Nová studie potvrzuje spojitost rtuti s autismem

EcoWatch — 29.XI.2016 — Robert F. Kennedy, Jr.

    Původní článek „New Study Confirms That Mercury Is Linked to Autism“
    z angličtiny přeložil Ing. Marián Fillo.

    Dvě nové zahraniční studie, včetně studie egyptských vědců, potvrdily spojitost mezi autismem a rtutí. V článku, zveřejněném v časopisu Metabolic Brain Disease (Metabolická onemocnění mozku), tým devíti vědců z předních egyptských univerzit a lékařských fakult potvrdil příčinnou souvislost rtuti s nástupem autismu.

      Tito vědci určili rozsah otravy rtutí u dětí měřením vylučování organických sloučenin, zvaných porfyriny, které slouží jako biologické známky otravy rtutí, močí. Tito vědci měřili také hladinu rtuti a olova v krvi. Výzkumníci zjistili silný vztah mezi otravou rtutí a přítomností autismu a přímou korelaci mezi hladinou rtuti a závažností příznaků autismu.

    Tito vědci studovali 100 dětí. 40 dětí mělo poruchu autistického spektra (angl. Autism Spectrum Disorder = ASD), 40 dětí bylo zdravých a zbylých 20 byli zdraví sourozenci dětí s ASD. Výsledky ukázaly, že děti s ASD měli výrazně vyšší hladiny rtuti než zdravé děti nebo zdraví sourozenci dětí s ASD. Děti s nejvyšší hladinou rtuti měli nejzávažnější příznaky autismu.

    Nejméně šest amerických studií spojilo přítomnost nebo závažnost autismu s vystavením rtuti na základě měření porfyrinů v moči. Studie Heyera a kol. z roku 2012 (časopis Autism Research = Výzkum autismu) zjistila korelaci mezi přítomností autismu a určitými porfyriny, spojenými s otravou rtutí, v moči. Tím potvrdila dřívější studii Kerna a kol. z roku 2011 (časopis Pediatrics International = Mezinárodní pediatrie), ve které určité porfyriny, spojené s otravou rtutí, byly významně vyšší u dětí s ASD ve srovnání s neautistickou kontrolní skupinou. Woods a kol. v roce 2010 (časopis Environmental Health Perspectives = Výhledy zdraví životního prostředí) také zjistili porouchaný metabolismus porfyrinů u autistických dětí, což nebylo pozorováno u neautistických dětí z kontrolní skupiny. To opět podpořilo souvislost zvýšené intoxikace rtutí s autismem a poruchami autistického spektra.

    Závažnost autismu také korelovala s hladinami určitých porfyrinů, spojených s otravou rtutí. Kern a kol. v roce 2010 (časopis Biometals = Bio-kovy) prokázali silný vztah mezi závažností autismu, měřenou na základě Seznamu pro hodnocení léčby autismu (angl. Autism Treatment Evaluation Checklist = ATEC), a pozorovaným množstvím porfyrinů v moči dětí s ASD. Geier a kol. v roce 2009 (časopis Journal of Toxicology and Environmental Health = Časopis pro toxikologii a zdraví životního prostředí) zjistili korelaci porfyrinů v moči se závažností autismu v zaslepené studii pomocí Měřítka závažnosti dětského autismu (angl. Childhood Autism Rating Scale = CARS). Tato studie byla dále objasněna studií Geiera a kol. z roku 2009 (časopis Journal of the Neurological Sciences = Časopis pro neurologické vědy), kde děti se závažným autismem prokazovaly v moči významně vyšší hladiny porfyrinů, spojených s otravou rtutí, ve srovnání s dětmi s mírným autismem a s neautistickou kontrolní skupinou. Dalšími biologickými známkami, měřenými v této studii, která zjistila korelaci mezi otravou rtutí a závažností autismu, byly přítomnost glutationu, cysteinu a síranových metabolitů v plazmě.

    Druhá nová studie Mostafu a kol., zveřejněná v časopisu Metabolic Brain Disease v červnu (sk: júni) 2016, kterou vypracovali lékaři a vědci z Egypta, Saudské Arábie, Norska a Chile, použila jinou sadu protokolů pro měření, aby zjistila přímou korelaci mezi hladinou rtuti a diagnózou autismus. Tito výzkumníci měřili hladiny neurokininu A a B — pro-zánětlivých neuro-peptidů, které jsou známkou přítomnosti rtuti v krvi — u 84 dětí s ASD a 84 neautistických dětí. Výsledky ukázaly pozitivní lineární vztah mezi hladinami rtuti a závažností příznaků autismu.

    Mnoho matek dětí z první egyptské studie z roku 2016 (Khaled a kol.) mělo vícero amalgámových zubních plomb, které mohly přispět k otravě jejich dětí rtutí. Tato studie nezkoumá potenciální souvislost mezi autismem a konzervantem thiomersalem, jenž se používá ve vakcínách a jenž je z téměř 50% podle hmotnosti tvořen rtutí. Jiné studie však naznačují, že etyl-rtuť v thiomersalu je 50x jedovatější pro lidské buňky než methyl-rtuť z amalgámových plomb a z ryb ( Guzzi a kol. z roku 2012 , časopis Interdisciplinary Toxicology) a přinejmenším 2x déle přetrvává v mozku (Burbacher a kol. z roku 2005, časopis Environmental Health Perspectives).

    Tyto letošní studie z časopisu Metabolic Brain Disease nejsou pouze nejnovějšími v sérii důležitých studií předních egyptských lékařů a vědců, spojujících vystavení rtuti s autismem. Článek, zveřejněný v září (sk: septembri) 2015 v časopise Behavioral Neurology (Mohamed a kol.) skupinou výzkumníků z Ain Shams University v Káhiře a z Národního výzkumného ústavu pro standardy, zkoumal skupinu 100 autistických dětí a 100 zdravých dětí. Výzkumníci zjistili významně vyšší hladiny rtuti, olova a hliníku u autistických dětí (pravděpodobně z důvodu konzumace ryb jejich matkami, bydlení blízko čerpacích stanic a používání hliníkových nátěrů) a došli k závěru, že:

„Vystavení těmto jedovatým kovům v životním prostředí v klíčovém období vývoje může být příčinou autismu.“

    Studie Dr. Hebu Yassy z Katedry forenzní medicíny a klinické toxikologie Lékařské fakulty Assiutské univerzity, zveřejněná v listopadu (sk: novembri) 2014 v časopisu Environmental Toxicology and Pharmacology (Toxikologie a farmakologie životního prostředí), zkoumala 45 autistických dětí a 45 zdravých dětí. Pomocí vzorků krvi a vlasů Dr. Heba Yassa taky zjistil vysoké hladiny olova a rtuti u autistických dětí, nikoli však u neautistické kontrolní skupiny. Pomocí dimerkaptojantarové kyseliny (DMSA) jako chelačního činidla byl Dr. Yassa schopen snížit hladiny rtuti a olova v krvi autistických dětí. Jeho studie dokládá značné snížení příznaků autismu zároveň s poklesem těchto kovů v krvi těchto dětí. Tato studie dospěla k závěru, že:

„Olovo a rtuť jsou považovány za jednu z hlavních příčin autismu. Vystavení těmto kovům v životním prostředí, stejně jako dědičně daná neschopnost některých jedinců vylučovat kovy, je zodpovědná za vysoké hladiny těžkých kovů. Detoxikace pomocí chelačních činidel hrála významnou úlohu v zlepšení zdravotního stavu těchto dětí.“

    Studie Dr. Yassy zopakovala výsledky početných předchozích recenzovaných (angl. peer-reviewed) článků a případových studií. Např. Blaucok-Busch a kol. v roce 2012 (časopis Maedica) a Adams a kol. v roce 2009 (časopis BMC Clinical Pharmacology) dokládají zlepšení příznaků autismu nebo dokonce ztrátu diagnózy autismus po chelaci rtuti (po „odkovení“).

    Tým německých a egyptských vládních a univerzitních vědců z lékařských fakult ve své studii z roku 2012 (Blaucok-Busch a kol. v roce 2012) studoval účinnost chelační terapie pomocí DMSA na vzorku arabských dětí s ASD. Tato studie zjistila, že podávání DMSA ústy u 44 autistických dětí ve věku 3–9 let snížilo zátěž těla třemi kovy — sodíkem, rtutí a olovem — a že detoxikace snížila poruchy chování a neurologické příznaky autismu.

    Tyto egyptské studie z roku 2014 a 2012 podpořily zjištění několika dalších článků a případových studií, podle nichž chelace těžkých kovů má měřitelné léčebné účinky u autismu. Jiné studie taky zjistily významné zlepšení příznaků autismu u dětí po léčbě chelačními léky, které odstraňují z těla kovy. V studii z roku 2002 bylo 10 autistických pacientů léčeno chelačním činidlem. Až na dva vykázali všichni pacienti zlepšení ve svém hodnocení dle ATEC (Lonsdale a kol., časopis Neuro-Endocrinology Letters = Neuro-endokrinologické listy). Studie Jeffa Bradstreeta z roku 2003 srovnávala vylučování rtuti po tří-denní léčbě pomocí chelačního činidla DMSA a zjistila, že autistické děti vylučovaly 3x více rtuti ve své moči ve srovnání s neautistickou kontrolní skupinou (časopis Journal of American Physicians and Surgeons = Časopis amerických lékařů a chirurgů).

    Tohle jsou jen ukázky přelomových studií egyptských vědců, lékařů a výzkumníků v oblasti příčin autismu. Působivé egyptské studie vyvolávají spoustu otázek pro představitele veřejného zdravotnictví a občany USA (a nepochybně i Česka a Slovenska — pozn. překl.), především však: Jak dokáže chaotická společnost uprostřed války v poměrně chudém státě provádět kvalitní vědu v oblasti příčin a úspěšné léčby autismu, zatímco věda o environmentálních spouštěčích autismu v USA stagnuje navzdory tomu, že Federální výzkumní ústavy zdraví (angl. National Institutes of Health = NIH) v USA vynaložily na výzkum autismu od roku 2010 už více než 1 miliardu dolarů?