Mýtus Čínské studie (Meduňka 3/2016 a 4/2016) — DOPLNĚNO

04.05.2016 21:14

MUDr. Ludmila Eleková

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 

Doplněno: článek byl původně vydán 1.IV.2016 v 1944 a doplněn 4.V.2016 v 2114 o 2. díl.

 

MUDr. Ludmila Eleková    Kniha Čínská studie je jakousi biblí vegetariánů. Její autor, renomovaný vědec Colin T. Campbell v ní překládá zdánlivě pevné důkazy, že živočišné potraviny, zejména bílkoviny, jsou příčinou civilizačních nemocí, zejména cévních, cukrovky, rakoviny.

    Knihu jsem četla před několika lety, dokonce víckrát a ovlivnila mě. Na jejím základě jsem radila pacientům a upravovala svoji stravu. Proto pro mě bylo velkým šokem, když jsem si přečetla jinou literaturu, velmi dobře podloženou, ze které vyplývalo, že živočišné potraviny jsou pro lidské zdraví nezbytné a nesouvisejí s žádnou civilizační nemocí. Tyto zdroje, např. „Syndróm trávenia a psychológie“ („Gut And Psychology Syndrome“) a „Put Your Hearth into Your Mouth“ od Dr. Natashy Campbell-McBride (pouhá shoda jmen s Dr. Colinem Campbellem), „Vyživující tradice“ („Nourishing Traditions“) od Sally Fellon, „Deep Nutrition: Why Your Genes Need Traditional Food“ od Dr. Catherine Shanahan, „Primal Body, Primal Mind: Beyond the Paleo Diet for Total Health and a Longer Life“ od Dr. Nory Gedgaudas aj., přinášejí velmi pevné důkazy, že moderní kampaň proti živočišným potravinám nemá vědecké opodstatnění.

    Campbell se svým týmem udělal obrovský kus práce. Rozsah dat, která byla získána v Čínské studii, nemá obdobu, ale knihu psal pravděpodobně již s určitým cílem: chtěl dokázat, co si myslel dávno před jejím vznikem, a sice že množství bílkovin ve stravě souvisí s rizikem rakoviny. Jak k tomu došel? Jako mladý vědec se podílel na řešení podvýživy na Filipínách krátce po válce. Hledali místní levný a dostupný zdroj bílkovin. Volba padla na arašídy. Za pár let se na Filipínách začaly objevovat případy rakoviny jater u dětí. Ukázalo se, že největší výskyt rakoviny byl u dětí z bohatých rodin, které byly nejlépe živené. To bylo ve velkém rozporu s tehdejším chápáním výživy, že naopak podvýživa přináší zdravotní rizika. Příčinou rakoviny byla kontaminace arašídů kancerogenním aflatoxinem. Arašídové máslo jedly více děti než dospělí a do másla se zpracovávaly méně kvalitní arašídy, které byly s vyšší pravděpodobností kontaminované.

    Campbell v té době narazil na práci jiného vědce, který studoval vliv bílkovin na výskyt rakoviny jater u krys, exponovaných vysokým dávkám aflatoxinu. Tento vědec zjistil, že krysy krmené stravou s 20% bílkovin z kaseinu měly mnohem vyšší výskyt rakoviny jater než krysy krmené stravou s 5% bílkovin. To Campbella zaujalo a nastartovalo jeho zájem o bílkoviny a nemoci. Ovšem v té studii krysy s vyšším množstvím bílkovin ve stravě sice měly více rakoviny, ale krysy s nízkým množstvím bílkovin ve stravě pošly mnohem dříve, než se nějaké rakoviny mohly dočkat.

    Čínská studie je jen výběrem zjištěných korelací z obrovského množství dat a podle nezávislých revizí se ukazuje, že Campbellův výběr trpěl předpojatostí. Existují jiné studie, mnoho z nich s Campbellem jako spoluautorem, které závěry Čínské studie vyvracejí. Na některé se podíváme. Než se pustíme dále, je třeba uvést jednu zásadní věc: korelace není kauzalita! Když se řekne, že v zemích kde se více jí potraviny A je více nemoci B, absolutně to neznamená, že A způsobuje B! A může být příčinou B, ale nemusí, může tam být jiný faktor, který s oběma souvisí. Např. země s vyšším výskytem infarktů a konzumací masa mají obvykle také vyšší socioekonomickou úroveň a z toho vyplývající jiný životní styl než země chudé: více aut, méně přirozeného pohybu, stres, znečištění prostředí, narušené sociální vazby apod. Ukázat na jednu jedinou složku těchto komplexních změn a prohlásit ji za příčinu, je nesprávné a nevědecké. Aby se nějaká korelace dala považovat za důkaz kauzality, musí splňovat Hillova kritéria. Hillova kritéria Campbell nikde ve své knize neuvádí a své korelace jimi netestuje, přestože je musí znát.

    Co je nosnou linií knihy Čínská studie? Čím víc živočišných potravin se konzumuje, tím víc civilizačních nemocí se vyskytuje. S konzumací živočišných potravin koreluje hladina krevního cholesterolu a Campbell tvrdí, že čím vyšší hladina cholesterolu, tím více nemocí. Řetězí tedy tři proměnné: rakovina souvisí s cholesterolem, cholesterol souvisí s živočišnou bílkovinou, z toho dovozuje, že živočišná bílkovina souvisí s rakovinou. Nebo jinak: rakovina souvisí s cholesterolem, cholesterol negativně souvisí s rostlinnou bílkovinou, proto dovozuje, že rostlinná bílkovina chrání před rakovinou. Ale data Čínské studie přímou korelaci mezi konzumací živočišných bílkovin a rakovinou neukazují. Naopak u některých rakovin jde o negativní korelaci (čím vyšší konzumace živočišných bílkovin, tím méně rakoviny), ačkoli není statisticky významná. Jediným způsobem, jakým mohl Campbell obvinit živočišné bílkoviny, bylo strčit mezi ně a rakovinu třetí proměnnou, cholesterol. Kdyby byly živočišné bílkoviny skutečnou příčinou těchto nemocí, Campbell by měl být schopen ukázat přímou korelaci mezi jejich konzumací a výskytem rakoviny.

    A co rostlinné bílkoviny? Protože příjem rostlinných bílkovin negativně koreluje s hladinou cholesterolu, znamená to, že příjem rostlinných bílkovin koreluje s nižším rizikem rakoviny? Bohužel ne. Negativní statisticky nevýznamná korelace existuje pouze u rakoviny hltanu, mozku, jater, močového měchýře a lymfomu. U jiných nádorů příjem rostlinných bílkovin s rakovinou koreluje pozitivně: žaludek, tlusté střevo, konečník, děložní čípek, leukémie, jícen. U celkové úmrtnosti na rakovinu je korelace s rostlinnou bílkovinou vyšší než s živočišnou bílkovinou, ale ani jedna korelace není statisticky významná. Tak proč dává Campbell do souvislosti živočišné bílkoviny s rakovinou a dokonce tvrdí, že rostlinné bílkoviny proti ní chrání?

    Campbellovo tvrzení ohledně cholesterolu a rakoviny vynechává několik důležitých bodů. Hladina cholesterolu totiž souvisí s dalšími faktory, které nezávisle zvyšují riziko rakoviny a netýkají se výživy. Konkrétně jde o infekci schistosomiázou a hepatitidu B — obě mají statisticky významnou pozitivní korelaci s rakovinou. Není náhodou, že nejsilnější souvislost mezi cholesterolem a rakovinou je u rakoviny jater, tlustého střeva, konečníku a rakoviny celkově. Schistosomiáza a hepatitis B jsou dva nejdůležitější faktory u těchto nemocí. Je to tedy vyšší cholesterol (z konzumace živočišných produktů), který nějak souvisí s těmito nemocemi, nebo je to zavádějící asociace, protože oblasti s vyšším cholesterolem jsou promořeny dalšími rizikovými faktory pro rakovinu? Campbell se o této možnosti vůbec nezmiňuje. Pokud cholesterol nebo konzumace živočišných potravin skutečně souvisí s rakovinou střeva, pak by tato korelace měla existovat i v oblastech Číny, kde se schistosomiáza nevyskytuje. Jenže z dat nevyplývá, není žádná statisticky významná korelace mezi cholesterolem a rakovinou střeva v oblastech Číny bez schistosomiázy. Co jiné proměnné? Například konzumace piva má statisticky významnou korelaci jak s vyšší hladinou cholesterolu, tak s rakovinou střeva. V oblastech s nízkou konzumací piva korelace mezi cholesterolem a rakovinou střeva zmizí.

    Když se rozdělí oblasti Číny do dvou skupin podle výskytu hepatitidy B (nízký a vysoký výskyt), ukáže se, že cholesterol nemá statisticky významnou souvislost s rakovinou jater. Campbell uvádí v knize, že rakovina jater je v některých oblastech Číny velmi vysoká a že příčinou může být hepatitis B. Dále uvádí, že roli hraje i strava: že rakovina jater má silnou souvislost s vyšším cholesterolem a že víme, že konzumace živočišných potravin je zodpovědná za vyšší cholesterol (opět řetězení A-B-C). Ale nezmiňuje, že cholesterol koreluje i s infekcí hepatitidou B. Oblasti s vyšším cholesterolem mají další rizika, např. konzumace piva. Navzdory Campbellovu tvrzení cholesterol sám o sobě signifikantně nezvyšuje výskyt rakoviny u rizikových skupin. S ohledem na Campbellův výzkum s kaseinem a jeho pozorování dětí na Filipínách, které jedly více živočišných bílkovin, je možné, že k Čínské studii přistupoval s očekáváním určitého výsledku.

    V tomto kontextu je velmi zajímavé, že Campbell byl spoluautorem jiné studie založené na datech z Číny, která zkoumala nízký cholesterol a rakovinu jater. Zjistili statisticky významnou inverzní korelaci mezi hladinou cholesterolu a rizikem rakoviny (čím vyšší cholesterol, tím méně rakoviny). Autoři uvádějí, že bylo popsáno zvýšené riziko úmrtí na rakovinu jater a chronické jaterní nemoci u obyvatel Severní Ameriky s nízkou hladinou cholesterolu v krvi. Jestli je nízký cholesterol příčinou nebo následkem rakoviny je jiná záležitost, ale v každém případě je rakovina jater solidně spojována s nízkým cholesterolem v jiných studiích. Studie uvádí, že chronická infekce hepatitidou B, která v Číně začíná často v dětství, vede k nízké hladině cholesterolu v krvi v dospělosti. 

    Proč tedy Campbell opakovaně v Čínské studii uvádí, že rakovina jater souvisí s vyšším cholesterolem? Je to důsledkem smíchání dat ze všech oblastí. Odporující studie použila individuální data před zprůměrováním pro celou oblast. Např. máme jednu oblast, kde lidé mají cholesterol v rozmezí 3,3–3,9 mmol/l, s průměrem 3,6 a nemají tam hepatitidu B. Druhá oblast má celkový cholesterol v rozmezí 3,1–4,9 mmol/l, průměr 4,4. V této oblasti se vyskytuje mnohem více hepatitidy B a rakoviny jater, ale postižení jedinci mají všichni cholesterol ve spodní části spektra. Co v takovém případě ukáží zprůměrovaná data? Oblast s nižším průměrným cholesterolem (3,6) má méně rakoviny jater a oblast s vyšším průměrným cholesterolem (4,4) má vyšší výskyt. Tak se zrodila pozitivní korelace mezi rakovinou jater a cholesterolem, realitou ovšem je, že pacienti s rakovinou jater mají nízký cholesterol. Tato studie založená na datech z Čínské studie, s Campbellem jako spoluautorem, ukazuje, že zprůměrovaná data nejsou spolehlivá a že pozitivní korelace mezi rakovinou jater a cholesterolem jsou pravděpodobně obrácené. Vyvolává to otázku, kolik dalších korelací zjištěných v zprůměrovaných datech by mohlo být na individuální úrovni obráceně.

    Co přímá korelace mezi konzumací živočišných bílkovin a rakoviny jater? Data ukazují nevýznamnou pozitivní korelaci s masem a rybami, negativní (čím více potraviny, tím méně rakoviny) pro vejce a mléčné produkty. A jiné proměnné, které Campbell nezmínil? Statisticky významnou korelaci s rakovinou jater má např. denní konzumace alkoholu, kouření, kadmium, řepkový olej (!) atd.

    Jiná studie zkoumala data Čínské studie s ohledem na výskyt rakoviny žaludku. Autoři zjistili, že konzumace zeleniny, rýže, masa a ryb měla souvislost se sníženou úmrtností na tuto rakovinu. Ale zelenina naložená v soli, brambory, pšenice a proso, plus kombinace pšenice, kukuřice a prosa korelovaly s významně vyšší úmrtností. Zjištění o signifikantní inverzní souvislosti s masem je konzistentní s nedávnou studií z Turecka. Maso je významným zdrojem selenu, který má silný ochranný účinek. Potraviny související s rakovinou žaludku byly převážně rostlinného původu, včetně pšenice. Co uvádí Čínská studie? Zase dává rakovinu žaludku do souvislosti s cholesterolem: nižší hladina koreluje s nižším výskytem. Ale když stoupá konzumace masa, výskyt rakoviny žaludku klesá?! Poněkud zvláštní, vědce by to mělo upozornit na pravděpodobnou další proměnnou.

    Analýza surových dat naznačuje, že kniha byla napsána s určitým záměrem. Izolované zdůraznění živočišných potravin jako původců všeho zla neobstojí. Za prvé: korelace nerovná se kauzalita, za druhé: data ukazují další důležité proměnné, které mají se zkoumanými nemocemi mnohem silnější pozitivní korelaci než živočišné potraviny. Jistě nejde o vědomé zavádění — Campbell svým závěrům věří natolik, že podle nich dlouhá léta živí sebe i svou rodinu. Uvedla jsem jen zlomek protikladných informací. Mnohem více detailů, včetně grafů, najdete na www.RawFoodSOS.com, záložka The China Study.

 

2. díl (Meduňka 4/2016)

    V tomto díle se podíváme na údajnou souvislost živočišných potravin a kardiovaskulárních nemocí (KVN), tedy ischemické choroby srdeční (IChS), hypertenze a cévních mozkových příhod (CMP). Campbell ve své knize tvrdí, že čím více živočišných potravin (zejména bílkovin), tím vyšší cholesterol tito jedinci měli a tím více trpěli uvedenými nemocemi. Není to pravda. Dokazují to paradoxně jiné studie, jejichž spoluautorem byl sám Campbell a které použily data Čínské studie.

    Studie, porovnávající hladinu tuků v krvi a KVN v zemědělských oblastech Číny, spoluautor Campbell. Autoři zjistili, že:

„…ani celkový plasmatický cholesterol, ani LDL cholesterol neměl souvislost s KVN. … geografické rozdíly v úmrtnosti na KVN v Číně jsou nejspíše způsobeny primárně jinými faktory než cholesterolem. … Neexistují žádné významné korelace mezi různými frakcemi cholesterolu a úmrtností na IChS, hypertenzi a CMP. Naopak, hladina triglyceridů v krvi měla významnou pozitivní korelaci s KVN a hypertenzí, ale ne s CMP.“

    Hladina triglyceridů je známým ukazatelem konzumace sacharidů a inzulínové resistence, tato korelace tedy ukazuje na něco jiného než na živočišné potraviny. A sice na pšenici:

„Konzumace pšeničné mouky a soli měla pozitivní korelaci se všemi třemi nemocemi (ICHS, hypertenze a CMP).“

    Tuto korelaci měla nejen pšenice, ale i adorované „zdravé“ polynenasycené rostlinné tuky (PUFA). Autoři ke svému překvapení nezjistili, že vyšší obsah PUFA v červených krvinkách (tedy konzumace těchto tuků) snižuje úmrtnost na KVN. Naopak celkový obsah PUFA, zejména omega 6 mastných kyselin, měl pozitivní korelaci s KVN a hypertenzí. Tato studie s Campbellem jako spoluautorem neukázala žádnou souvislost mezi cholesterolem a IChS, ale ukázala na pšenici a PUFA. Tedy přesně na ty potraviny, které mainstreamová výživová doporučení uvádějí jako zdravé a chránící před ucpáváním cév a KVN: obilí, jmenovitě pšenici a rostlinné tuky!

    Paradox? Kdepak, je to logické. Inzulínová resistence a zánět, to jsou příčiny KVN a hypertenze. Inzulínová resistence je přímým důsledkem chronické nadměrné konzumace sacharidů, hlavně škrobových jídel. Rostlinné nenasycené oleje, obsahující hojně omega 6 mastných kyselin zase (spolu s inzulínem) zvyšují míru zánětu a hlavně jsou významným zdrojem oxidativního stresu, protože snadno podléhají oxidaci (žluknutí). Běžné rostlinné oleje (levné, bez chuti a zápachu v PET lahvích) žluknou již v průběhu výroby (vysoké teploty a kyslík). Panenské rostlinné oleje s výjimkou olivového žluknou pomaleji, hlavně při nesprávném skladování mimo lednici a při použití při vaření. Poškození PUFA v buněčných membránách poškozuje receptory pro inzulín i pro jiné substance a tak narušuje jejich funkci, což je další přispívající faktor k inzulínové resistenci.

    Další studie zkoumala faktory výživy a různé proměnné ve vztahu k SHBG (sex hormone binding globulin, bílkovinu vázající pohlavní hormony) u čínských žen. Campbell je opět jedním z autorů. SHBG se někdy používá k měření inzulínové resistence. Jeho vyšší hladiny souvisejí s lepší inzulínovou citlivostí, nižší naopak s inzulínovou resistencí a diabetem. Autoři při hledání souvislostí mezi SHBG, hladinou inzulínu na lačno, triglyceridy, testosteronem a dalšími faktory výživy zjistili, že potravinami souvisejícími s vyšším SHBG (a nižším inzulínem, tj. lepší citlivostí na inzulín) byly rýže, zelenina, ryby a maso. Hlavní potravinou související s nižším SHBG (vyšším inzulínem, inzulínovou resistencí a diabetem) byla pšenice. Pšenice se ukázala být nejsilnějším prediktorem pro nízký SHBG a rýže byla nejsilnějším prediktorem pro vyšší SHBG. V diskuzi autoři poznamenali, že konzumace pšenice doprovázela mnoho ukazatelů špatného zdraví:

„…konzumace pšenice může vést k vyšší hladině inzulínu, triglyceridů a nižšímu SHBG. Tento biochemický profil se vyskytuje současně s obezitou, dyslipidémií, diabetem, hypertenzí a KVN. Na druhé straně příjem rýže, ryb a zeleniny může zvyšovat SHBG nezávisle na tělesné hmotnosti nebo kouření.“

    Proč by měla pšenice mít tak zásadně odlišný účinek než rýže? Jedním z vysvětlení může být lepek, který u mnoha lidí vyvolává alergii (zánět) a zánět souvisí s inzulínovou resistencí. Podporou tohoto názoru je jiná studie, která porovnávala vliv lněných semínek versus pšeničných otrub na rizikové faktory KVN. Skupina lidí, kterým byla nízkotučná strava obohacena pšeničnými otrubami, měla vyšší inzulínovou resistenci a CRP, dva dobře známé rizikové faktory KVN. Oblasti Číny, kde se konzumuje více pšenice, mají i jiné společné rysy. Jsou to lidé, kteří jedí méně ryb, zeleniny, vitamínu C, více mléka, mají vyšší homocystein, nízký HDL, vyšší krevní tlak a jsou větší a tlustší. To vše může zkreslovat souvislost mezi pšenicí a KVN, stejně jako tomu bylo u cholesterolu, konzumace živočišných potravin a rakoviny. Mimochodem, faktory, které Campbell ve své knize vypíchl jako příčinu KVN, vyšly zcela jinak. Inverzní, i když statisticky nevýznamnou souvislost s KVN mají konzumace masa a živočišného tuku celkem, příjem nasycených tuků (nemají sakra ucpávat cévy???), celkový příjem živočišných bílkovin, celkový příjem tuků, celkový cholesterol(?!?!?), apolipoprotein B a denní příjem alkoholu.

    Jde skutečně o účinek pšenice nebo jiný výše uvedený zkreslující faktor? Kyselina listová má statisticky významnou souvislost s KVN, ale její nízká hladina je riziková pouze při hojné konzumaci pšenice. Nedostatek vitamínu D — pšeničné regiony Číny jsou na severu. Nedostatek vitamínu D silně koreluje s KVN. Podrobnější analýza ale ukázala, že nejde o pouhý faktor zeměpisné polohy, ale o souvislost mezi pšenicí a KVN. Nízký příjem DHA (omega-3 mastná kyselina). V jiné práci Campbell a jeho tým zjistili, že příjem ryb a DHA má ochranný vliv na KVN. V podrobné analýze pšenice zůstane jako významné riziko, ryby nikoli. Další faktory, jako krevní tlak, BMI (body mass index), jiné obilniny, živočišné tuky, rostlinné tuky, celkový obsah tuku, sacharidů a bílkovin ve stravě, procento kalorií z živočišných tuků a kouření — to vše bylo statisticky nevýznamné v regresní analýze spolu s pšenicí. Nejlepším prediktorem pro vyšší BMI (nadváhu) byla konzumace pšeničné mouky, nenasycených rostlinných olejů a nižší konzumace zeleniny. Pro zajímavost, celková konzumace živočišných tuků a celkový příjem tuku nebyly statisticky významné z hlediska BMI.

    V Čínské studii tedy byla konzumace pšenice nejsilnějším pozitivním prediktorem pro tělesnou hmotnost, při celkově nižším příjmu kalorií! Je to v souladu s tím, co Stephan Guyenet na Whole Health Source napsal o konzumaci pšenice a obezitě v Číně na https://wholehealthsource.blogspot.cz/2008/07/wheat-is-invading-china.html. Je možné, že pšenice způsobuje problém v metabolismu, kdekoli se objeví, což je vidět, když se srovnají podobné populace, z nichž jedna pšenici jí a druhá ne, např. v Číně.

    Další Campbellova studie zkoumala souvislost mezi konzumací ryb, hladinou DHA v krvi a chronickými nemocemi v Číně. Autoři zjistili, že nejvyšší hladiny cholesterolu u Číňanů souvisely s DHA a konzumací ryb (!), ale s nejnižším rizikem KVN. Tedy opak toho, co očekávali. Převážně vegetariánské vnitrozemské oblasti mají nejvyšší riziko úmrtnosti na všechny nemoci a současně mají nejnižší LDL cholesterol. Mohlo by to být tak, že existuje minimální hladina LDL, pod kterou jsou buněčné membrány negativně ovlivněny. Jedlíci ryb s vyšším cholesterolem byli celkově zdravější než vegetariánské populace, které nejedly ryby.

    A co mléko? Jen málo populací v Číně v té době konzumovalo mléčné produkty, ale je v ní několik oblastí s významně vyšší spotřebou. Je třeba si ale uvědomit, že lidé v nich nejedli pasterizované a homogenizované mléčné výrobky, které máme my. Jejich mléko pocházelo ze zvířat, která se pásla po celý rok, jedla přirozenou potravu, jejich mléko nebylo pasterizované a homogenizované, ani odtučněné. Mléko konzumují jen tři regiony v Číně: Tuoli (více než 800 g mléčných produktů denně), Xianghuang gi (cca 150 g denně) a Baoqing (19 g denně). Ve všech uvedených oblastech lidé jedí málo zeleniny a ovoce, jedí významné množství pšeničné mouky, také vejce. Co ukázala data Čínské studie? Campbell tyto oblasti z analýzy vyřadil, nebral je v úvahu, zkazily by mu totiž statistiku. Příjem mléka pozitivně koreluje s HDL („hodným“ cholesterolem), ale ne s LDL („zlým“ cholesterolem). Poněkud zvláštní, když se nám tvrdí, že mléčný nasycený tuk zvyšuje hladinu cholesterolu a ucpává cévy. Není to spíš tak, že pasterizované a homogenizované mléko ucpává cévy a to tradiční nikoli?

    Tyto oblasti mají celkově vyšší příjem živočišných potravin, tedy tuku i bílkovin, vyšší příjem kalorií, méně vlákniny a rostlinných bílkovin. Jak všechny tyto jedovaté živočišné potraviny přispívají k jejich nemocem? Negativní korelace (více mléka, méně nemocí), i když statisticky nevýznamná, byla zjištěna pro cirhózu jater, žaludeční vředy, lymfom, rakovinu střeva, cukrovku, smrt ze všech příčin, leukémii, rakovinu jater a neurologické nemoci. Pozitivní korelace (více mléka, více nemocí) vyšla pro hypertenzi jako jediná statisticky významná, pro další nemoci nevýznamná: rakovina žaludku, prsu, mrtvice, úmrtnost na rakovinu celkově, infarkt myokardu. Čínští jedlíci mléčných výrobků tedy nemají významně víc rakoviny, infarktů, mrtvic a dalších nemocí. Mají více hodného HDL a méně zlého LDL cholesterolu. Jediná pozitivní korelace pro hypertenzi může mít souvislost s dalšími proměnnými (např. nedostatek zeleniny, nadbytek soli, vyšší tělesná hmotnost a příjem kalorií). Navzdory Campbellovým zjištěním ohledně kaseinu a rakoviny u krys, v datech Čínské studie neexistuje korelace mezi vysokou konzumací mléčných produktů a rakovinou. Izolovaný kasein je evidentně něco jiného než kompletní mléko.

    V protikladu k tomu, co Campbell tvrdí v Čínské studii a co je mainstreamovou medicínou a dietologií propagováno jako zdraví a škodlivé, jiné studie (s Campbellem jako spoluautorem!) a podrobná analýza dat Čínské studie ukazuje něco zcela jiného. Campbell démonizoval živočišné potraviny bezdůvodně. Jejich nepříznivá korelace s civilizačními nemocemi zmizela poté, co se vzaly do úvahy další faktory (např. maso a schistosomiáza), přitom zcela opominul mnohem silnější pozitivní korelaci s pšenicí a rostlinnými tuky! Nelze se vyhnout myšlence, že knihu psal s úmyslem dokázat škodlivost živočišných potravin, o které byl již předem přesvědčen. I proto použil místy pouze základní statistické postupy, vplétal další proměnné mezi údajnou příčinu a následek (hladinu cholesterolu) a nezabýval se dalšími možnými faktory (schistosomiáza), neuvedl mnohem silnější korelaci mezi pšenicí a civilizačními nemocemi.

    Dnešní poznatky o mechanismu vzniku KVN, cukrovky ale i rakoviny jasně ukazují na inzulínovou resistenci jako primární mechanismus. Inzulín má prozánětlivé a prorůstové účinky. Základní příčinou aterosklerózy je zánět cévní stěny v důsledku oxidativního poškození žluklými nenasycenými tuky a transmastnými kyselinami. Cholesterol se do poškozené cévy dostává jako záplata, protizánětlivý faktor, tělo se jím snaží poškozené místo zhojit! Snižovat jeho přísun je stejné, jako bránit hasičům vyjet na místo požáru. Tělo ví, co dělá, když vyrábí, skladuje a používá nasycené a mononenasycené tuky. Posledních několik desetiletí lidé ve snaze zhubnout a zajistit si zdraví zahodili máslo, sádlo a vejce, jedli nízkotučně, margaríny, rostlinné oleje a cpali se údajně zdravými obilninami. Důsledek? Raketový růst obezity, diabetu 2. typu, cévních nemocí, rakoviny, demence a dalších nemocí.

 

Zdroje:

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 

Štítky:

| | | | | | | | |

Zpět