Dopis prof. PhDr. Vladimíra Justa CSc. Etickému panelu České televize a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

    [...]

    V pořadu vystupují mj. vědci (někteří, jako profesorka Strunecká, s prokazatelným mezinárodním kreditem, který reprezentuje např. konsorcium 252 vědců z 15 států, jež jí zvolilo koordinátorkou evropsky významných vědeckých projektů), ale nevystupují proto, aby polemizovali s jinými vědci — to by byl úplně jiný pořad, — ale se státními úředníky. Vznášejí jisté pochybnosti vůči jisté státní politice v oblasti očkování, podceňující možná jinde zohledňovaná rizika. Proto zde kromě vědců vystupují pouze státní úředníci, poslanci a lidé odpovědní za tuto politiku (ti tu logicky prostor dostávají).

    Reportáž je tedy sporem občanským vůči státní moci, která — připusťme, že v dobrém úmyslu — občany (v tomto případě rodiče novorozeňat) pod sankcemi nutí k jistému chování. A reportáž klade za občany této státní moci, reprezentované ministerstvem a osobně hlavním hygienikem ČR, určité otázky. Otázky, ne odpovědi! Režisérka rozhodně nepřišla (jak se tvrdí v Textové zprávě RRTV) „s předem stanoveným postojem“. Byl-li tu jaký, tak to byl postoj otázky. Všimla si nepopiratelného faktu, že u našich demokraticky vyspělejších západních sousedů očkování zdaleka není, vzhledem k možným rizikům, tak plošně povinné jako u nás (zatímco na východ od nás je trend opačný). A nadhodila občansky naprosto legitimní otázku: když je oficiálně všechno tak bezpečné, jak státní moc tvrdí, proč tedy ten samý stát, který pod sankcemi nařídí jinde nevídaný očkovací mix i novorozeňatům (proto ten záběr na mimina, dlouhý mohl připadat jen těm, kteří si otázky nekladou) není důsledný?

    Víc na stránce Aktuálně.cz.