Lékař v domě

01.10.2016 00:37

MUDr. Tomáš Lebenhart

 

    Když byli kluci ještě malí (v druhé polovině 80. let), často jsem se po příchodu domů v Klatovech ohlašoval zvoláním:

„Doktor v domě!“

    A někdy jsem dodával:

„Můžete zlobit.“

    Žena na to třeba reagovala směrem k chlapcům:

„Klid, děti. Neposlouchejte tatínka.“

    Nicméně děti mě rády poslouchaly a zlobily. Někdy se dokonce ptaly, JAK mají zlobit. Tak jsem jim rád všelijak napovídal…

„Děti, tatínek je přepracovanej a potřebuje si odpočinout, jděte si hrát a nezlobte.“

povídá třeba jejich maminka a dívá se na mne významně. To byly takové naše hry… Ale je fakt, že jsem měl tehdy práce až nad hlavu. Ordinace dětské neurologie, docházení na dětské a neurologické oddělení klatovské nemocnice, pohotovostní služby na obou odděleních + na lékařské službě první pomoci. Za hubičku… ale bavilo mě to, jel jsem v lékařsko-záchranářském vlaku se zastávkami doma… Též dlužno podotknouti, že jsem automaticky dohlížel, aby děti byly řádně proočkovány. Dnes už vím, že přesto (a ne proto) po celé dětství vážněji nezamarodily a nevzpomínám si, že by užívaly antibiotika či jinou chemii. Tolik na úvod.

    Ted už to taková legrace nebude… Jak je známo i jiným celostním lékařům a léčitelům, často je paradoxně přítomnost lékaře v rodině či širším příbuzenstvu stopkou či nepřekonatelnou překážkou uzdravení nemocného, jenž se rozhodl, že pro uzdravení (své či svého potomka) podnikne něco netradičního, něco, co by mohlo fungovat… Je to opakovaná zkušenost např. homeopatů, kteří musí až heroicky čelit zvrácenému a nevědomému varování před detoxikačními nebo reverzními příznaky.

    Názorný příklad: Děcko několik let opakovaně trpí hnisavými angínami, pořád dokola výtěry, antibiotika, výtěry, antibiotika… Nakonec odborné rozhodnutí — mandle musí pryč! Do smutného příběhu se vloží matka, která se zamýšlí a shání souběžně informace od známých a na internetu. Obává se narkózy, chápe, že se operací celkové zdraví nevyřeší, imunita se neposílí, problém se přesune jinam… Vzepře se a najde si třeba homeopata. Ten jí vysvětlí imunologickou a infekční situaci a doporučí homeopatika, tedy cenné informace pro imunitní systém a životní sílu dítěte. Poprvé trocha inteligence namísto chemie. Vysvětlí matce, co má dělat v případě angíny, která se minimálně ještě jednou dostaví. Vysvětlí jí, že pochod k pediatrovi či na pohotovost je to poslední. Poučí ji o tom, že léta byl zánětlivý proces potlačován a infekce spíše trénována. Homeopatický postup spočívá v opaku. Zánětlivý proces včetně bakterií musí definitivně opustit tělo směrem VEN! TO je uzdravení. Tělo se SAMO musí nemoci zbavit. Jiný způsob uzdravení neexistuje. Totéž platí u svědivých ekzémů, alergií a mnoha dalších chronických chorob. Z hlediska celostní medicíny příznaků choroby.

    Matka vše pochopí a má konečně pozitivní vizi. Chce pro to udělat vše, co je v jejích silách. Přebírá přirozenou odpovědnost za své dítě. K homeopatovi dochází na kontroly, může ho dle potřeby kontaktovat i přes mail či telefon. A teď si představme, že do „hry“ vstupuje tchán, strýc, ambiciózní sestra či bůhví jaký příbuzný s lékařským titulem a posláním. Mnohdy se jedná o zcela jiný obor. Zamezit cestu k uzdravení může klidně kardiolog, revmatolog či diabetoložka, která nemocné dítě nikdy neměla v ordinaci. Může tak učinit díky své autoritě v jinak nelékařsky vzdělané rodině. Může tak učinit díky absenci pokory a nevědeckému setrvávání na principech vědecké medicíny založené na důkazech. Představme si, jak takový strýc huláká na vyděšenou maminku, prodavačku v supermarketu. Jak jí klade na srdce její (i svou) ODPOVĚDNOST. Ta bohužel často končí u vytržených mandlí a docházení do plicní ordinace pro kortikoidní foukátka.

    Příchod hnisavého zánětu krčních mandlí se zvýšenou teplotou (zaplaťpánbůh za ni) je prubířským kamenem. Matka chce postupovat celostně a inteligentně, lékař v rodině však silou své autority (ve skutečnosti zcela iluzorní) rázně vkročí do dramatu a „zasáhne“! Dokonale vystraší „nezodpovědnou“ matku, otce i samotné bojující dítě, a ti pak snadno podlehnou zaběhnuté mašinérii toxických antibiotik, nurofenů a paracetamolu. Víc pro věc samozřejmě neudělá. Odkáže na pediatra, popřípadě do nemocnice. Smutný příběh tak pokračuje ještě smutněji… Chronicky nemocné dítě tak ztrácí poslední možnost se opravdu uzdravit a prožít život ve zdraví. Nevědomý (avšak o to přísnější) lékař v rodině se tak stává značně nebezpečným.

    Zaznamenal jsem mnoho desítek takových un-happy-endů. Tedy nešťastných konců. Další riziko v této hře bývají pozitivní výtěry.

„Dítě má zase spálového bacila!“

hlásí vyděšeně pediatr.

„Ty vaše blbý kuličky nefungujou (klidně před dítětem). Homeopatie je nesmysl. Streptokok je zase v krku!“

    Ano, je tam zase… ovšem na odchodu ven… To pediatr odmítá chápat. Imunita je vytlačuje přes mandle ven!

„Jsou tam a je třeba to přeléčit! Nezahrávejte si! Jste neodpovědná matka.“

    Jak to má ta prodavačka nebo účetní ustát? Z druhé strany doma, hřímá jiný lékař a zahání ji do kouta. A to je slabý odvar… Představme si příběhy onkologické. Mám na pracovním stole fotografii holky, která se uzdravila díky nesmírné statečnosti obou svých rodičů, a tak trochu i mé. Jejich příběh je popsán v mém starším článku Odpovědnost.

     K jednomu vynikajícímu léčiteli jednou nad ránem vtrhlo do bytu (žena + malé dítě nebylo překážkou) desetičlenné policejní komando a po několikahodinové prohlídce bytu jej odvezlo v poutech k výslechu. Důvod? Pomáhal mladé ženě se zhoubným nádorem prsu na její žádost. Začala se uzdravovat. Zde do příběhu vstoupil manžel, nelékař a udal jej… Lékaře v rodině může tedy „zastoupit“ i jiný příbuzný, třeba s osobními důvody. Stát je vždy na straně klasické medicíny… Nemocní a jejich terapeuti, kteří jim skutečně a kvalifikovaně chtějí pomáhat se uzdravit, lidé mající dobré výsledky (o kterých se nemocnicím ani nesní) to tedy rozhodně nemají lehké. Vím o několika soudních bitvách s těmito dramatickými motivy. Některé dopadly dobře pro nemocného, jiné špatně… Mimochodem, čekám, kdy se nějaký dobrý právník konečně pustí např. do lživých reklam na farmaka a vakcíny.

    Vypadá to, že chci strašit před lékaři. Nikoliv. Sám jsem lékař a nepřetržitě jako lékař pracuji od roku 1980. Beru své povolání vážně a mým jediným zájmem je pomoci. V zdravotnictví je spousta zájmů. Zejména ekonomických. Zdravotní pojišťovny, farma koncerny, politické a profesní zájmy. Zájem vyléčit nemocného (který celý monstrózní, nefunkční systém živí), zde nemá místo. To je realita! Na takové věci není čas ani nálada. Takřka denně, po mnoho let o tom referují moji klienti. Jsou zesměšňováni, uráženi, pořád někam odesíláni, strašeni lidmi, kteří nemají potuchy, PROČ onemocněli a jak jim pomoci se uzdravit. Myslíte si, že kdyby se platy zdravotníků zdesetinásobily a jejich počty taktéž, lékaři by byli vědomější, dokázali by dovést svého klienta k uzdravení?

    Kdyby systém fungoval alespoň uspokojivě, NIKDO by nehledal pomoc mimo něj, pomoc, která není hrazena ze zdravotního pojištění a je neustále démonizována. Příčinou silně rostoucího zájmu nemocných o tzv. alternativní léčbu generuje sám medicínský systém! Svou neschopností a nefunkčností, podtrženou narůstající nervozitou a arogancí. Poslední desetiletí se prudce zvyšuje nemocnost populace a dramaticky snižuje kvalita života — od kojenců po seniory. Zdravotní péče (opakuji — mimo péči urgentní, akutně zachraňující život) je sama největším zdrojem utrpení a nemocí! A tak bez nadsázky možno říci, že jedna z nejrizikovějších situací je vstup do zdravotnického zařízení a braní chemických farmak. Lékaři se tak paradoxně stávají reálným nebezpečím pro své pacienty. Hippokratova přísaha v praxi již dávno neexistuje.

    Ne, tento text nemá primární smysl ve strašení. Snaží se oslovit zejména lékaře. Je třeba veliké odvahy snažit se přistupovat odpovědně ke svému povolání. To jistě chápete. Systém vás nepodrží. Je mu fuk, že nevyléčíte, že ve vaší péči denně umírají a strádají tisíce léčených v nemocnicích. Vadí jim samostatné myšlení. Právě to je můj apel k vám. Pánové, kolegové, sáhněte si do trenek. Máte je tam? Ano. Myslím koule. Máte je tam opravdu? Nejsou to jen nějaké slepičí atrapy? Dámy, víte o tom, že i ve vašich žilách koluje testosteron? Jistě jste se o tom učily ve fyziologii a biologii… Nechci nic jiného, než abyste se na chvíli zastavili a zamysleli se. Nad svou prací, nad hodnotami života. Nad výsledky své práce. Chci moc? Je to nepatřičné? Vždyť jde jen o život, ne? Pokud při této inventuře shledáte vše v pořádku, máme společně radost…

    Naučil vás někdo na fakultě či v systému postgraduálního vzdělávání pochopit nemoc, pochopit zákonitosti života? Víte vůbec, co je zdraví? Mně osobně se o těchto prkotinách nikdo z farmako-byznysu, který ovládá veškeré vzdělávání a medicínské know-how, nezmínil ani slůvkem… I já jsem se v tomto systému pohyboval dost dlouho… I já jsem pilně očkoval, rozmlouval bylinkáře a šarlatány…

    Avšak nějakým řízením osudu jsem neztratil soudnost a objektivní pozorovací smysl. A tak jsem během těch let NEMOHL přehlédnout, že systém je NEFUNKČNÍ. Že postrádá hlavní smysl. Vy lékaři jste dobří a inteligentní lidé. V to věřím. Ale jste zbabělí. Máte strach se podívat pravdě do obličeje. Někdy možná i sobě. Ztratili jste původní elán a zájem o příběhy. Nelítostný systém vás zdecimoval, degradoval (povětšinou) na dílery drog… Nebo popíráte, že vás neškolí a ve vašich ordinacích nenavštěvují zástupci farmaceutických firem a neradí vám, co komu na co předepisovat? Ne? Nebo ANO? Už jste těmito drogami někdy vyléčili někomu hypertenzi, revma, diabetes, roztroušenou sklerózu? Já je vyléčil bez nich mnoha lidem…

    Vím moc dobře (jsem si jist, že mnohem lépe než vy), že mimo zdravotnictví se pohybuje spousta nebezpečných šarlatánů. Víte, kdo je šarlatán? Jednoduše ten, který se snaží léčit a moc mu to nejde. Přesto tak činí a pobírá za to peníze. Nemyslíte si, že absolutní většina těchto šarlatánů pracuje pod pláštěm medicíny lege artis právě ve zdravotním systému? Já si to myslím.

    Další „argument“, který často slýchávám z úst kritiků non lege artis medicíny (rovněž tak vědecké, leč nepoplatné byznysu), je, že léčitelé, a třeba ti homeopati, z toho mají právě výnosný kšeft. Toto se nestydí říkat lidé z vysokého zdravotnického byznysu prolezlého korupcí na všech jeho úrovních. Víte, co mám osobně z toho, když někomu akutně doporučím homeopatickou léčbu? Chcete to opravdu slyšet? Chcete si to zde přečíst černé na bílém? Za akutní vyšetření s převzetím plné odpovědnosti za případ (v jestřábím nepřátelském prostředí) 50 korun českých. Žádná zdravotní pojišťovna mě neživí. Žádná kapitace.

    Pro vaší informaci: když jsem výše uváděl příklad hnisavých angín… Už asi dvacet let minimálně jednou týdně diagnostikuji a homeopaticky léčím tyto záněty. Vyléčil jsem jimi (většinou do tří, čtyř dnů) tisíce angín. NIKDY jsem nezaznamenal komplikaci. Pouze jsem několikrát musel po několika dnech přikročit k léčbě antibiotiky pro selhávající imunitu — v důsledku předchozí opakované léčby antibiotiky, a co hůře: kortikoidními hormony. Pokud by někdy moje léčení nedopadlo dobře, byl bych vydán na milost a nemilost Lékařské komoře a případně soudu. Vím přesně, co dělám, a vím, že to dělám dobře. A zatraceně jasně si také uvědomuji, že nad námi lékaři bdí vyšší inteligence, v kterou vy povětšinou nevěříte. Tyto energie stojí na straně dobra a chrání nás lékaře s čistými úmysly, a také nemocné. Jsou to stejné energie, které řídí ruce šamanů i chirurgů… které řídí pohyby elektronů i planet.

    Proč jsem se takto rozepsal? Impuls (syndrom poslední kapky) přišel před dvěma dny, v pondělí dopoledne. Dnes je středa večer. Přijela mladá matka s tříletým chlapečkem. Několikrát jsem jej již akutně ošetřoval. Vždy se rychle uzdravil. Dva týdny pokašlává, občas mírně zvýšená teplota. Domácí léčba bylinami, obklady… Ráno zajela k dětské lékařce. Ta provedla vyšetření CRP, poslechla, podívala se do krku a konstatovala streptokokovou infekci na průduškách a angínu. Nasadila Penicilin. Přijeli ke mně. Chlapec se choval normálně, dýchání naprosto čisté, hrdlo lehce zarudlé, t.č. bez zvýšené teploty. Dennodenní dilema. Co teď?

„Antibiotika nedávejte. Syn NEMÁ angínu ani zánět průdušek. Má jen lehký, asi virový zánět v krku.“

    Hodnotu CRP matka nevěděla, lékařka nepovažovala za nutné jí to sdělovat. Doporučil jsem homeopatika. Proč ale popisuji naprosto banální případ všedního dne? Protože manžel paní a otec chlapce je tvrdošíjný odpůrce jakékoliv přírodní léčby, kterou (naprosto nevědomě) považuje za hazard s chlapcovým zdravím. Není lékař. Ani nevím, čím je. Matka jej vzala chlapce mně tajně! Manžel by prý řádil. Odjel na služební cestu a vrátí se v pátek. Hádali se do telefonu a on trval na Penicilínu. Co byste asi dělali na mém místě? Zůstávám v klidu. Přijela za mnou MATKA, ne otec. Přenesl jsem klid a jistotu i na matku. Chcete prozradit malé tajemství? Víte, co rozhoduje značnou měrou o uzdravení dítěte? Právě klid matky (a otce) a klid pediatra. Na to vemte jed! Nebo třeba ibuprofen, chcete-li.

    Příběh se tedy odvíjí… Zítra ráno (ve čtvrtek, tedy již jen za několik hodin) přijedou ke mně na kontrolu. Máme už jen necelé dva dny… O tom jsem mluvil, když jsem vás obtěžoval s tím testosteronem. Medicínská a zejména pediatrická praxe žije takřka v nepřetržitém strachu. O nemocné dítě, ale i o zdravé… a také (bohužel) ve strachu o sebe a z postihu, ze selhání, z chyby. Strach je vždy na straně infekce, a nemoci. Strach a nevědomost – rodní bratři – jsou stabilní neodmyslitelnou energií ve zdravotnictví. Proto se divoce očkuje, proto se provádí tisíce zbytečných a nákladných vyšetření, proto se nemocný pořád někam odesílá, proto se raději trvale škodí, proto se tak ztěžka rozhodujete pro vysazování nesmyslných farmak (např. statinů, o kterých byste měli vědět, že velmi škodí a zkracují život — na rozdíl od tzv. zlého cholesterolu, že?). Proto se kašle na nějakého pitomého Hippokrata… Co ten tak může vědět o době, ve které dnes žijeme?

    Víte co? Dopíšu tento příběh zítra. Je již pozdě, jsem unaven, jdu se vyspat.

 

---

 

    Čtvrtek: Dnešní den v ordinaci byl opravdu hutný… Vědomý terapeut dobře ví, že k němu přicházejí lidé s poselstvími. Každý jeden případ je zároveň výzvou k sebereflexi. Někdy se mi například „stane“, že ke mně celý den přicházejí lidé z různých končin naší země s různými problémy — ovšem potřebující jeden homeopatický konstituční lék, jichž jsou stovky… Síla dávající hmotě řád a smysl, důmyslně organizuje i naše setkávání. I v ordinacích. Jejich aktéři by si měli odnášet, co jim náleží a předat, co náleží tomu druhému. Setkání jsou posvátná — kdekoliv. A tak se někdy homeopatovi (ale i třeba internistovi či soudci) zdarma dostává jakýchsi „periodických školení“ a šancí stále více chápat život a svět.

    Z celkem dramatických případů, vybírám tyto dva… Ač se to zdá neuvěřitelné, chronologický čas si dělá, co chce, a vše se umí poskládat dle potřeby. Paní mi líčí, že jakékoliv její úsilí léčit své děti i vnuky přirozeným způsobem tvrdě naráží na hněvivý odpor tchýně-lékařky. Všichni ji poslouchají a jdou z antibiotik do antibiotik. Vnouček má 2 týdny po naočkování hexavakcínou noční pláč (který před tím nikdy neměl). Většinu jde o přechodný otok mozku. Kojence pravděpodobně silně bolí hlava, leč nám to neumí povědět. Takových sdělení jsem zaznamenal stovky. Tchýně rázně vzkázala, že je to k zoubkům… že to je nesmysl. Je opravdu podivuhodné, že například homeopatii, ale i autopatii a další léčebné metody, prokazatelně mající dobré výsledky, nejostřeji kritizují ti, jež o nich nemají ani ponětí, tedy naprostí laici. Je velmi podivuhodné, jak si chemicko-technická medicína automaticky přivlastňuje právo rozhodovat o tom, co je pro nemocné dobré a co ne. Ač polovědomí, ohánějí se svatým právem na pravdu. A při tom mají žalostné vlastní výsledky… Je to stejná situace a energie, opravňující církevní hodnostáře — mnohdy naprosto bezbožné, — disponovat právem na spiritualitu.

    Jiné dnešní svědectví rodičů vypovědělo o svém malém synkovi, kterého léčili pro poruchu krvetvorby v oblasti krevních destiček. Po měsících hormonální léčby a transfuzích rozhodli o transplantaci kostní dřeně. Hledající rodiče ještě před operací vyhledali homeopata. Poté se stav začal upravovat a dítě po dlouhé době dostalo teplotu — známku, že imunita to ještě nevzdala… Prosili odborníky o posečkání. Cítili (neboť ONI znali svého syna a cítili s ním), že má šanci. Následovala hormonální blokáda a operace. Po ní dítě zemřelo. Umí si někdo představit, že by se takový osud naplnil pod vedením homeopata? Léčitele? Skončil by v base.

    A chlapeček z včerejšího dne? Je zdravý, jen ještě trochu kašle. Vyměnil jsem homeopatika. Bude je brát pár dní. Jeho otec s matkou nemluví. Ta mu do telefonu přiznala, že syn penicilin nebere. Že cucá kuličky… Přijde zítra.

    Těmito příběhy žije lékař, který jde svou cestou, stávají se i jeho příběhy… Loďka je nejbezpečnější v přístavu. Lodě se ale k tomuto účelu nestaví. Nebo ano?

 

Kritizovat čemu nerozumím, jest projevem nejvyššího primitivizmu.

Isaak Newton.

 

Nihil nocere! (Nikdy neškodit!)

Hippokrates