Autoimunita a infekce (Meduňka 11/2017)
MUDr. Ludmila Eleková
<<< Předchozí část seriálu Obsah seriálu Následující část seriálu >>>
Autoimunitními (AI) nemocemi dnes trpí mnoho lidí. Jejich výskyt nepochybně stoupá. Postihují různé orgány a systémy těla. Léčí se u specialistů na jednotlivé části těla. V konvenční medicíně neexistuje celostní logický přístup k těmto nemocem.
Nehledá se příčina, nebo jen letmo, a i když se najde, nebere se v úvahu. Konvenční medicína totiž umí jen nevybíravě potlačovat imunitní systém, aby snížila míru zánětu. Když se pacient ptá, proč jeho nemoc vznikla, obvykle se dozví, že to je genetické a nedá se s tím nic dělat. A to i když v jeho rodině široko daleko nikdy žádná AI nemoc nebyla, nebo když jeho nemoc propukla po infekci (což je jeden z mála uznaných spouštěčů). Nebere se v úvahu skutečnost, že právě tato infekce může trvat a pohánět zánětlivý proces. Přitom léčit infekce klasická medicína vcelku umí. Ale konvenční léčba AI nemocí, která potlačuje imunitu, nemocnému znemožňuje infekci zvládnout. Jistě, potlačení imunity uleví, protože příznaky nemoci vyvolává právě imunitní systém, ale je to správné a ku prospěchu nemocných? Když byste měli akutní nemoc s horečkou a dostali vysokou dávku kortikoidů, samozřejmě že se vám rychle a značně uleví, ale prospěje vám to? Jistěže ne.
Jak souvisí infekce s autoimunitou?
Každá stimulace imunity (infekce, očkování) totiž vede k tvorbě autoprotilátek a má tedy potenciál spustit autoimunitu. Autoprotilátky vznikají vždy, ale zdravý imunitní systém by si s nimi měl poradit. Během vývoje imunitního systému u dítěte jsou lymfocyty, produkující protilátky proti vlastním tkáním (= autoprotilátky), vyhledány a zničeny. Ale při stimulaci imunity se vždy nějaké objeví. Tělo funguje tak trochu metodou pokus-omyl, produkují se různé protilátky (každý lymfocyt vyrábí trochu jinou) a ty, které nejlépe pasují na antigen, jsou dále produkovány přednostně a ty ostatní jsou potlačeny.
Může ale nastat situace, kdy se autoprotilátky tvoří buď ve větším množství a nejsou včas zlikvidovány, nebo vnější antigen, proti kterému jsou namířeny (tj. virus nebo bakterie) je podobný povrchovým strukturám buněk vlastního těla a dojde ke zkřížené reaktivitě. Říká se tomu také molekulární mimikry. Třetím způsobem, jak infekce může vést k vzniku AI, se týká nitrobuněčných infekcí. Virus nebo nitrobuněčná bakterie poškodí buňku, její poškození signalizuje imunitnímu systému potřebu obrany, poškozená tkáň přitáhne imunitní buňky a ty v rámci boje postiženou tkáň zničí. Tento mechanismus se týká např. Hashimotovy tyreoiditidy, dnes nejčastější příčině snížené funkce štítné žlázy.
Další mechanismus poškození, který probíhá např. u revmatoidní artritidy nebo glomerulonefritidy (AI zánětu ledvin), jsou cirkulující imunokomplexy (CIK). CIK jsou komplexy antigenu a protilátky. Tvorba CIK je normální součástí imunitních reakcí, protilátky mají vychytat a zneutralizovat antigen, CIK pak mají být zlikvidovány makrofágy. Problém ale nastane, pokud je jejich tvorba neustálá a výrazná. V situaci chronické infekce se CIK tvoří pořád dokola, kolují v krvi a dostávají se i např. do kloubní dutiny, kde vyvolávají zánět (přitáhnou imunitní buňky).
Abych to jednoduše shrnula: stačí si pamatovat, že při stimulaci imunity při infekci dochází vždy do jisté míry k autoimunitním reakcím, které zdravý imunitní systém zvládne. Za určitých okolností (genetická predispozice, druh infekce, druh poškození buněk, stav imunitního systému apod.) se může stát, že se AI reakce vymkne z kontroly a probíhá dlouhodobě a intenzivně. AI nemoc je pak důsledkem tohoto neustálého dráždění imunitního systému. Tělo se snaží marně situaci vyřešit, zbavit se infekce, což vyvolává příznaky a organismus poškozuje. Logika konvenční medicíny imunitu potlačit je v podstatě správná, problém je ale v tom, že se to dělá nevybíravě a hrubě, se známými nežádoucími účinky.
Co tedy s tou infekcí?
Především by se měla identifikovat. Prvním důležitým krokem je anamnéza, vybavit si, kdy přesně AI nemoc začala, jestli v předchorobí (max. několik týdnů, výjimečně měsíců) neproběhla infekce nebo nedošlo k reaktivaci infekce! Zde je neúplný výčet možných nákaz: Bartonella (nemoc z kočičího škrábnutí), Blastocystis hominis, Borelie, Coxsackie virus, Endolimax nana, Entamoeba histolytica, enteroviry, Giardia lamblia, Helicobakter, hepatitis C, herpetické viry (typ 1 a 2, varicella-zoster, EBV a CMV, HHV 6), parvoviry, HTLV 1, viry příušnic, spalniček, zarděnek (včetně vakcinačních typů), Mykobakterium avium, Toxoplasma, Yersinie, bakterie způsobující SIBO (small intenstine bacterial overgrowth, přerůstání bakterií v tenkém střevě). Dalším známým mikrobem způsobujícím autoimunitu je také starý dobrý streptokok.
Jestliže některá z uvedených infekcí způsobuje autoimunitu, měly by být přítomny protilátky proti ní. Někdy i nemocní se silnou imunosupresní léčbou dokáží produkovat tyto protilátky a jiné imunitní substance, odrážející boj proti infekci. Vlastně právě obtížná potlačitelnost příznaků a jednoznačně zánětlivé projevy (vysoká sedimentace, CRP, dokonce zvýšení bílých krvinek, CIK a v imunitních testech známky aktivace protiinfekční imunity) plus protilátky proti některé z infekcí by měly napovědět, že nemocný netrpí nějakou z nebe spadlou geneticky podmíněnou AI nemocí, ale marně se snaží zlikvidovat infekci! Navíc, když jde o nemoc tzv. séronegativní, chybí typické autoprotilátky, které k nemoci patří (např. revmatická artritis, kde není zvýšený revmatoidní faktor, CCP a další).
Bohužel konvenční lékaři (až na světlé výjimky) se stanovením diagnózy (tj. nalepením nálepky, strčením nemocného do přihrádky) přestávají přemýšlet. Místo toho, aby si řekli, proč právě tato nemoc u tohoto člověka, soustředí se na nálepku, místo aby přemýšleli nad tím, co jim výsledky ukazují. Že před sebou např. mají člověka s akutním zánětem, jehož krevní obraz vypadá jako u člověka s angínou! Že je asi něco špatně, když pacient nereaguje dle očekávání, jeho imunita se odmítá nechat potlačit. Že u nemocného s AI nemocí a těžkou anémií asi nemá smysl doplňovat železo, když má extrémně vysoký feritin (zásobní forma železa). Že by se asi mělo přemýšlet o tom, proč jeho tělo všechno železo uklidí, místo toho, aby vytvořilo nové krvinky. To by bylo na dlouhou lamentaci…
Funkční medicína přistupuje k AI nemocem takto: hledá příčinu a pak se na ni zaměří. Zaměří se také na celkovou harmonizaci organismu, odstranění doprovodných problémů, jako je propustné střevo, nedostatek živin, podpora nadledvin, zlepšení funkce jater a ledvin, omezení stresu apod. Také se zjišťuje konkrétní nerovnováha v imunitním systému. Některé AI nemoci jsou z převahy Th1 imunity (často právě ty způsobené infekcí), jiné z Th2 převahy (z očkování). Obecně se uvádí, které nemoci jsou které, ale lepší je vyšetřit každého nemocného, aby se zjistilo, jak jeho imunita funguje, která složka je zvýšeně aktivní. V případě, že se neprojevuje aktivita infekce (nemoc je např. z očkování, chronického stresu, propustného střeva apod.), se selektivně stimuluje potlačená část imunity. Tedy u nemocného s hyperaktivní Th2 imunitu se selektivně posiluje Th1 a obráceně.
Ale u nemocných, u kterých je nemoc udržována nekonečným bojem s infekcí, se musí podpořit ta složka imunity, která se imunitu snaží zvládnout. V případech, kdy pacient nemá imunosupresivní léčbu, to může být docela snadné. Ale v případech s výraznými příznaky, kdy nemocný dostává imunosupresivní léky, to je balancování na hraně. Nelze léky vysadit, nemocný by se velmi zhoršil, musí se opravdu pečlivě zasáhnout a imunosupresivní léky postupně vysadit podle zlepšování stavu.
Nedávný příklad z mé praxe
Pacientka trpí revmatickým onemocněním asi 10 let. Začalo to po prochlazení, kdy jí oteklo koleno. Ortoped koleno punktoval a standardně léčil. Koleno otékalo stále znovu, takže po pár měsících skončila na revmatologii. Tehdejší výsledky ukazovaly zánět, vysokou sedimentaci apod., žádné revmatické markery, negativní protilátky proti pár vybraným infekcím. Genetické vyšetření ukázalo, že pacientka má gen pro HLAB27, který je znám jako predisponující k revmatickým onemocněním. Přemýšlení skončilo, dostala nálepku Bechtěrevovy nemoci, protože měla i zánět v oblasti kříže. Užívala imunosupresiva, která dobře fungovala několik let, až do loňské zimy, kdy měla opakované infekce a došlo k relapsu. Zesílení klasické imunosupresivní léčby nemělo efekt, měla stále vysoké CRP (až 50), zvýšené bílé krvinky, anémii… Když by se na její krevní testy podíval jakýkoli lékař bez znalosti anamnézy, musel by říct, že jde o člověka trpícího akutní infekcí. Vznikl začarovaný kruh: revmatolog přidával imunosupresi, bez efektu, pacientka trpěla rozjetým zánětem, měla oteklé bolavé klouby, sotva chodila, skončila v pracovní neschopnosti.
Vložila jsem se do toho a udělala další vyšetření. Protilátky na vše možné, imunologické testy, abych viděla, jak je její imunita přesně rozhozená. Vyšly protilátky proti Yersinii enterocolitica (kdysi byly negativní, ani teď nebyly nějak vysoké, ale byly jediné, které vyšly), vysoké hladiny CIK (v jejím těle se evidentně vyskytoval antigen, který vedl k jejich tvorbě), snížený počet T regulačních buněk (aktivace imunity), jasné známky akutního zánětu. Moje pracovní hypotéza byla, že nejde fakticky o AI nemoc, protože AI markery byly negativní (až nyní měla pozitivní autoprotilátky ANA, což jsem vyhodnotila pouze jako ukazatel poškození tkání zánětem), jde o chronickou infekci Yersiniemi.
Léčebný protokol musel být komplexní: začala s autoimunitním paleoprotokolem (AIP), tedy paleo stravou upravenou pro AI nemoci, dostala suplementy selektivně stimulující Th1 imunitu a regulující T regulační buňky (vitamín D, probiotika, rybí tuk, Graviolu), speciální Guna preparáty na modulaci imunity, ale také antibiotika (doxycyklin) na měsíc. Bez antibiotik to v podobných případech nejde. Výsledky byly impozantní. Po téměř rok trvajícím relapsu CRP kleslo z 50 na 8 během 3 týdnů, vymizely CIK, zlepšil se krevní obraz a samozřejmě se jí značně ulevilo.
Jiná pacientka začala trpět bolestmi nohou a rukou, s mírnými otoky. Revmatolog udělal svá běžná vyšetření (byla negativní), ale pouze podle lokalizace (drobné ruční klouby) a skutečnosti že jde o ženu ve středním věku (riziková skupina) určil, že jde o počínající revmatoidní artritidu a paní předepsal kortikoidy. Naštěstí je nebrala, udělali jsme testy na infekce a měla také Yersinii, akutní (!) protilátky zvýšené asi desetkrát nad limit. Momentálně je také na antibiotikách a čekáme na výsledek. U jiných pacientů se ukázaly jiné infekce, reaktivace virů apod.
Závěrem
Skutečnost, že všechny artritidy jsou postinfekční, je známa více než sto let. Kdysi to doktoři věděli a jednali podle toho. Bohužel, pokrok v této oblasti vedl k do značné míry umělému rozdělování na různé izolované „nemoci“ a zapomnělo se na základní logiku. Dnešní medicína funguje často mechanicky, vezmou se povrchní příznaky, povrchní laboratorní testy, vše se nacpe do nejvhodnější (nebo nejméně nevhodné) škatulky a pak se jen mechanicky předepisují léky podle standardů. Stanovením diagnózy se myšlenkový proces lékařů zastavuje, místo aby se nastartoval. Nemohou za to. Tak je to učí. Proces určení diagnózy je v medicíně klíčový. Na tom není nic špatného. Až na to, že mnohé diagnózy jsou nesmyslné a zbytečně se škatulkuje, místo aby se uvažovalo s nadhledem a komplexně.
Co si z tohoto článku odnést? Abyste začali myslet. Uvědomili si souvislosti, udělali si svou časovou osu a ověřili si svá podezření laboratorními testy. Pak hledali kvalifikovaného lékaře, který bude vědět, co dělat (a také bude chtít to dělat). Samoléčba nemusí stačit, ale neklesejte na mysli, protože je pořád spousta věcí, které můžete udělat sami. Vřele doporučuji knihu, která začátkem léta vyšla k mému velkému nadšení česky, „Autoimunitní řešení: Prevence a odvrácení celého spektra zánětlivých symptomů a nemocí“ od Dr. Amy Myers. Povinná literatura pro každého, kdo trpí jakoukoli nemocí imunitního systému, třeba „jen“ alergiemi nebo častými infekcemi. Její postup dokáže pomoci mnoha lidem. Jen menšina pak bude potřebovat pomoc kvalifikovaného lékaře.
<<< Předchozí část seriálu Obsah seriálu Následující část seriálu >>>
Jen díky dobrovolným příspěvkům čtenářů a posluchačů může Svoboda v očkování přinášet všem lidem bezplatně důležité informace (nejen) o očkování. Pokud si myslíte, že naše práce má hodnotu, a pokud je to ve vašich možnostech, přispějte, prosím, na další chod této stránky. Každá koruna je dobrá a díky za ní!
Můžete však přiložit ruku k dílu i jiným způsobem.