Proč jsme řekli očkování ne

    [...]

    Diagnóza zněla kombinované postižení, porucha myelinu v týlním laloku, epilepsie neznámého původu, těžká mentální retardace a další přidružené diagnózy jako autistické prvky, porucha zraku, prvky Westova syndromu apod. Vše už bylo jasné, máme doma postiženého chlapečka. Okamžitě jsme s mužem začali pátrat v minulosti, protože jsme logicky hledali chybu v sobě. Vždyť do té doby nám odborníci nic neřekli, nic nepoznali, a tak jsme největší díl viny přisuzovali sami sobě. S postupujícím časem jsme dospěli k názoru, ze se sice Jáchym narodil s predispozicí k epilepsii, ale samotným narozením se nespustila. V té době se nám myšlenky vracely k očkování. V Motole jsme naše obavy probírali s lékaři, oficiálně se nám nikdo nevyjádřil, ale mezi čtyřma očima nám soucitně oznamovali, že epilepsie je výsledkem nevhodně indikovaného očkováni.

    [...]

    Je to něco málo přes čtrnáct dní, co vyšel ústavní rozsudek, že lze odmítnout beztrestně očkování na základě svědomí. Ještě netuším, jak bude celá praxe odmítání očkování probíhat, ale už teď cítím, že to nebude snadné. Najít třeba školku, kde můj argument pochopí a nebudou nás vnímat jako hrozbu, bude těžké. Mám doma holčičku, která má své zdravotní obtíže, ale ty jí nebrání v tom, aby byla očkována. Jenže já už nechci. Mám strach. Už mám jedno limitované dítě a bojím se, že když i mou dceru naočkuji, budou nemocné obě dvě. Vím, že tohle bych už nezvládla, a proto svoji dceru očkovat nebudu, i když to není jednoduché rozhodnutí.

    Více na stránce A2larm.