Projev MUDr. Ludmily Elekové na tiskové konferenci 20.IV.2016 v Praze

MUDr. Ludmila Eleková

    Oficiální názor úřadů je, že přínosy očkování jednoznačně převyšují jeho rizika. Závažné reakce a následky jsou považovány za vzácné. Vyhýbají se tomu, na co poukazují nové vědecké poznatky a co znepokojuje rodiče: poškození nervového systému, alergie, autoimunitní onemocnění. Základem pro tvrzení o bezpečnosti je nízký počet hlášených NÚ.

    Přitom odborníci se SÚKLu ale i zahraničních regulačních úřadů odhadují podhlášenost NÚ po očkování až na 99%. Jak tedy může někdo tvrdit, že očkování je celkově bezpečné, reakce jsou vzácné a poškození taktéž, když se do statistik nedostane až 99% událostí?     V posledních letech je hlášeno několik set reakcí na dětské vakcíny. Jde-li skutečně o špičku ledovce, mohou jich být přinejmenším tisíce.

    Proč je tak výrazná podhlášenost? Lékaři mají povinnost hlásit NÚ, proč to ale většinou nedělají?

    Zásadní důvod uvedl prof. Chlíbek v pondělním pořadu ČT 90'. Lékaři mají právní odpovědnost za následky očkování. V případě uznaného poškození pacienta by mohli být žalováni o náhradu škody. Je logické, že v takové situaci nikdo rozumný nebude podávat hlášení, které se může otočit proti němu. Stát po lékařích vyžaduje povinné očkování, ale není ochoten nést odpovědnost za následky.

1. Podle sdělení rodičů se někteří lékaři bojí dítě kontraindikovat a to i poté, co na předchozí očkování reagovalo nepříznivě. Jedním z důvodů může být právě právní odpovědnost: uznání kontraindikace potvrzuje NÚ.
       Lékaři jsou rukojmím systému, na jedné straně mají povinnost očkovat, za jejíž neplnění mohou být sankcionováni orgánem ochrany veřejného zdraví a na druhé straně nesou odpovědnost za následky. Stávající stav narušuje důvěru mezi lékaři a pacienty.
       Pan profesor Chlíbek v pondělí večer mluvil dlouze o tom, jak jsou vakcíny dokonale zkoumány a jak je očkování bezpečné, ale v závěru pořadu to celé sám zpochybnil voláním po systému odškodnění. Kdyby bylo očkování tak bezpečné, jak se tvrdí, nebyl by systém odškodnění potřeba. Je ale jednoznačně pozitivním posunem, že dnes již i zastánci očkování volají po zavedení systému odškodňování následků očkování.
2. Druhý důvod podhlášenosti NÚ je, že lékaři jsou zastrašováni a je na ně vyvíjen tlak nejen ze strany úřadů, ale i ze strany lékařské komory. ČLK na podzim 2013 vydala prohlášení, že lékaři nesmí zpochybňovat očkování a ve stejné době prezident ČLK Milan Kubek inicioval proti mé osobě disciplinární řízení za mé vystupování v médiích. Samozřejmě že disciplinární orgány ČLK toto řízení zastavily jako nepřípustné, protože ČLK má disciplinární pravomoc pouze ve vztahu k výkonu lékařského povolání nikoliv ve vztahu k veřejným vystoupením lékařů, ale je skandální, že k němu vůbec došlo.
       Lékaři přece nejsou občané druhé kategorie, mají garantováno stejné ústavní právo svobody projevu jako ostatní občané včetně toho, že mohou mluvit i kriticky o očkování. Je skandální, že profesní organizace, která má chránit ústavní práva svých členů, se 25 let po revoluci pokusila omezit ústavní právo na svobodu projevu.
3. Třetím důvodem podhlášenosti jsou nedostatečné znalosti účinku vakcín, jaké patologické stavy mohou způsobit. Přestože se očkuje od 50let, teprve asi posledních 15 let se podrobně zkoumá mechanismus účinku hliníku ve formě imunitního adjuvantu. Nyní je prokázáno, hojně se o tom píše a diskutuje ve vědeckých kruzích, že hliník ve vakcínách se dostává do nervového systému, kde způsobuje zánět a další poškození. Dále je prokázáno a popsáno jak přesně hliník spouští alergie a autoimunitní reakce. Existují studie, které popisují přesné mechanismy na molekulární a buněčné úrovni. Je prokázáno, že adjuvanty dokáží překonat vrozenou odolnost vůči autoimunitě. Tyto poznatky by měly vést k důkladnému porovnání zdraví očkovaných a neočkovaných jedinců a porovnání výskytu těchto nemocí mezi nimi.
       Většina lékařů si není vědoma, co vše může očkování způsobit. Tato neznalost vede k tomu, že některé NÚ jsou přehlédnuty a nehlásí se. Mnoho lékařů zastává názor, že pouze živé vakcíny mohou způsobit vážnější problém.
4. Očkování je otázkou veřejného zájmu a je třeba o něm otevřeně diskutovat. V demokratické společnosti má každý právo říct svůj názor a nemá být za něj napadán. Určité zájmové skupiny však mají samozřejmě zájem na zachování status quo. Ale popírání, odmítání dialogu, nenaslouchání obavám veřejnosti, znevažování kritiků, represe apod., právě to nejvíce narušuje důvěru veřejnosti v očkování.

    Je třeba vést otevřenou svobodnou debatu, ve které musí mít každý svobodu říct svůj názor, ať je jakýkoli. Lékaři by měli požadovat svobodu pro sebe: svobodu dle svého nejlepšího svědomí a odborných znalostí rozhodnout o očkování konkrétního pacienta s přihlédnutím k jeho individuálním rizikům. Svobodu dát přednost zájmům jednoho každého svého pacienta před proočkovaností a uspokojením kontrolních orgánů. Svobodu uznat NÚ a postarat se o nejlepší možnou péči pro poškozeného pacienta. Svobodu požadovat důkladné prozkoumání rizikových faktorů a určení testů, které by předem určily rizikovost konkrétního pacienta.

    V důsledku velké podhlášenosti nejsou k dispozici přesná data o skutečném množství NÚ a o jejich spektru. Nejsou k dispozici data, kolik vlastně očkování stojí při započtení ceny za následky. Argument, že přínosy očkování převyšují rizika, vycházejí pouze z odhadů a zbožných přání.

    Závěrem bych chtěla vyzvat ČLK, aby se stala platformou svobodné veřejné diskuze o očkování v rámci lékařské komunity a nebyla nástrojem represe odlišných názorů.