Proč Ústavní soud nepohřbil povinné očkování v ČR?

    [...]

    Stěžovatelé se domáhali na ÚS zrušení veškerého očkování jako povinného v ČR zejména proto, že je upraveno (konkretizováno) pouze vyhláškou. Pouze vyhláška nám tedy určuje, proti jakým nemocem je v ČR očkování povinné. Vyhláška je podzákonný právní předpis, který je legislativně schvalován významně odlišným způsobem, než je tomu u zákonů. Texty vyhlášek jsou de facto pevně v rukou úzkých a uzavřených úřednických a poradních skupin. Vylobovat si vhodný text ministerské vyhlášky nebo si jej „nakoupit“ je mnohem snadnější, než tak učinit v případě zákonů. A pojí se s tím ještě i mnohé další výhody.

    Stěžovatelé tedy vlastně požadovali, aby ÚS zrušil celé povinné očkování v ČR zejména na základě formálních právních důvodů (!). Ty samy o sobě nemají s medicínou nic moc společného. Účinek kladného rozhodnutí ÚS by přitom vůbec nemusel být ve společnosti trvalý. České republice by stačilo povinné očkování upravit ve svých zákonech a vše by mohlo být zase tak, jak bylo. (To by se při velkém úsilí stihlo tak asi do jednoho roku.) Média proto zavádějícím způsobem vyvolávají dojem, že Ústavní soud rozhodoval a rozhodl o budoucnosti devíti povinných očkování v ČR jednou pro vždy. Ano, ÚS rozhodoval o budoucnosti očkování. Ale především o jeho budoucnosti velmi krátkodobé, respektive dočasné. A to je velmi důležité.

    Víc na stránce Vitalia.cz.