Zpráva o jednání a rozsudcích Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.V.2016 o nepřijetí neočkovaných dětí do mateřské školky a o soudním potvrzení neomezené úřednické svévole a nezastavitelné lobbistické šikany občanů České republiky

11.05.2016 05:11

MUDr. Jan Vavrečka, Ph.D.

 

Vážení kolegové,
vážení rodiče,
vážení slušní lidé,

 

MUDr. Jan Vavrečka, PhD.    dovolte mi, abych Vás informoval o hanebném justičním příběhu, který se odehrál dne 10.V.2016 na Krajském soudu v Hradci Králové v kauzách dvou žalob dětí, vyloučených z mateřské školky. Přestože se jednalo o žaloby velmi složité a rozsáhlé co do svých tvrzení, důkazů a právní argumentace, jejich základní problém a podstata byly jednoduché a jsou snadno pochopitelné.

    Povinné očkování, stejně jako vylučování dětí z mateřských školek a dětských kolektivů, jsou zcela nesporně opatření, která omezují některá základní lidská práva a svobody. Taková omezující opatření však v principu státy přijímat a uplatňovat mohou. Všechny lidskoprávní předpisy se ale shodují v tom, že státy mohou taková opatření přijímat a uplatňovat jen v jednom jediném případě. Tehdy, pokud dané konkrétní opatření

„… je nezbytné pro ochranu veřejného zdraví v demokratické společnosti.“

    Pokud legislativní procesy ve státu zasáhnou či ovládnou lobbisté a zločinecké skupiny, může dojít — za účelem prokomerční šikany obyvatelstva — k přijetí protilidskoprávních předpisů, které nezbytné nejsou a mnohdy nejsou ani zjevně odůvodnitelné. Tato varianta zkrátka může nastat. Může nastat nejen v oblasti očkování, ale v principu ve zcela jakékoliv oblasti práva. Orgány veřejné správy, které poté takové represivní právní předpisy slepě „z úřední povinnosti“ aplikují, se stávají pouhými biřici, dráby a pohůnky komerční lobby, která skrze legislativu chová a vypouští výkonnou státní moc jako svou dogu proti lidem.

    V právním státu existuje jediný možný procesní prostředek, jak bránit svá základní práva v takové situaci, pokud by nastala. Je to správní žaloba. Žaloba, kterou se před soudy lze bránit vůči rozhodnutím správních orgánů, které použily pochybné právní předpisy. Nejzákladnější princip této právní obrany spočívá v tom, že žalobce navrhne a domůže se nezávislého soudního přezkumu právě oné nezbytnosti represí, tedy přezkumu odborného odůvodnění právních předpisů, které vůči němu byly správním orgánem použity. Pokud žalobce před soudem prokáže, že proti jeho právům použitý předpis není nezbytný a není dostatečně odůvodněný, poté má ubránit svá základní práva a spor má v takovém případě jednoznačně vyhrát.

    A právě v tomto zcela klíčovém momentu se skrývá hanba a ničemná úroveň obou rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Jak zcela správně komentovaly ještě týž den některá média, rozhodnutí Krajského soudu stálo a padalo na tom, že soud tento rozhodující a zásadní přezkum odůvodnění represivních předpisů ČR vůbec nepřipustil. Všemi dostupnými prostředky a argumenty mu naopak zabránil:[1]

„Předseda senátu hradeckého soudu Jan Rutsch v úterý při zdůvodnění rozsudku řekl, že otázky rozsahu povinného očkování mají řešit expertní orgány a mají být předmětem politické diskuse, ne však dokazování před soudem.“

ilustrační obrázek: paragraf, složený ze dvou zkroucených injekčních stříkaček    Krajský soud v Hradci Králové udělal všechno pro to, aby nezávislý přezkum odůvodnění svévolné lobbistické legislativy před soudy především neproběhl. Aby skutečnosti zcela zjevné (včetně úřednických a vakcinologických lží) nemohly být na veřejnosti vůbec propírány a odhaleny s oficiálními důsledky. Pokud soudy občany přímo zbaví možnosti účinně bránit svá základní práva — poté samozřejmě nemohou občané nikdy ani vyhrát.

    Aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který rodičům vlastně zlikvidoval jedinou možnost účinné právní obrany, nepůsobily až tak brutálně, jakými ve skutečnosti jsou, „zmírnil“ Krajský soud jejich kontext. Použil k tomu dva argumenty:

  1. Odůvodnění právních předpisů ČR může údajně přezkoumat až Ústavní soud České republiky. Jedině tento soud může rozhodnout o nepoužitelnosti právních předpisů, kterou žalobci namítali. Obecné soudy — a samozřejmě ani žádné správní orgány — to údajně provést vůbec nemohou a proto nemají.
  2. A Ústavní soud ČR již údajně zkoumal a prověřoval tyto předpisy (§ 50 a § 46 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví) a shledal je v souladu se všemi základními lidskoprávními předpisy, a proto jsou v pořádku a lze je bez výhrad používat.

    Každý, kdo zná byť jen minimum právní teorie, se musí nad tímto odůvodněním zarazit. Právně více vzdělaní lidé vědí, že neplatnost a nepoužitelnost je především něco úplně jiného, ale to nyní nebudu rozebírat. Krajský soud v Hradci Králové totiž vzkázal celé odborné i laické veřejnosti, že úplná ochrana základních lidských práv a svobod probíhá u nás až před Ústavním soudem a dříve se jí v systému české justice a české veřejné správy zkrátka nikdo nedočká. Správní orgány a všechny obecné soudy ČR mohou klidně rezignovat na ochranu základních lidských práv, pokud se jedná o ochranu občanů před lobbistickou legislativou, kterou zkrátka budou všichni aplikovat a používat ať se děje, co se děje. Základní lidská práva jsou v této zemi pravděpodobně jen obtížným hmyzem a soudní ochranu požívají přednostně „investice“ mocných lobby do legislativy. To, co někoho možná stálo mnoho desítek miliónů korun, to si zkrátka žádný pár rodičů a dvě děcka jen tak nezruší u soudu za pár tisíc. Kde bychom to poté byli, že ano?!

    Dalším nečestným tahem Krajského soudu v Hradci Králové, který tento použil, je tvrzení v tom smyslu, že „…a Ústavní soud již dříve o tomto rozhodl.“ Ústavní soud České republiky především v nálezech Pl. 19/14 a Pl. 16/14 sám konstatoval, že nemá dostatek ingerence k tomu, aby se zabýval přezkumem odborné nezbytnosti těchto právních předpisů. Ústavní soud v podstatě přímo vyjádřil a veřejně sdělil, že to rozhodně není on, kdo bude přesně a pečlivě zjišťovat a přezkoumávat, zda represivní legislativa ČR je či není odborně odůvodněná a zda je opravdu pro ochranu veřejného zdraví nezbytná. Ústavní soud provedl pouze právní testy proporacinality a rozumnosti této legislativy, což je ale něco jiného. Kdyby to totiž něco jiného nebylo, nemusel by Ústavní soud vůbec konstatovat nedostatek své ingerence. Pokud tedy Krajský soud v Hradci Králové tvrdí, že přezkum odůvodnění a nezbytnosti právních předpisů může provést a již jej i provedl Ústavní soud ČR a Ústavní soud přitom tvrdí, že on to dělat nemá a také neudělá, poté dojem absolutního Kocourkova z české justice je dojem naprosto správný.

    Princip této nečestné hry naší justice se podobá hře „skořápky“. Odklopíte jeden kalíšek, ale zjistíte, že pod ním svá základní práva ubránit nemůžete (správní orgány). Je pod ním ale napsaný vzkaz:

„Zkus ještě jiný kalíšek.“

    Obrátíte tedy druhý kalíšek (správní soudy), ale ani pod ním není kulička obrany vašich základních práv schovaná. Je pod ním jen další vzkaz:

„Když to není u mě, bude to v posledním kalíšku.“

    Obrátíte tedy třetí kalíšek (Ústavní soud), ale i pod ním najdete jenom vzkaz:

„Pode mnou svou kuličku nehledej, říkám, že tady být nemůže.“

    Pokud se zabýváte těmito kalíšky pouze jednotlivě, můžete mít pocit, že je to sice složitá, ale férová hra. Hledáte zkrátka, kde je ta vaše kulička úplné obrany základních práv schovaná. Ale když odkryjete všechny tři kalíšky najednou, zjistíte, že kulička není vůbec nikde. Poté pochopíte, že jste pro někoho jen za hloupou kavku, kterou podvádí a obírá. Obírá o její základní lidská práva a svobody. A to je justice České republiky. Ten nejhorší kšeftař s vašimi právy.

    Přestože se Krajský soud v Hradci Králové tohle snažil zakrýt a zamaskovat, ve svém důsledku odebral občanům České republiky možnost účinně napadnout a zpochybnit vysoce sporné předpisy České republiky. Odebral jim totiž jedinou možnost, kterou se taková obrana a takové zpochybnění dá rozumně provést. Jsou zajisté lidé, kteří se odlišně domnívají, že tyto předpisy dostatečně odůvodněné jsou. Pokud jsou tito lidé ale fér, poté ani oni nenaleznou důvod, proč by se obě odborné argumentace vůbec nesměly potkat před nezávislými soudy a nesmělo být mezi nimi spravedlivě rozhodnuto.

 

Závěrem

    A to vše je podle mého názoru vlastně dobře. Je totiž velice potřebné dnes lidem více otevřít oči. Je potřeba jim více ukázat, jak obludný a rozsáhlý je komplot národní imunizační bandy, jejich podporovatelů, výrobců a distributorů vakcín, úředníků a lékařů, kteří se pod tohle všechno již podepsali takovým způsobem, že z toho zkrátka nikdy necouvnou. Do takových mocenských komplotů patří nutně i česká justice. Bez plošného soudního krytí by mnohé komerční animozity na lidech této země totiž probíhat vůbec nemohly.

    Není tolik podstatné, že se nyní další dvě děti nedostanou do mateřské školky. Je podstatné, pokud dalších 500 lidí otevře své oči a ztratí poslední zbytky důvěry v tento systém, stát, jeho orgány, jeho soudy i celou jeho očkovací politiku. Jako prase se totiž obvykle v přírodě chová jedině prase samotné.

    Ať již patříte mezi příznivce nebo odpůrce očkování, měli byste být všichni vyděšeni rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové. Mají totiž široký společenský přesah. Vzkazují nám všem, že soudy této země jsou připraveny kdykoliv poskytnout ochranu prokomerční legislativě v jakékoliv oblasti práva, pokud se lobbistům podaří vyškrábat až tak vysoko, že ji budou v této zemi navrhovat a určovat. Dokonce i vaše základní lidská práva a svobody musí ustoupit prasečím investicím do legislativy. To je totiž pilíř — to je náš stát. Conditio sine qua non.[2]

 

MUDr. Jan Vavrečka, Ph.D.
obecný zmocněnec a zástupce žalobců v dané věci

 

P.S.:

    Proti oběma rozsudkům budou rodiči podány kasační stížnosti.

 

Zdroje:

[1]  http://www.novinky.cz/veda-skoly/403073-soud-zamitl-zaloby-kvuli-neprijeti-neockovanych-deti-do-skolky.html

[2]  latinsky: nevyhnutná podmínka, doslovně přeloženo: „podmínka, bez níž ne“; k tomu viz: http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/Conditio+sine+qua+non — pozn. red.