Mahátma Gándhí o očkování

Následující text je překladem výňatku (kapitoly VI) z knihy:
Mahátma Gándhí: „Průvodce ke zdraví“
(angl. „A guide to health“, S. Ganesan, Triplicane, Madras (dnes Chennai), Indie, 1921).
Z angličtiny přeložil Jiří Fiala, nakladatelství Paprsky.

Infekční choroby: černé neštovice

    Nyní pojednáme o léčbě infekčních chorob. Mají společný původ, ale jelikož pravé (černé) neštovice (sk: kiahne) jsou ze všech nejdůležitější, věnujeme jim samostatnou kapitolu, a o ostatních pojednáme v jiné kapitole. Neštovic se všichni velmi bojíme a máme o nich velmi nejasné představy. My v Indii je dokonce uctíváme jako božstvo. Ve skutečnosti jsou způsobovány, stejně jako ostatní choroby, znečištěním krve v důsledku poruch vnitřních orgánů; a jedy, které se v systému nahromadí, se vylučují v podobě neštovic. Pokud je tento pohled správný, není vůbec zapotřebí mít z neštovic strach. Kdyby to byla skutečně nakažlivá choroba, musel by ji dostat každý pouhým dotykem pacienta; ale tak tomu vždy není. Dotýkat se pacienta totiž skutečně nepůsobí újmu, pakliže přitom zachováváme určitá základní opatření. Nemůžeme samozřejmě tvrdit, že černé neštovice se nikdy dotykem nepřenášejí, jelikož ti, kteří jsou fyzicky v podmínkách zvýhodňujících jejich přenos, je dostanou. To je důvod, proč v lokalitách, kde se černé neštovice objevily, se nachází mnoho lidí jimi napadených ve stejnou dobu. To vedlo k pověře, že to je nakažlivá choroba, a odtud k pokusu zmást lidi k víře, že očkování je účinným prostředkem, jak jí zamezit. Proces očkování sestává z podkožního vstříknutí tekutiny, která se získává aplikováním výměšků z těla pacienta s černými neštovicemi do kravského vemene. Původní teorie byla taková, že jediné očkování vystačí, aby učinilo člověka imunním proti této nemoci na celý život; ale když se zjistilo, že dokonce i očkované osoby jsou nemocí napadány, vznikla nová teorie, že očkování by se mělo obnovovat po určitém časovém období, a dnes se stalo pravidlem, že všechny osoby – ať již očkované nebo ne – se mají očkovat, kdykoliv propukne kdekoliv epidemie neštovic, takže není neobvyklé narazit na lidi, kteří byli očkováni pětkrát nebo šestkrát nebo dokonce častěji.

    Očkování je barbarská praxe, a je to jeden z nejzhoubnějších bludů naší doby, který nenacházíme dokonce ani mezi tzv. divošskými rasami. Jeho stoupenci se nespokojují s přijetím očkování těmi, kteří proti němu nemají námitek, ale snaží se je vnutit za pomoci trestních zákonů a tvrdých trestů všem lidem bez rozdílu. Praxe očkování není příliš stará, datuje se teprve od roku 1798. Ale během uplynutí této poměrně krátké periody padly milióny lidí za oběť bludu, že ti, kteří se nechají očkovat, jsou v bezpečí před napadením černými neštovicemi. Nikdo nemůže říci, že neštovice by bezpodmínečně napadaly ty, kteří nebyli očkováni; v mnoha případech byli totiž pozorováni neočkovaní lidé, kteří neonemocněli. Ze skutečnosti, že někteří neočkovaní nemoc dostanou, nemůžeme samozřejmě dělat závěry, že by byli imunní, kdyby se jen byli nechali naočkovat. A naopak mnozí očkovaní nemoc dostali.

    Navíc je očkování velmi špinavý proces, jelikož sérum, které je vpravováno do lidského těla, neobsahuje pouze sérum z krávy, ale i ze skutečného pacienta s černými neštovicemi. Průměrný člověk by se dokonce pozvracel při pouhém pohledu na tuto směs. Pokud se jí dotkne ruka, vždy umýt mýdlem. Pouhá myšlenka ochutnat ji nás naplní nevolí a znechucením. Ale jak málo z těch, kteří se nechávají očkovat, si uvědomuje, že v podstatě požívají tento hnus! Většina lidí ví, že u některých onemocnění se do krve vstřikují léky a tekutá potrava, a že jsou do systému vstřebány mnohem rychleji, než kdyby byly požity ústy. Jediný rozdíl mezi injekcí a běžným procesem požívání prostřednictvím úst je ve skutečnosti ten, že vstřebání je v prvním případě okamžité, zatímco v druhém případě pomalé. A přesto se nezdráháme nechat se očkovat! Jak se výstižně říká, zbabělec umírá zaživa, a naše pominutí smyslů ohledně očkování je způsobeno toliko strachem ze smrti, nebo ze zohyzdění neštovicemi.

    Nemohu také necítit, že očkování je též znásilněním příkazů náboženství a morálky. Na pití krve dokonce i mrtvých zvířat pohlížejí s hrůzou i navyklí jedlíci masa. Co je však očkování jiného, než požívání otrávené krve nevinného živého zvířete? Mnohem lepší pro bohabojné lidi by bylo, kdyby se stali tisíckrát obětí neštovic a dokonce zemřeli hroznou smrtí, než aby se provinili takovým svatokrádežným aktem.

    Několik z nejpřemýšlivějších mužů v Anglii vyšetřovalo s mravenčí pílí četná zla očkování, a utvořil se tam Spolek proti očkování (Anti-Vaccination Society). Členové tohoto spolku vyhlásili otevřený boj očkování, a mnozí dokonce šli za to do žaláře. Jejich výhrady k očkování jsou stručně tyto:

1. Příprava vakcíny z vemen krav nebo telat působí nevýslovné utrpení tisícům nevinných bytostí, a to nelze nijak ospravedlnit jakýmkoli užitkem vyplývajícím z očkování.
2. Očkování, namísto konání dobra, koná značnou škodu způsobováním nových nemocí. Ani jeho zastánci nemohou popírat, že po jeho zavedení vzniklo mnoho nových nemocí.
3. Vakcína, která je připravena z krve pacienta s černými neštovicemi, zřejmě obsahuje a přenáší zárodky všech ostatních nemocí, kterými trpěl.
4. Neexistuje záruka, že černé neštovice nenapadnou očkované. Dr. Jenner, vynálezce očkování, původně předpokládal, že dokonalá imunita může být zabezpečena jedinou injekcí do jedné paže; když se ale zjistilo, že to selhává, začalo se tvrdit, že tomuto účelu poslouží očkování do obou paží; a když dokonce i toto se ukázalo jako neúčinné, dospělo se k tvrzení, že obě paže by měly být očkovány na několika místech, a že by se očkování mělo obnovit každých sedm let. Nakonec byla perioda imunity dále snížena na tři roky! To vše jasně ukazuje, že lékaři samotní nemají na toto téma jednoznačný pohled. Pravdou je, jak jsme již řekli, že nikdo netvrdí, že černé neštovice nenapadnou očkované, nebo že všechny případy imunity by musely být přičítány očkování.
5. Očkování je nečistá substance, a je bláznovstvím očekávat, že jeden druh nečistoty může být odstraněn jinou nečistotou.

    Těmito a podobnými argumenty způsobila tato společnost již mnoho veřejného mínění proti očkování. V určitém městě například poměrně velká část lidí odmítla nechat se očkovat, a přesto statistiky ukazují, že zázračně neonemocněli. Základní skutečností je, že jsou to pouze vlastní zájmy lékařů, které stojí v cestě odstranění této nelidské praxe, jelikož strach, že by ztratili své velké příjmy, které momentálně získávají z tohoto zdroje, je zaslepuje vůči nesčetným zlům, které to přináší. Jsou nicméně i lékaři, kteří tato zla rozeznávají a jsou rozhodnými odpůrci očkování.