Očkování — pohled z praxe

MUDr. Tomáš Lebenhart

    Jsem pediatr, vystudoval jsem Fakultu dětského lékařství UK s promocí v roce 1980. Jsem tedy 35. rokem v praxi. Před dvěma lety jsem aktivně vystoupil z České lékařské komory pro již nesnesitelný rozpor s tzv. lege artis medicínou. Od roku 1990 studuji homeopatii a další způsoby inteligentní informační medicíny a snažím se co nejvíce porozumět skutečným příčinám nemocí a lidského utrpení vůbec a hlavně pak možnostem, jak pomoci. Za velmi smutný fakt považuji skutečnost, že ještě v roce 2015 musím prokazovat slušnou dávku „občanské“ statečnosti, abych pomáhat mohl… V této činnosti mě posilují výsledky. V této souvislosti nelze nevidět značný rozdíl mezi tzv. vědeckou medicínou, reprezentovanou lékařskou komorou, Ministerstvem zdravotnictví a vládnoucím establishmentem vůbec. Jde o celosvětový fenomén. Zdravotní systém v podstatě nefunguje, i když jsou do něj plynule pumpovány finanční náklady srovnatelné snad jen se zbrojením… Z tohoto pohledu vyjímám lékařskou péči urgentní, život zachraňující (32 let jsem při své práci sloužil u Lékařské služby první pomoci). Lékařská věda dodnes nechápe původ onemocnění, a tudíž principiálně není schopna vyléčit. Praxe je taková, jak všichni můžeme vidět, že nemocní berou léky a jediný reálný profit z nich mají pouze jejich výrobci. Lékařská věda se zásadně nezabývá pochopením zdroje a smyslu života, nezkoumá život jako takový a omezuje se pouze na jeho projevy ve fyzickém těle, včetně mozku, o kterém se domnívá, že je zdrojem mysli a psychiky vůbec. Výsledky psychiatrické léčby jsou převážně tristní.

    V příkrém rozporu se stále novými a novými vědeckými poznatky a modernějšími farmaky i vyšetřovacími metodami a nesmírně nákladnou technikou je reálný stav populace, a to zejména dětské, stále horší. V oficiální medicíně zákonitě neexistuje reálná PREVENCE. Nemůže! Pokud nerozumíme a nechápeme příčiny chorob. Za prevenci se mylně vydávají různé skríningy, dispenzarizace, sledování, nejrůznější kontrolní vyšetření atd. Prevence znamená smysluplnou činnost, jež ZABRÁNÍ vzniku nemoci. V dobách dávných byl lékař zavržen, když jeho klient vážněji onemocněl. Zdravotnický systém je založen na NEMOCECH. Bez systému diagnóz pozbývá smyslu. Do kategorie pseudoprevence patří bohužel i vakcinace. Je zcela ignorován přirozený princip imunitního systému, je arogantním způsobem opovrhován sám život v každém z nás. Panuje snaha „vyzrát“ na přirozenost života a zdeformovat obranyschopnost dle vědeckých poznatků. Mimo jiné se hluboce zabývám i lidskou psychikou a velmi dobře (zejména ku prospěchu svých klientů) rozpoznávám skutečné motivy „za“ myšlením a chováním. Nechtějte ani náznakem vědět, CO je ve skutečnosti motorem „vědeckého“ pokroku… Zkusím vám, vážení, lehce napovědět. Pokud cokoliv posuzujete, hleďte především na VÝSLEDKY! Nenechte se lacině mást vědeckými postupy, certifikáty a tituly. Všímejte si samotného života v praxi. Medicína je založena na uchování života. Jakkoliv mizerného. Jděte se podívat do nemocnic, do léčeben, do ordinací, do čekáren… Uvidíte uzdravené, šťastné, zářící lidské bytosti? Ne — navzdory množství léků, které léta polykají, navzdory opakovaným kontrolám a vyšetřením. Všimli jste si, že čím více proočkovány, tím více jsou naše děti NEMOCNÉ!?

    Co je smyslem očkování? A hlavně: Jaké jsou REÁLNÉ výsledky? Imunita dětí je v KATASTROFÁLNÍM stavu. To vám mohu jako bedlivý pozorovatel za 35 let praxe odpovědně říci. V systému čím dále tím zřetelněji chybí dva základní atributy potenciální úspěšnosti lékařského konání: INTELIGENCE a LIDSKOST. Jste šokováni? Nevěříte? Vaše svaté právo. Zkuste se ale byť jen na chvilku zastavit ve stavu šílené mysli a pohlédnout skutečnosti do tváře. Prostě se dívejte, poslouchejte, co si lidé povídají, jak vypadají, jak se chovají… Jak se chovají a v jakém stavu jsou děti… Podívejte se, v jakém psychickém, emočním, ale i mnohdy fyzickém stavu jsou lékaři a další zdravotníci. Podívejte se do talířů dětem ve školkách, školách a v nemocnicích. Strava je jedním z pilířů zdraví. To je tisíciletá moudrost. Jak to, že děti, a to i těžce nemocné, konzumují tavené sýry, děsivě toxické uzeniny, pijí kravské mléko a přeslazené odporné tekutiny, a to pod „dohledem“ pediatrických odborníků?

    Jistě víte o „placebo“ efektu. Jde o silný popud naší imunitě směrem k uzdravujícímu procesu. Existuje však i opačný fenomén. Ten je zdravotním systémem podporován a rutinně aplikován. Jde o tzv. „nocebo“ efekt (z latiny: nocere – škodit). Ten spouští autodestrukci! O co jde? O vzbuzování strachu a negativních představ. Kvantoví fyzici (např. Dr. Bruce H. Lipton: „Biologie víry“) — skutečná vědecká elita — již před lety zjistili a vědecky nezpochybnitelně ověřili, že naše buňky „poslouchají“ naši mysl a představy. A nejen buňky, ale i geny. Mendelova představa genetiky je z tohoto pohledu úsměvná a naivní. Zajímejte se o epigenetiku, tedy o formování genomu vlivem prostředí, včetně prostředí mentálního. Snahou každého, kdo chce pomoci nemocnému a trpícímu, by mělo být navozování pozitivních, radostných a optimistických myšlenek. Laskavé povzbuzování, chápavý, pokorný přístup… Moudrý a vědomý člověk většinou mlčí a usmívá se. Z pohledu psychiatrie poněkud nemocný… Co vidíme v realitě zdravotnictví? Vzbuzování strachu. Prakticky denně slyším děsivé a neuvěřitelné věci od svých klientů. Jak nelidsky se s nimi zachází. Jak na ně zdravotníci řvou, nadávají jim, zesměšňují a ponižují je. Jak se chovají arogantně a povýšeně jim cokoliv odmítají vysvětlit. Nemají na ně čas! Běžně slyším rodiče říkat, že je paní doktorka na dětském středisku vystrašila. Hrozí to, hrozí tamto, vyhrožují i smrtí… A při tom většinou sami nechápou, co je ve hře, nechápou, že dítě v podstatě jen „odráží“ problémy rodičů, že pokud má dítě laskavé, milující rodiče, kteří milují i jeden druhého, že TO je nejlepší „očkování“ proti nemocem. Plus zdravá strava, o které se, bohužel, nikdy neučili… Pediatři i další lékaři jsou často sami vystrašeni vlastními výsledky tím, jak denně čelí neefektivitě systému, kterému věřili, v který doufali… Již se na mne v průběhu let obrátilo dost samotných lékařů, těžce nemocných, zoufalých a bezradných… V mé pracovně, tváří v tvář realitě, mnohdy pohnutě, přiznali totální zklamání a znechucení. Bohužel, často pozdě – se zničeným imunitním systémem, zdeptáni negativitou, jíž byli nevědomou součástí. A tak se rutinně děje, že přicházejí nevědomí nemocní k nevědomým lékařům… Jaké asi mohou být výsledky? Takové, jaké JSOU. Opět upozorňuji, že toto se netýká urgentní péče. Ta je a vždy bude NENAHRADITELNOU. To JE skutečná perla medicíny. Vždy byla a bude. Zachránit život je posvátná činnost. Podotýkám však, že zachránit život může i nelékař, nezdravotník, kdokoliv zasáhne ku pomoci třeba cennou informací či jiným činem. Někdy i kupříkladu pes… V medicínské praxi je naprosto běžné, že lékaři zachraňují životy decimované svými nevědomými kolegy.

    Dle oficiálních statistických údajů z roku 2013 trpí 38% obyvatel EU duševní poruchou!!! Ale to se jedná o lékařsky vyšetřené osoby, jež obdržely diagnózu. Můj skromný odhad je reálně kolem 50%. U dětské populace je můj odhad ještě smutnější. Východní učitelé nám tiše již po staletí sdělují, že jsme šílení. Častým kontaktem s lidmi a objektivním porovnáváním jsem již dávno zjistil, že mají PRAVDU! Když jsem si takové názory někdy před 20–25 lety přečetl, považoval jsem je (povýšeně a nevědomě) za zajímavé exoty. Takový postoj je naprosto typickou základní energií, provázející lékaře západní (vědecké) medicíny. Kdo může zaručit, že ti psychicky narušení se nevyskytují i mezi námi, lékaři?

    Opakuji: proberte se a podívejte se na realitu! Posuďte VÝSLEDKY! Nenechte se mýlit vědeckostí, kterou se neustále medicínské kapacity ohánějí. Škoda, že se nemohou ohánět výsledky, že? Velmi mi to připomíná katolictví a tvrdé křesťanské bossy. Od nepaměti hlásají pokoru a lásku. A sami jsou TAK hříšní… Ve skutečnosti jsou to ti nejmaterialističtější lidé. Mistra Jana Husa by upálili i dnes. A vidíte, jaký mají respekt, a to navzdory dlouholeté praxi! Prosím, vezměte rozum — ale i cit — do hrsti! Inteligence a humanita nám zoufale chybí… i ve zdravotnictví. A také odvaha k nastoupení svobodné cesty.

K chystané novele zákona č. 258/2000 Sb.

    uvádím zásadní stanovisko, které doporučuji vaší pozornosti, pokud vás neosloví můj pohled a zkušenosti: tato úprava by se dostala do přímé kolize se základním právem na svobodné rozhodování. Zdůrazňuji, že každý náš občan má k dispozici dva základní vědecké názory na vakcinaci. Ten, který propaguje Ministerstvo zdravotnictví České republiky (resp. širší část naší lékařské veřejnosti), a zcela opačný — taktéž vědecký — názor, reprezentovaný u nás zejména prof. RNDr. Annou Struneckou, DrSc. a ve světě mnohými vědci (včetně pediatrů). Jsou zde tedy dva vědecké názory a občan má tedy svaté právo si svobodně VYBRAT! A nikdo mu v tom nemůže bránit žádným zákonem. Je to až poněkud směšné, ale žádný skutečný vědec se nemůže snižovat k osočování jiných vědců z „nevědeckosti“, a už vůbec ne, jsou-li jejich názory jednoznačně potvrzeny praxí.

    Již v letech osmdesátých jsem — jako mladý a nadšený pediatr — sledoval vědecký vývoj a s nadějí hltal nové a nové poznatky. Jako jeden z mála jsem již tehdy slušně ovládal angličtinu a díky mé tetě, žijící v Kanadě, jsem mohl pročítat i nejrenomovanější medicínský tisk (Pediatrics, New England Journal of Medicine, Lancet, Nature…). Spolupracoval jsem mnoho let s naším lékařským časopisem Československá pediatrie, kde jsem uveřejňoval abstrakty z těchto prestižních vědeckých zdrojů. Můj záměr byl poctivý. Nebyl jsem tedy žádným ulítlým alternativcem. Vždy jsem však pěstoval zdravý úsudek, samostatné myšlení a skutečnou odpovědnost. Skutečná odpovědnost v medicínské praxi poněkud kulhá. Při zmařeném životě je pozůstalým většinou autoritativně oznámeno, že nemoc byla neléčitelná, že došlo k nepředpokládaným komplikacím atd. Nikdo neřekne:

„Zbabrali jsem to. Nechápeme nemoc, neumíme ji léčit.“

    To zákonitě u mne vedlo k narůstajícím rozporům mezi teorií a praxí. Chtěl jsem jaksi více, než systém mohl nabídnout. Přál jsem si, aby se moji pacienti uzdravovali. Postupně jsem zjišťoval, že systém takto NENÍ nastaven. Po revoluci jsem začal se stejným nasazením jako v mládí studovat homeopatii a veškeré dostupné moudrosti, umožňující pochopit zdroje lidského utrpení.

    Studium nekončí a nemůže končit. Dávno jsem odmítl točit se v kruhu sebestřednosti a stavovské pýchy. Když se opět soustředím na problém imunity a vakcinace, velmi mi otevřely oči tzv. biorezonanční přístroje (Oberon, Mars, Bicom, Metatron, Salvia…). Sám jsem je jistý čas používal. Tato technika je o několik řádů inteligentnější než např. pozitronová emisní tomografie či magnetická rezonance. To je z hlediska kvantové fyziky a radioniky „pěstní klín a oštěp“. Pomocí superinteligentního systému je možno přiblížit se skutečné diagnóze, stavu imunity a jejích poruch a zátěží, včetně infekční, biotoxické či vakcinační. Lze např. perfektně vyměřit veškeré infekční mikroorganismy a navíc změřit jejich nebezpečnost pro organismus. Lze vystopovat důvod, proč a kde se v nás usadily. Od poruchy mysli, přes nezpracované emoce (emoční mozková ložiska), pronikání toxinů z potravy, vakcinace a chemických léků do takto energeticky oslabené tkáně, až po usazování infekce a produkci jejích toxinů a programů.

    Běžné měření protilátek v krvi prakticky nemá validní hodnotu a je vyhazováním peněz. Například chlamydie jsou natolik sofistikované, že se obalují lepkem z potravy a tak se maskují před naším imunitním systémem, který je od narození systematicky maten očkováním. Zmatená imunita pak nevytváří protilátky a pacientovi se řekne, že NEMÁ chlamydie. Podobný rozdíl jako mezi dřevěným počítadlem a moderním počítačovým systémem.

    Věda, ovládající medicínský pokrok, je v podstatě středověk — šarlatánství, převlečené do „jediné seriózní vědy“, věštění z koule či kávové sedliny. Vědci vůbec neakceptují realitu. Nedokážou si připustit, že hmotná, viditelná (i mikroskopem), hmatatelná, měřitelná — opět materiálními metodami — realita je jen zlomkem reality skutečné, kauzální. Nikdy ve své slepotě nepřipustí, že veškerá hmota (včetně lidského těla a jeho buněk) totálně podléhá duchu, tedy Životu samotnému. Ten jako takový zásadně odmítají, neboť jej nejsou schopni „prokázat“! Spiritualitu příkře odmítají a tak se ocitají na jedné bludné lodi s církevními dogmatiky, kteří jsou naprosto stejně materialističtí a nevědomí. Modla a Pánbůh se ve světě materiální vědy nazývají HMOTA. Z mého pohledu bezbožné pánbíčkářství. A tak mnozí zmateně pobíhají od čerta k ďáblu a naplňují oněch 38 (resp. minimálně 50) procent šílených.

V závěru něco na odlehčení,

    neboť vědci s láskou a respektem k Životu prokázali — a to i pomocí elektronového mikroskopu, — že podstata Života je hra. Tvořivost, svoboda, radost, hravost, vymýšlení nesmyslů a učení. Je bezpečně prokázáno, že nejlépe se učíme hrou, že radost a svoboda je ta nejvyšší síla, která nás drží při životě a zdraví, která nás může uzdravit. Jak to ale vyrobit? Jak to prodat? Nic zajímavého. Budeme očkovat a chytračit… Vyzrajeme na život. A jaké máme výsledky?

    Představte si, že můžeme žít bez potravy, bez vody, dokonce bez mozku. Nevěříte? Ale no tak… Proberte se! Lékařsky jsou evidovány případy dětí, které se narodily bez mozku. V lebce jen voda. Např. Dr. John Lorber — britský pediatr a vědecký pracovník — podává o tom přehlednou lékařskou zprávu s CT dokumentací (Lorber J: „Is your brain really necessary?“, Nurs Mirror. 1981, 152(18):29–30; viz i: Lewin R: „Is your brain really necessary?“, Science, 1980, 210(4475):1232–1234). U školního chlapce náhodně zjištěna absence mozku. Přitom žil zcela běžným životem… Jsme schopni chodit bosí po rozžhaveném uhlí, na vlastní oči jsem viděl materializaci vysoce probuzeným duchovním člověkem. Silou myšlenky zhmotňuje, cokoliv si umane… TO je ta hra. TO je normální! Tak funguje život, pokud to dovolíme…

    Jsme v zajetí dogmat a nejsme ochotni se pustit. Ani když umíráme. Smrt je ve světě západní vědy a medicíny považována za katastrofu — za něco nesmírně vážného a děsivého. Jsem přesvědčen, že příchod na svět je mnohem větší drama. Lidské vědomí přichází do tohoto šíleného světa… Může být ve vesmíru větší drama? Osobně si to neumím představit. Děti do našeho světa přicházejí dobrovolně a s láskou, se srdcem na dlani a s vírou. Život nezačíná porodem či oplodněním vajíčka. Jak říká Dr. Lipton, život započal již ve chvíli záblesku v očích budoucích rodičů. A neplácá do větru — dokazuje to.

    Přeji všem uzdravení a radost — navzdory současné realitě. Realita není nic jiného než výsledek naší mysli. Chcete změnit skutečnost, svět? Fakt? Jediné, co pro to můžete udělat, je, že změníte svou mysl. To stojí za pokus. Není totiž jiná možnost.