Projev prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. na Demonstraci proti novele Zákona o ochraně veřejného zdraví v Praze před MZ ČR 9.III.2015

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

    Milé přítelkyně, milí přátelé,
 
    můžu vás tak oslovit, protože o sobě víme už řadu let a známe svoje názory. Vy znáte moje články, knížky a videa, já znám vaše reakce i vaše každodenní problémy. Je zde také mnoho našich přátel z řad publicistů a z médií.

    Měla jsem příležitost mnohokrát se přesvědčit, že mnozí rodiče, kterým záleží na zdravém vývoji dětí, mají mnohdy tak hluboké znalosti o vakcínách, jaké se neučí ani na lékařských fakultách.

    Bohužel ti, kteří o vakcínách dnes rozhodují, se o nich ve škole možná neučili a patrně ještě k tomu postrádají zdravý rozum a logiku. Jak jinak by mohli zakázat pobyty 3-6 letých neočkovaných dětí v kolektivních zařízeních, aby posléze tyto děti vstoupily do 1. třídy a pobývaly v kolektivu svých vrstevníků několik hodin denně dalších 9 let? Patrně ani nedomysleli, že i neočkované děti mají povinnou předškolní přípravu. A velectění soudci ÚS oznamují veřejnosti, že prý to je v pořádku a v souladu s ústavou. A těm, kterým dvě neočkované děti mezi 18 očkovanými nevadí, hrozí poslanci pokutou až půl milionu korun. Navrhuji vám, abychom tady kolektivně zkusili udělit malou lekci zdravého rozumu. Když to budete opakovat po mně pěkně nahlas, třeba to uslyší i na ministerstvu zdravotnictví a zapamatují si to. (nejdřív já, potom všichni):

    1. Pokud očkování funguje, očkované děti se neočkovaných bát nemusí.

    2. Pokud očkování nefunguje, naočkováním neočkovaných dětí se nic nezmění.

    Opakovat všichni: Pokud očkování nefunguje, naočkováním neočkovaných dětí se nic nezmění.

    Žádné očkování nezajišťuje 100 % odolnost vůči nákaze. Ani kdybychom naočkovali všechny dosud neočkované děti, nemáme záruku, že je očkování ochrání. Bohužel, to se ukazuje v případě černého kašle, kdy používané vakcíny zjevně nefungují a v řadě zemí se objevují epidemie přesto, že většina dětí je očkovaných. Tak např. v Kalifornské epidemii černého kašle z roku 2010 bylo až 92% těch, kteří onemocněli, proti černému kašli očkováno. V Izraeli vypukla epidemie v centru, kde bylo očkováno 88 % dětí. Tam prokázali, že bacilonosiči byly právě děti očkované. Také viry spalniček šíří očkované děti a jsou to kmeny z vakcín.

    Samozřejmě, že epidemie se svádějí na děti neočkované a jejich rodiče.

    Bylo by to směšné, kdyby to nebyla pravda, a kdyby to nemělo tak smutné důsledky pro život rodin i celé společnosti. V rozhodování zákonodárců je vidět nejenom nedostatek znalostí, rozumu a logiky, ale i naprostá absence zájmu o společenské důsledky těchto rozhodování. Je to o zastrašování pedagogů, organizátorů volného času našich dětí, o zastrašování lékařů a o nalomení důvěry mezi lékaři a rodiči, o vytváření bariéry, kdy jeden bude podezírat druhého, vytvoří se atmosféra strachu a udávání. Jak máme důvěřovat lékaři, kterému hrozí pokuta do výše 2 milionů Kč za to, že neohlásí rodiče, kteří odmítají očkování.

    Může se zdát, že se blýská na časy. Předseda České vakcinologické společnosti prof. Roman Prymula a její vědecký sekretář prof. Roman Chlíbek na vakcinologických dnech uváděli důvody, proč neočkovat proti pneumokokům; prof. Chlíbek zase před léty slíbil, že v budoucnu bude očkování u nás dobrovolné a bude záležet na dohodě mezi lékaři a rodiči. Docent Rastislav Maďar, vedoucí lékař Očkovacího centra Avenier před několika dny v rozhlasové diskusi s doktorkou Elekovou řekl, že možnost individuálního očkovacího kalendáře přece existuje již v současné době, nebo že z ekonomických důvodů se zvažuje změna očkovacího schématu hexavakcíny ze 3+1 na 2+1, a dokonce přiznal, že vakcíny proti černému kašli nefungují.

    Na pořad dne se dostávají i NÚ vakcín, které zastánci direktivního povinného očkování do jisté míry posměšně bagatelizují. Nemají prý o nich dostatek důkazů a ani úmrtí kojence 4 hodiny po očkování nebylo podle nich způsobené očkováním, stejně jako neuznávají dlouhodobá a chronická postižení dětí

    Já proto neustále zdůrazňuji, že neutišitelný pláč čerstvě očkovaného kojence trvající dlouhé hodiny až dny, který výrobci vakcín eufemicky označují za „neobvyklý pláč“, rozhodně nepatří jenom k lehkým a zanedbatelným NÚ. Je to projev otoku a zánětu mozku. A jestli dítě musí překonat v době intenzivního rozvoje mozku přinejmenším šest takových epizod, nemusí to projít bez následků. Příbalový leták hexavakcíny uvádí neobvyklý pláč nejméně u jednoho z deseti očkovaných. Prosím, hlaste takové reakce na SÚKL, hlaste je sami, když váš pediatr váhá nad tím, zda se vůbec o nějaký NÚ jedná, když váhá nad tím, zda pláč vašeho dítěte něco znamená a důrazně požadujte jejich zapsání do zdravotní dokumentace.

    Jsem si jistá, že účastníci této demonstrace a mnozí rodiče chtějí hledat společně s lékaři nejlepší postupy pro udržení zdraví svých dětí a jsou ochotni akceptovat odbornost lékaře, pokud se o jeho kvalifikovanosti a nestrannosti přesvědčí. Bohužel se setkáváme i s tím, že někteří zodpovědní představitelé medicíny nám o očkování vědomě lžou. Žádná vakcína proti chřipce v žádné zemi na světě neměla 70–90% účinnost, vakcíny proti HPV podávané zdarma 13 letým dívkám nemají 93% účinnost proti všem kmenům a dosud nikdo neprokázal, že jejich benefity budou větší než jejich NÚ. Naše děti i senioři se někdy nevědomě stávají pokusnými subjekty při testování nových vakcín.

    Je jasné, že změna musí přijít zdola. V uplynulých dvou týdnech a dnes se pokoušíme na očích široké veřejnosti udělat první kroky.

    Naší silou je vědění a informovanost, ale přidanou hodnotou rodičů, prarodičů a blízkých je láska. Láska k dětem. Láska je nejmocnější silou ve vesmíru a láska mateřská je jejím nejčistším a nejsilnějším projevem. Prosím, pokusme se tuto lásku pociťovat nejenom k našim malým a bezbranným. Pokusme se tuto lásku pociťovat i k těm, kteří o nás a našich dětech rozhodují. Všichni jsme na jedné lodi. Na vlnách naší lásky si třeba uvědomí, že rodiče v Česku nejsou nekompetentní a nevědomí tvorové, kterým je třeba striktně přikazovat.

    Nejsme zemí 3. světa a ochranu svých dětí –za kooperativní podpory státu a lékařů –dokážeme zvládnout stejně, jako naši sousedé v západní Evropě.

    Neradi bychom se dožili toho, aby nás naše děti jednou musely obviňovat, nebo dokonce žalovat a domáhat se náhrady za to, že jsme nehájili jejich zájmy.

    Děkujeme poslancům a poslankyním parlamentu, zejména Janu Farskému, Nině Novákové a Soně Markové, paní ústavní soudkyni Kateřině Šimáčkové a paní ombudsmance Anně Šabatové, kteří jsou ochotní rodičům naslouchat, a kterým záleží na zdravém vývoji dětí ale i na vývoji demokracie v našem státě.