslu, celkové provozní nastavení zdravotnictví, ale i očekávání pacientů, to vše vedlo k tomu, že málokterému pacientovi se podaří odejít z ordinace lékaře bez předpisu nějakého léku.

    Tento článek nebudu psát pro ty, kterým tento stav vyhovuje. Budu ho psát pro ty, kteří by raději léky nebrali, ale už nějaké berou a nevědí co s tím. Těm, kterým lékaři řekli, že jejich nemoc je nevyléčitelná a léky budou muset brát doživotně.

    Léků se často lze zbavit, ale jen za určitých podmínek. Musí se ovlivnit nemoc, na kterou se léky berou, musí se postupovat rozumně, s porozuměním biochemických procesů v pozadí nemoci. Některé léky ale vysadit nelze nebo velmi obtížně. Na tomto místě jednoznačně uvádím, že následující text není návod pro každého, aby vysadil své léky. Kdokoli by tak učinil, činí na vlastní odpovědnost a riziko. Máte-li úmysl léky vysadit, měli byste to ideálně učinit ve spolupráci a za dohledu vašeho lékaře.

 

Druhy léků

    Léky lze rozdělit do několika skupin podle toho, co v těle mají dělat.

    Léky substituční nahrazují substanci, kterou organismus nemocného neumí dostatečně produkovat nebo dochází k velkým ztrátám, které je nutno kompenzovat. Do této skupiny patří substituce životně důležitých hormonů v případě nedostatečné funkce žlázy (inzulín u diabetika 1. typu, hormony štítné žlázy, kortizol při nedostatečnosti nadledvin, hypofyzární hormony při poškození hypofýzy, pohlavní hormony, některé enzymy apod.) nebo dodávání např. železa při jeho ztrátách.

    Pak máme léky potlačující symptomy, které jsou hlavním arzenálem konvenční medicíny. Jsou to všechny léky, které se označují „anti-“. Jejich úkolem je tlumit nebo blokovat nějakou biochemickou reakci, zabránit tělu něco provádět. Například léky snižující produkci tělu vlastních látek (cholesterol, kyselina močová, imunitní působky), léky ovlivňující funkce na buněčné membráně (blokují receptory, vytěsňují z nich originální molekulu, zasahují do přenosu neurotransmiterů apod.).

 

Jak léky působí

    Obecně řečeno, konvenční léky buď blokují nějakou metabolickou nebo imunitní funkci, blokují nějaké receptory, ovlivňují funkce buněčné membrány, nebo nahrazují látky, které tělo nemocného neumí vyrobit. Podstatné je, že téměř nikdy neřeší příčinu nemoci. Jejich dlouhodobé užívání mění homeostázu, tělo na podávání léků reaguje přizpůsobením svých funkcí, aby se dostalo do nového rovnovážného stavu. Tělo léky nechce, vše co dělá (včetně „příznaků“) je jen snaha udržet se v rovnovážném stavu, vyrovnávat vlivy z vnějšku. Při delším užívání léků se vytvoří nová rovnováha.

    Laici a bohužel i lékaři zapomínají, že tělo nedělá nic náhodou, ani omylem. Všechny funkce, i když jsou v daný okamžik dysfunkční, patologické, jen reagují na vnější vlivy. Tělo se prostě jen snaží přizpůsobit, najít optimální rovnovážný stav, optimální fungování za daných podmínek. Jenže tohle se v konvenční medicíně zcela ignoruje a jen se potlačují funkce, které jsou mimo normu.

    Z tohoto faktu vyplývá první základní pravidlo, které platí až na malé výjimky: náhlé vysazení léků vede k narušení rovnováhy a přestřelení na druhou stranu. Anglicky se tomu říká „rebound fenomen“. Představte si kyvadlo, které držíte na jedné straně a pak pustíte: přestřelí na druhou stranu. Biologická funkce, která byla lékem potlačovaná, náhle potlačovaná není a protože nebyl odstraněn důvod, proč ji organismus prováděl právě v té intenzitě, která vedla k předpisu léku, bez brždění lékem má volnost a dojde ke zhoršení původních příznaků. Zhoršení lze zabránit pomalým vysazováním, ale stále zde máme původní nemoc. Původní příčinu, která vedla k příznakům a která nezmizela.

    Druhým pravidlem pro vysazení léků je vyléčit původní nemoc, aby se normalizovaly tělesné funkce a nevrátily se příznaky. Některé příznaky jsou hodně nepříjemné, někdy i nebezpečné a není rozumné prostě vysadit léky a neudělat nic jiného. Bohužel vliv alternativních metod léčení vede některé nemocné k názoru, že všechny léky jsou špatné, všechno je „chemie“ a oni pak léky svévolně vysadí, aniž tuší, co dělají. Někdy vylejí s vaničkou i dítě a ublíží si.

 

Rebound fenomén

    Jedním z mechanismu rebound fenoménu je změna citlivosti a četnosti buněčných receptorů, na které se lék váže. Náhlé vysazení s rovnováhou velmi zamává. Ukažme si to na příkladu nervové synapse v mozku. Vysílající neuron vypustí do synaptické štěrbiny např. serotonin, který se naváže na receptor v membráně přijímajícího neuronu. Výsledkem je vzruch v přijímacím neuronu, který vnímáme jako klid, pohodu a spokojenost. Jestliže někdo začne užívat antidepresiva, která dnes fungují převážně jako blokátory zpětného vychytávání serotoninu (tj. molekuly serotoninu zůstávají v štěrbině déle a ve větším množství), zvýší se počet molekul ve štěrbině a jejich nabídka receptorům na membráně přijímajícího neuronu).

    Jenže deprese není prostý nedostatek serotoninu v synaptické štěrbině. 90% se ho tvoří ve střevním nervovém systému. Možná je jeho nedostatek důsledkem deprese, ne příčinou. Užívání antidepresiv vede ke snížení počtu a citlivosti receptorů na přijímajícím neuronu, který tím kompenzuje zvýšenou nabídku, protože ta „snížená“ hladina má nějakou příčinu a důvod! Podobně dochází ke snížení citlivosti inzulínových receptorů při nadbytečné nabídce glukózy, kterou buňky nechtějí přijmout, a k rozvoji inzulínové resistence. Tento mechanismus působí všude, kde lék naruší rovnováhu mezi signální molekulou a membránou. Naše tělo nedělá nic zbytečně. To, co vnímáme jako nemoc a její příznaky, je jen snaha o nastolení nové homeostázy, když ta stará není udržitelná.

    Co se stane, když někdo náhle vysadí antidepresiva nebo jiné léky, které vedou k resistenci receptorů? Objeví se původní příznaky, náhle a prudce. Neznamená to, že ten lék byl potřebný nebo že by dokonce něco „léčil“, ale že při resistenci receptorů snížené množství signálních molekul nestačí na zabezpečení normální funkce. Proto je u mnoha léků nutné vysadit postupně, během dnů, týdnů, někdy až měsíců, aby vaše tělo mělo čas nastolit původní zdravou rovnováhu mezi receptory a molekulami.

 

Vysazení kompenzačních léků

    Tady musí být jasno: často to není možné. Když je orgán zničen, fyzicky odebrán nebo funkčně nedostačuje, pak nemocný musí brát kompenzační léky do konce života. Platí to bez výjimky pro všechny žlázy s vnitřní sekrecí. Také pro vitamín B12 u perniciózní anémie.

    Jestliže někdo užívá tyto léky (nejčastěji jde o hormony štítné žlázy a inzulín), pak existuje možnost jejich vysazení POUZE za předpokladu, že nemoc netrvá moc dlouho, žláza nebyla zničená a je schopná se obnovit a bude zastaven proces její destrukce (autoimunitní zánět). Až po zastavení destrukce je možné začít snižovat dávky a sledovat, kam se dostanete.

    Musíte ale postupovat opatrně, funkci žlázy podpořit např. bylinami, homeopatiky, stopovými prvky apod., aby se zvýšila šance na její obnovu. V každém případě, jestliže byl příčinou nedostatečné funkce štítné žlázy autoimunitní zánět, je vždy lepší pouze nahrazovat funkci žlázy po zvládnutí zánětu, než ho nechat v těle řádit dál. Je-li žláza zničená nebo dokonce odstraněná, pak nemocný musí užívat substituční léčbu do konce života. Jiná možnost v takovém případě není.

 

Vysazení „anti-“ léků

    Než o tom budete uvažovat, je třeba se zamyslet nad důležitými otázkami. Proč byl lék vůbec nasazen? Na jakou nemoc nebo potíž? Bylo to vůbec nemoc? Nebylo to náhodou jen něco přirozeného, způsobeného životním stylem? Trvá to ještě? Divili byste se, kolik léků lidé berou ze setrvačnosti, protože jim je kdysi kdosi předepsal, přestože důvod k předepsání dávno pominul.

    Např. antidepresiva předepsaná na psychické problémy v rámci složité životní situace, která je ale dávno minulostí. Léky na různé civilizační nemoci (zažívací potíže, vysoký cholesterol, tlak apod.), které by se měly řešit úpravou životosprávy. Hormony, aniž by bylo vůbec zjištěno, jestli chybí. Analgetika bez řešení příčiny bolesti. A tak dále…

    Lékaři (až na výjimky) s pacientem neřeší jeho životosprávu a další možné faktory, přispívající nebo přímo způsobující jeho nemoc. Rovnou píšou léky. Pálí vás žáha? Dostanete léky na snížení produkce kyseliny solné v žaludku, přestože nikdo nezměří, kolik jí váš žaludek vůbec produkuje! Velmi často je pálení žáhy způsobeno nedostatkem kyseliny, ne přebytkem. Narušení produkce kyseliny solné spustí kaskádu dalších zažívacích problémů, například SIBO (small intestine bacterial overgrowth, přerůstání bakterií v tenkém střevě), které se pak léčí dalšími léky, přidají se léky na bolesti břicha, poruchy stolice… a během celé té doby se pacienta nikdo nezeptá, co jí. Totéž platí pro cukrovku, nadváhu, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a jiné civilizační neduhy. Žádné léky je neléčí! Žádné léky neprodlouží kvalitní život, často naopak.

    Nemocný, který se rozhodně vysadit alopatické léky, by rozhodně měl vědět, co dělá. Měl by vědět, co jeho léky ovlivňují, jaké biologické funkce, jestli může dojít k rebound fenoménu, měl by vědět, jak bude monitorovat změnu v průběhu své nemoci, měl by vědět, jak rychle si může dovolit léky vysadit. Vždy je lepší postupovat pozvolna, sledovat, jak tělo reaguje. Je-li vaše nemoc měřitelná, např. krevní tlak, laboratorní nálezy, můžete monitorovat pokrok. Když ale není měření možné, musíte se spolehnout na svůj subjektivní pocit a tělesné funkce. V každém případě byste měli mít představu o tom, jak lék účinkuje, co ovlivňuje a co můžete očekávat. Podpořte své tělo při detoxikaci od léků, kvalitně ho živte, celkově zdravě žijte. Současně pracujte na skutečném vyléčení své nemoci.

    Jestliže užíváte léky a vlastně nevíte proč, nemáte původní příznaky, pak nic nebrání jejich opatrnému vysazení. Příkladem může být reaktivní deprese, když už důvody a projevy pominuly. Nebo vymizení zažívacích potíží po úpravě stravy. Výrazné zlepšení až vymizení alergických projevů v nové sezóně. Divili byste se, jak často mi pacienti neumějí říci, proč lék vlastně užívají. Prostě jim ho někdo kdysi předepsal, prý napořád…

    Přestože konvenční léky nic neléčí, mají své účinky a mění fungování organismu. Tento článek budiž hlavně podnětem k přemýšlení a prohlídce lékárničky.

 

Statiny

    Léky na cholesterol (statiny) jsou jedny z nejčastěji předepisovaných léků. Jsou předepisovány preventivně i mladým lidem a dle stávajících názorů se mají užívat doživotně. Jsou automaticky předepisovány diabetikům a pacientům s ischemickou chorobu srdeční i přesto, že hladinu cholesterolu vždy měli v normě.

    Mnoho lékařů je předepisuje automaticky podle výsledku vyšetření krve: hodnoty jsou třeba jen lehce nad horní hranici normy a lékař bez dalšího přemýšlení předepíše statiny, aniž vyhodnotí životní styl pacienta a reálné riziko. Popsané postupy jsou běžné a „lege artis“, ale jsou skutečně ku prospěchu pacientů? Odpovídají vědě? Je opravdu vhodné, aby lidé užívali statiny?

    Proč lidé vůbec užívají léky za účelem prevence nemoci, když každý lék má i vedlejší účinky? Logicky z jediného důvodu: předpokládají, že se vyhnou riziku většímu, než jsou vedlejší účinky a tak si zvýší šanci na zdraví a delší život. Statiny snižují riziko srdečního infarktu. Lékaři je předepisují a lidé je užívají s vírou, že snížení rizika infarktu CELKOVĚ zvýší šanci na přežití a dožití se vyššího věku. Nepřemýšlejí nad tím, jestli život naopak nezkrátí nežádoucí účinky statinů. Je logické, že když dělám něco jako prevenci, chci snížit nějaké riziko, ale nechci ho vyměnit za jiné, které moje šance na zdraví a dlouhý život podkopají.

    Protože o statinech píšu v článku o tom, jak se zbavit léků, asi tušíte, že statiny život neprodlouží. Neměl by je brát prakticky nikdo, protože jsou zbytečné a škodlivé. Překvapeni? Nedivím se.

 

Iluzorní víra v lékaře

    Věříte svým lékařům, že mají v malíčku poslední vědecké poznatky, že vědí, co dělají a chtějí vaše dobro (čtěte: zdraví a dlouhý život). Ale lékařská praxe má za vědou zpoždění asi 20 let. Celou jednu generaci trvá, než se nový poznatek dostane z vědeckých laboratoří k doktorovi Novákovi v Dlouhé Lhotě. Platí to zejména v případě, že Dr. Novák neovládá žádný světový jazyk (což bohužel platí pro většinu lékařů středního a vyššího věku), nemá ve zvyku hledat si sám od sebe informace na internetu a průběžné vzdělávání si doplňuje jen na kurzech akreditovaných ČLK (což také platí pro většinu lékařů). Lékař je tak odkázán na to, co se mu přefiltruje na kurzech, které bývají ovlivněny farmaceutickým průmyslem. I kdyby farmaceutické firmy neměly prsty v obsahu kurzů, doktoři neradi přiznávají, že se mýlili, zejména v něčem tak profláknutém, jako je cholesterol v roli zabijáka.

obálka knihy Smrtiace lieky a organizovaný zločin    V případě statinů je změna brzděna i skutečností, že statiny jsou miliardový byznys. Výrobcům nepřekáží, že za ta dlouhá desetiletí boje proti cholesterolu nebylo prokázáno, že by zvýšená hladina cholesterolu v krvi způsobovala ucpávání cév a snížení jeho hladiny prodloužilo život. Když budete mít v něčem miliardy, postaráte se, aby se udržel názor, který podporuje prodej. Nerada beru lidem iluze, ale domnívat se, že váš lékař drží krok s vědou a že vás chce zdravé, je iluze velmi nebezpečná. Kdo nevěří, nechť si přečte knihu Smrtiace lieky a organizovaný zločin od Petera C. Gøtzscheho. Podrobně mapuje, jak farmaceutické firmy ovlivňují všechny oblasti zdravotnictví, včetně pacientských organizací.

 

Rizika statinů

    Takže co s těmi statiny? Patří mezi léky, které bych nevzala do úst a nedopustila, aby je bral kdokoli z mých blízkých. Důvod je jednoduchý: rizika vysoce překračují prospěch. Neprodlužují život, naopak. Jejich nežádoucí účinky jsou děsivé a vážné. Narušují opravu DNA, oslabují imunitu, zvyšují riziko infekcí, rakoviny, deprese, demence, cukrovky, ledvinového selhání, srdečního selhání, narušují tvorbu hormonů, poškozují svaly a nervy, způsobují dokonce tzv. globální transitorní amnézii (GTA), kdy se vám doslova vymažou roky života.

    Dr. Duane Graveline, bývalý astronaut a lékař, to zažil dvakrát, pokaždé již během prvních týdnů užívání statinů. Popisuje to ve svých knihách (jedna z nich má výmluvný název Lipitor — zloděj paměti) a jeho osobní devastující zkušenost se statiny ho motivuje psát, zkoumat, upozorňovat a sbírat případy. V jedné epizodě amnézie se mu vymazalo vše od puberty. Nevěděl, že vystudoval medicínu, že je astronaut, že je ženatý… Naštěstí to po pár hodinách přešlo a paměť se mu vrátila. Je děsivé pomyšlení, že např. pilot letadla, kterým letíte, užívá statiny a postihne ho GTA…

    Každý, kdo je užívá, by měl také vědět, že on sám osobně — i kdyby měl štěstí a neměl vedlejší účinky — nemusí mít ze statinů vůbec žádný prospěch. Účinnost léků měří tzv. NNT (number needed to treat), které uvádí, kolik lidí musí být léčeno, aby jeden z nich měl z léku užitek. Užívání léku totiž neznamená, že pro vás něco skutečně udělá! Ani u analgetik není NNT rovno 1. NNT statinů je 80!!! To znamená, že je cca 80 lidí musí užívat několik let, aby se zabránilo jedinému infarktu! Zbývajících 79 uživatelů z nich nemá žádný užitek, protože by žádný infarkt stejně nedostali, ale riskují nežádoucí účinky. Řekl vám tohle váš lékař? Obtěžoval se vyhodnotit, jaké může být vaše osobní riziko infarktu?

 

O cholesterolu

    Statiny vám byly nejspíše předepsány, protože máte vyšší cholesterol, obvykle bez ohledu na to, jaký je poměr HDL a LDL a jaká je hladina triglyceridů. Brát ohled jen na celkovou hladinu cholesterolu je postup zastaralý desítky let, přesto ho lékaři stále používají. Ale i hodnocení celkového LDL je zastaralé. LDL není „zlý“. Proboha, vždyť ho vyrábějí naše játra z dobrého důvodu, rozhodně nám nechtějí ucpat cévy! LDL je transportní molekula pro transport v tucích rozpustných látek v krvi. Nepřenáší jen cholesterol, ale i triglyceridy (vzniklé mj. z glukózy a fruktózy), vitamíny rozpustné v tucích, cholin, lecithin apod.

    LDL sám o sobě není rizikový. Problematickým se stane, jen když se poškodí: oxiduje nebo glykuje. Oxidaci způsobují zejména polynenasycené a trans-mastné kyseliny, tedy obyčejné rafinované rostlinné oleje (průhledná láhev se slunečnicí nebo řepkou na obale, žlutavý obsah bez chuti a zápachu, cena lidová), dále margaríny a vše s nimi připravené, všechny trvanlivé výrobky, jídla připravená v rychlém občerstvení a restauracích, školních a závodních jídelnách, nemocnicích…). Glykaci způsobuje nadbytek glukózy a fruktózy v krvi. Stačí jedno „normální“ jídlo s běžnou dávkou sacharidů.

    LDL částice mají různé velikosti. Rizikové aterogenní jsou pouze malé, husté částice. Počet aterogenních LDL částic se zvyšuje při vysokém příjmu glukózy a metabolickém syndromu. Jejich počet paradoxně zvyšují i statiny! Nasycené tuky, žloutek, olivový a kokosový olej naopak zvyšují poměr velkých lehkých LDL částic, které jsou neškodné. Existují testy, jak určit množství LDL částic, ale běžně se nedělají. Vzpomeňte si: 20 let zpoždění…

 

Metabolický syndrom

    Mnoho lidí užívá statiny současně s jinými léky na metabolický syndrom (MS). Metabolický syndrom má pět znaků: obezitu břišního typu (muži více než 94 cm v pase, ženy více než 80 cm), vysoký krevní tlak, zvýšenou glykemii/diabetes, nízké HDL a zvýšené triglyceridy (tri-acyl-glyceroly = TAG).

    Teď se soustřeďte: lékaři předepisují statiny na snížení LDL cholesterolu u lidí s metabolickým syndromem, přestože zvýšená hladina LDL NENÍ symptomem metabolického syndromu. Lidé s MS mají sníženou hladinu HDL a vysoké triglyceridy, ale ani jedno z toho statiny neovlivní! Máme zde pěknou díru v logice: metabolický syndrom je prokázaný rizikový faktor ischemické choroby srdeční, jeho kritériem není zvýšení LDL, přesto se „léčí“ léky na snížení LDL, ale neovlivňuje se skutečná příčina snížení HDL a zvýšení triglyceridů. Podle toho vypadají výsledky této „léčby“.

    Pacient, který má všechny příznaky metabolického syndromu, dostane léky na vysoký tlak, cukrovku a statiny. Lidé tuto kombinaci léků poctivě užívají ve víře, že jsou „léčeni“. Opakuji: proč užívat léky na civilizační nemoci? Přece proto, že věříme, že sníží riziko předčasného úmrtí, které tyto nemoci přinášejí! Ale ani jeden z vyjmenovaných typů léků to nedokáže!

 

Vědecké studie

    Věda je neúprosná: všechny pořádné studie, které se snažily prokázat, že snížení cholesterolu sníží celkovou úmrtnost a prodlouží život, selhaly. Jednou z těch známějších je studie ACCORD. Sledovala pacienty s metabolickým syndromem, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Kontrolní skupina byla běžně léčena, aniž se snažili dosáhnout ideálních hodnot krevního tlaku, glykemie a cholesterolu. Intervenovaná skupina byla léčena „agresivně“, lékaři se snažili léky dávkovat tak, aby pacienti měli ideální hodnoty krevního tlaku, cukru i cholesterolu. Výsledek? Studie musela být předčasně ukončena, protože pacienti v intervenované skupině víc umírali. Ani jeden z používaných léků totiž neovlivní příčinu metabolického syndromu, kterou je prostě a jednoduše chronický nadměrný přísun sacharidů a z toho vzniklá inzulínová resistence se všemi důsledky.

    Různé studie (včetně známé Framinghamské studie) naopak zjistily, že lidé s vyšší hladinou cholesterolu žijí déle, méně umírají na rakovinu, infekce, méně trpí demencí a depresí. Ženy s hladinou cholesterolu kolem 6 mmol/l žijí nejdéle, souvislost mezi rizikem infarktu a cholesterolem u žen nebylo nikdy prokázáno, dokonce ani výrobci statinů je nedoporučují ženám nad 70 let.

    Boj proti cholesterolu byl pomýlený od začátku a během let pozabíjel víc lidí než cholesterol. Naše babičky měly jen sádlo a máslo, neznaly rafinované rostlinné oleje, nedržely diety, a přesto se na infarkty umíralo vzácně — v době kdy lidé běžně snídali vejce na slanině a vše smažili na sádle. Epidemie cévních nemocí přišla až se zavedením rafinovaných rostlinných olejů a margarínů do lidské stravy.

 

Vysazení statinů

    Jestliže jste dospěli k názoru, že statiny užívat nechcete, můžete je samozřejmě vysadit na vlastní odpovědnost — stejně jako jste je na vlastní odpovědnost užívali. Dávky je třeba snižovat po 1–2 týdnech až na nejnižší, pak vysadit. Ihned, tj. dnes, začněte užívat koenzym Q10 v dávce 200–300 mg denně (CoQ10 rozhodně užívejte i v případě, že statiny chcete brát dál!).

    Cholesterol vám půjde nahoru, možná docela dost, ale nepanikařte. Nezajímá vás jeho celková hladina, ale poměr LDL ku HDL. Když ta dva čísla vydělíte, výsledek by měl být nižší než 3. Jestliže tomu tak je a máte normální hladinu triglyceridů, buďte v klidu. Skutečnými rizikovými faktory je zvýšená hladina glukózy na lačno (cokoli nad 4,9), zvýšený HbA1 (nad 40), zvýšené CRP nad 1, zvýšené triglyceridy nad 1,7, zvýšený homocystein nad 10. Také kouření, nedostatek pohybu, spánku, sociální izolace, stres, konzumace rafinovaných rostlinných olejů a margarínů, pšenice (Čínská studie ve skutečnosti našla výraznou pozitivní korelaci mezi ICHS a pšenicí a rostlinnými oleji, nikoli živočišnými potravinami).

    Koenzym Q10 berte dlouho i po vysazení statinů. Musíte doplnit jeho zásoby a pomoci tělu napravit škody. Jezte spoustu zeleniny jako hlavní přílohu. Jezte pouze přirozené tuky (tj. které vyrobila příroda, ne člověk), jezte vejce, ryby, maso z volne se pasoucích zvířat, ořechy, semena. Výrazně omezte nebo nejezte nic z běžné mouky, velmi omezte jiné obilniny, brambory a rýži, cukr, ale i umělá sladidla, uzeniny a jiné moderní (p)otraviny.

    Taky se začněte hýbat! Pro totální gaučové povaleče: začněte chodit, běžte na svižnou procházku, to je váš aerobik. Více sportovně zdatní přidají sprinty a HIIT. Naopak hodně sportující s vysokým cholesterolem by měli ubrat. Stres z nadměrného cvičení zvyšuje cholesterol v důsledku zánětu.

    Jestliže již máte nežádoucí účinky statinů (svaly, nervový systém, imunita…), budete potřebovat intenzivnější protokol. Užívejte antioxidanty, zinek, karnitin, kyselinou alfalipoovou, B komplex, magnésium, kyselinu listovou, fosfolipidy, cholin, prekurzory glutathionu (N-acetyl-cystein). Mechanismus nežádoucích účinků statinů je poškození buněčných membrán a jejich lipidových raftů, ve kterých jsou receptory, poškození mitochondrií (včetně jejich DNA) oxidativním stresem a poškození DNA buněk. Napravit to dá práci, ne vždy se to podaří, ale kdo nechce zbytečně trpět, musí udělat, co se dá.

    Jedinou skupinou pacientů, kteří by mohli mít prospěch ze statinů, jsou lidé s familiární hyperlipidemií, kteří neumí cholesterol vychytávat z krve (genetická porucha receptorů). Pro ně by pečlivě regulovaná tvorba LDL cholesterolu mohla mít prospěch, ale musí užívat koenzym Q10 a další suplementy na omezení nežádoucích účinků statinů.

 

Léky na metabolický syndrom (MS)

    Kromě zvýšení triglyceridů a snížení HDL cholesterolu jsou dalšími příznaky metabolického syndromu zvýšená hladina krevního cukru nebo již cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, obezita typu jablko a zvýšená hladina kyseliny močové.

    Jak jsem již opakovaně v minulých článcích zmínila, metabolický syndrom včetně jeho důsledků fakticky není „nemoc“. Je to prostě a jednoduše nevyhnutelný důsledek přetěžování metabolismu dlouhodobou nadměrnou konzumací sacharidů (včetně údajně „zdravých“ celozrnných obilovin a ovoce) a nedostatku pohybu. Je třeba se přestat klamat: máte-li nejméně jeden z příznaků MS, jíte bezpochyby víc sacharidů, — ať už „zdravých“ či „nezdravých“, rychlých či pomalých, — než vaše tělo toleruje. Prostě a jednoduše víc, bez ohledu na to, kolik a z jakých zdrojů jsou.

    Metabolický syndrom nepotřebuje „léčit“ chemickými léky, protože jeho příčinou i léčbou je výhradně výživa. Právě u MS se v plné nahotě ukazuje závislost konvenční medicíny na lécích a její neschopnost účinně upravit životní styl pacientů. Jestliže užíváte léky na symptomy MS (tj. cukrovku, vysoký tlak, kyselinu močovou a cholesterol), pak vězte, že ve skutečnosti nejste vůbec léčeni. Není léčena příčina vašich příznaků MS, jsou jen potlačovány.

 

Léky na cukrovku

    Léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru, ale neřeší příčinu jejího zvýšení: příliš konzumované glukózy a inzulínovou resistenci. Uvažujme logicky: VŠECHNA glukóza ze stravy (obilniny, luštěniny, ovoce, zelenina, brambory, přidaný cukr, limonády, sladkosti apod.) která se dostane do těla, se musí nějak zpracovat. Nevypaří se ani jinak kouzelně nezmizí. Jakmile ve vás jednou je, vaše tělo se s ní musí vypořádat. Bude se snažit dostat ji rychle z oběhu, protože její i jen mírně zvýšená hladina poškozuje cévy i jiné tkáně. Po konzumaci glukózy se vyplaví inzulín, který nacpe glukózu do všech buněk ochotných ji přijmout. V nich pak slouží jako zdroj energie a její přebytek se uloží jako tuk. To znamená, že při pravidelné konzumaci glukózy (zejména „rychlých“ sacharidů, což jsou hlavně potraviny obsahující zpracovaný škrob, tj. mouku) ji spalujeme i při činnostech, při kterých bychom měli spalovat tuk, tj. činnostech aerobních. Kdo se nakrmen pustí do aerobního cvičení za účelem spálit část svých tukových zásob a tak zhubnout, spaluje glukózu a na vlastní tuk ani nesáhne. Mohl klidně zůstat na gauči. Spalování glukózy je také hlavním zdrojem oxidativního stresu, volných radikálů a stárnutí. Sportování poháněné glukózou tento proces zrychlují, cukrovka taky.

    Dalším problémem je, že játra a tuková tkáň mění nadbytečnou (tj. okamžitě nespálenou) glukózu na tuk. Ze sacharidů se tloustne, ví to každý chovatel dobytka. Když se budeme chovat jako ten dobytek, cpát se sacharidy a moc se nehýbat, vykrmíme se stejně jako on. Když se do těla sacharidy cpou dlouho a příliš (čtěte: běžný člověk konzumující „normální“ stravu, ale i makrobiotici, vegetariáni a vegani), buňky je už nechtějí a stanou se rezistentními na inzulín, neodpovídají na něj. Glukóza zůstane v krvi, slinivka vyrobí víc inzulínu, ten do buněk natlačí trochu víc glukózy, buňky se stanou o trochu víc rezistentními a začarovaný kruh se roztáčí. Člověk s MS tloustne, má stále hlad a časem „dostane“ cukrovku. Jenže cukrovku nikdo „nedostane“, cukrovku si každý hezky vyrobí sám. Chcete vidět osobu odpovědnou za vaši cukrovku? Koukněte se do zrcadla! MS a cukrovka je prostě a jednoduše nemocí z nadbytku sacharidů. Tečka. Logické řešení je snížit přísun sacharidů tak, aby se tělo dostalo zpět do rovnováhy a obnovila se citlivost buněk na inzulín.

    S léky na cukrovku máme velký problém, některé nutí slinivku vyprodukovat víc inzulínu, což dočasně sníží hladinu cukru v krvi, ale za jakou cenu? Glukóza se nacpe násilím do tukových buněk a pacient tloustne, navíc se slinivka časem vyčerpá. Je to jako bičovat unaveného koně. Jiné léky zvyšují citlivost buněk na inzulín, což má stejné důsledky. Již zkonzumovaná glukóza se nevypaří, musí se spálit, proměnit na tuk nebo při opravdu vysokých hodnotách (nad 12 mmol/l) se začne vylučovat močí. Nedávno jsem zaznamenala, že se zkouší nový typ léku na cukrovku, který snižuje hladinu glukózy právě podnícením jejího vylučování močí. Dovolím si předpovědět, kde to pohoří: diabetikům začnou selhávat ledviny. Všechny léky na cukrovku se zaměřují na snížení hladiny cukru. Neřeší příčinu, neřeší hladinu inzulínu.

 

Inzulín a antihypertenziva

    Vrcholem absurdity je dávat diabetikovi 2. typu inzulín. To je jako přilévání oleje do ohně, jen se tím udržuje začarovaný kruh. Diabetik 2. typu má inzulínu na rozdávání, potřebuje jeho hladinu i produkci snížit, ne přidávat další! Potřebuje zvýšit citlivost svých buněk na inzulín, ne přiživovat inzulínovou resistenci. Dělá se to jen proto, že doktoři neumějí poradit skutečně efektivní dietu. Je ubohé, že naše moderní, údajně na důkazech založená medicína, se musí uchylovat k něčemu tak absurdnímu, co nemocným ani nezvýší kvalitu života, ani je neochrání před komplikacemi nemoci (ba právě naopak) a ani jim neprodlouží život.

    Zvýšená hladina inzulínu při MS stojí i za zvýšením krevního tlaku. Při zvýšené hladině inzulínu ledviny zadržují sodík a vodu. Navíc mají nemocní zvýšenou hladinu kortisolu a dalších stresových hormonů, což také vede ke zvýšení tlaku. Léky na vysoký tlak (antihypertenziva) zasahují v různých biochemických reakcích, např. blokují adrenergní receptory, renin-angiotensinový systém, podporují vylučování vody a minerálů, blokují kalciové receptory v cévách apod. Podle svého hlavního účinku mají odpovídající vedlejší účinky, protože mají vliv i na jiné tkáně. Avšak léky na vysoký tlak skutečně prodlužují život. Než byly k dispozici, byla očekávaná délka života nemocného s těžkou hypertenzí zhruba půl roku. Vysoký tlak v kombinaci se zkornatěnými nepružnými cévami (zkaramelizovanými = glykovanými díky glukóze) může vést k mrtvici, infarktu, krvácení do jiných orgánů. Velmi zatěžuje srdce a vede k srdečnímu selhání, poškozuje také ledviny.

 

Kyselina močová

    Zvýšení hladiny kyseliny močové (KM) je dalším symptomem MS. Dně se říkalo nemoc králů, trpěli jí zejména bohatí lidé, kteří si dopřávali hodně masa. Traduje se, že hladinu kyseliny močové zvyšuje právě konzumace masa, vnitřností a luštěnin, které jsou bohatým zdrojem purinů. Oficiálně doporučovaná dieta při dně je převážně ovolaktovegetariánská, navíc s omezením luštěnin a kakaa.

    Ale je to trochu jinak. Průměrná hladina kyseliny močové v posledním století v rozvinutých zemích postupně stoupá, v posledních desetiletích dokonce rychleji, přestože se lidé řídí výživovými doporučeními omezujícími konzumaci masa. Ukazuje se, že hlavním faktorem zvyšující KM je fruktóza. Čím víc se jí konzumuje, tím vyšší KM. Hlavním zdrojem fruktózy jsou slazené limonády a jiné zpracované potraviny, agáve sirup, ovocné šťávy apod. Studie, porovnávající hladinu KM u lidí s různým způsobem stravování, zjistila, že nejvyšší hladiny KM mají vegani (konzumace luštěnin a ovoce, agáve sirupu, nejedí mléčné výrobky), pak konzumenti masa, nižší měli konzumenti ryb a mléčných produktů, které podporují vylučování KM. Hladina KM záleží také hodně na BMI (body mass index), vyšší ji zvyšuje a lidé s MS mívají nadváhu.

    Zvýšení hladiny KM je způsobeno její zvýšenou tvorbou v organismu a/nebo snížením jejího vylučování ledvinami. Zvýšení produkce způsobuje vyšší příjem purinů a fruktózy. Fruktóza stimuluje produkci KM z aminokyselin. Vyšší příjem bílkovin zvyšuje vylučování KM, fruktóza naopak vylučování KM snižuje. Ketóza dočasně hladinu KM zvýší, protože ketony s KM soutěží o stejný transportní kanál v ledvinách, ale po dokončení ketoadaptace se vylučování KM vrátí k normálu. Je logické, že hladinu KM musí ovlivňovat stejné faktory jako ostatní projevy MS, tedy nadbytek sacharidů, v tomto případě fruktózy. Léky na KM sice omezí její produkci, ale neodstraní příčinu jejího zvýšení. Je-li tou příčinou fruktóza, může dále páchat škody (glykace, oxidativní stres). Fruktóza má dokonce vyšší glykační schopnosti než glukóza. Doporučovat diabetikům jako sladidlo fruktózu na základě toho, že nezvyšuje glykémii a nepotřebuje inzulín, je projevem zásadní neznalosti metabolismu.

 

Vysazení léků na metabolický syndrom

    Takže máte metabolický syndrom: nadváhu, vyšší glykemii, vyšší KM, vyšší krevní tlak a cholesterol. Váš lékař vám předepisuje léky na cukrovku, tlak, kyselinu močovou a cholesterol, pravděpodobně držíte konvenční nízkotučnou redukční dietu. Poslušně polykáte léky, ale je to řešení? Máte-li pocit, že ne a rádi byste problém skutečně vyřešili, musíte začít na svém talíři.

    Jíte příliš mnoho sacharidů, musíte ubrat. A to opravdu hodně. Úvodní fáze Atkinsonovy diety má jen 20 g sacharidů na den, zvyšuje se až po dosažení cíle. Kdo má za sebou desetiletí překrmování sacharidy a silnou inzulínovou resistenci, bude muset jít na dlouhou dobu, možná doživotně hodně nízko, zcela určitě pod 80-100 g sacharidů denně (mladší, větší a fyzicky aktivní člověk), pravděpodobně na 50 g a méně (starší, menší a neaktivní člověk, s již vypuklou cukrovkou nebo silnou inzulínovou resistencí). Podrobnosti viz mé minulé články na toto téma (Hořký sladký život, Vliv sacharidů na hormonální regulaci, Proč vzniká cukrovka?, Na jaké palivo jedete?, Hormony a zima, Hormonální chaos).

    Nízkosacharidová, vysokotučná strava s přiměřeným množstvím bílkovin (0,8–1 g na 1 kg ideální (štíhlé) tělesné hmotnosti a den), která bude současně nízkokalorická (musíte použít své vlastní sádlo jako palivo, jinak se ho nezbavíte), plus pohyb, zabije všechny metabolické mouchy jednou ranou a vyřeší všechny symptomy metabolického syndromu. Opravdu to je tak jednoduché. Léky se časem vysadí.

    Naštěstí v tomto případě to lze udělat snadno a bezpečně, lze se řídit měřitelnými hodnotami. Ale pozor, může to trvat dlouho! Změna stravy musí změnit vaše hormonální naladění, musí se obnovit inzulínová citlivost a normální hladiny inzulínu, leptinu a kortisolu. Jak rychle to půjde, záleží na tom, jak dlouho MS máte, jak moc sacharidů konzumujete, na kolik to stáhnete, jak moc se hýbete, jak dobře spíte a kolik máte stresu. Existují případy, kdy se diabetici zbavili léků i inzulínu do měsíce, když šli třeba až na max. 20 g sacharidů denně, hýbali se a dělali vše poctivě. Jiní zápasí déle a mají relapsy v důsledku nedostatečného dodržování režimu.

    Léky na cukrovku se vysadí postupně podle klesající glykémie. Diabetik by se měl v začátcích změny stravy častěji měřit a léky podle výsledku upravit až vysadit. Inzulín bude první, kterého je třeba se zbavit. Budete-li mít před jídlem slušnou hodnotu glykemie (do 7-8 mmol/l) a chystáte se sníst jídlo s malým obsahem sacharidů (max. 15 g), možná zjistíte, že si píchnout nemusíte. Dokonce diabetici 1. typu, kteří mají absolutní nedostatek inzulínu, si na takové stravě často přestanou píchat k jídlu, někteří nepotřebují inzulín vůbec, jiným zůstane malá dávka dlouhodobého inzulínu. Mám pacienty s cukrovkou 1. typu, kteří šli např. z 35–40 jednotek inzulínu denně na 5 jednotek bazálního inzulínu a k jídlu si píchat nemusejí, glykemii mají v normálním rozmezí. Když si bez inzulínu vystačí člověk, který ho má málo, pak si bez něj musí vystačit i ten, kdo ho má dost, stačí hodně omezit sacharidy.

    Léky na tlak by se měly brát, pokud vysoký tlak trvá. Jak budete hubnout a dávat si metabolismus do pořádku, tlak bude postupně klesat a dávky léků se budou adekvátně snižovat, až se vysadí. Když nemocný zhubne, zbaví se MS, obvykle velmi rychle zmizí i vysoký tlak. Tlak někdy klesne významně již po zhubnutí prvních 10–20 kg přes trvající nadváhu, jindy později.

    Léky na kyselinu močovou se také vysadí dle jejích hodnot. Nedoporučuji je vysazovat na začátku přechodu na nízkosacharidovou dietu, kvůli přechodnému zvýšení hladiny KM. Dokonce je doporučuji přechodně užívat, jdete-li do této změny s vyšší hladinou KM. Dnavý záchvat není nic příjemného.

    Metabolický syndrom není nemoc, jen důsledek životního stylu, kdy se člověk chová jako dobytče určené k výkrmu. Než se projeví jeho důsledky, pracujete na něm i několik desetiletí. Jste jeho výhradním tvůrcem a tím i výhradním léčitelem. Léky jsou odpustky, navozující falešný pocit bezpečí, jste přece odborně „léčeni“, že? Podívejte se kolem sebe, jak se vede jiným, kteří jen pasivně polykají prášky a delegují své zdraví na doktory.

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu

 


    Jen díky dobrovolným příspěvkům čtenářů a posluchačů může Svoboda v očkování přinášet všem lidem bezplatně důležité informace (nejen) o očkování. Pokud si myslíte, že naše práce má hodnotu, a pokud je to ve vašich možnostech, přispějte, prosím, na další chod této stránky. Každá koruna je dobrá a díky za ní!
    Můžete však přiložit ruku k dílu i jiným způsobem.