Úrovně nemoci a zdraví (Meduňka 7/2015)

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

    Existuje mnoho teorií o tom, co je nemoc, a také mnoho cest léčení, které prokázaly svou účinnost, jinak by nebyly používány. Je jedno, do jaké míry jsou „vědecké“. Pokud fungují, mají své oprávnění. Proč jsou některé vyzdvihovány a jiné zatracovány, proč se zdají být někdy neslučitelné a dokonce vycházející z protikladných premis? Protože existují různé úrovně zdraví a nemoci.

    Projděte si knihkupectví a uvidíte knihy, které slibují zázračné uzdravení různými dietami. Všechny fungují. Pak popojdete o kousek dále a najdete knihy, které demonstrují vyléčení silou mysli, vizualizacemi, modlitbou, vyčištěním emočních traumat nebo dodáním energie. To všechno také funguje. Ve své praxi jsem zažila obojí a tyto zdánlivě rozporuplné zájmy i zkušenosti — vyléčení mentální silou a naopak prostou změnou stravy — mě nepřestávají fascinovat a nutí mě o nich přemýšlet a snažit se je sloučit.

    Jak jsem již uvedla, všechny fungují. Viděla jsem zlepšení imunity po vyloučení potravinového alergenu a celkovém ozdravení diety a na druhou stranu jsem viděla zázračné vyléčení dlouholetého únavového syndromu po jediném sezení terapie zaměřené na vyčištění emočních traumat a přeprogramování nevědomého programu. Přestože tato žena měla objektivně špatně funkční imunitní systém a byla obětí nesčetných oportunních bakterií, přesto stačilo odblokovat cosi v jejím podvědomí a dát jejímu imunitnímu systému povolení pustit se do práce. Výsledek se dostavil doslova přes noc. Zmizely bolesti, teploty, zimnice, únava, nadměrná spavost. Měla energii, spala přiměřeně, vstávala odpočatá a cítila se zcela zdravá.

    Viděla jsem u vlastního syna neuvěřitelné zlepšení chování a soustředění během pár dní po vysazení kravského mléka ze stravy a na druhé straně jsem viděla úžasné zlepšení stejného problému u jiných pomocí homeopatie, aniž jim byla jakkoli upravena strava.

    Jak si to přebrat? Uvedené pacientce s únavovým syndromem dostatečně nepomohla žádná dieta, výživové doplňky, detoxikace apod. Vše zkusila, ale její problém byl jinde. Její imunitní systém nefungoval ne proto, že by byla intoxikována, že by jí chyběly nějaké důležité látky apod., ale protože na úrovni duše nebo mysli nebo nevědomí nebo jakkoli to nazveme, byl blok. Její imunitní systém doslova seděl na zadku a nečinně čekal. Jako armáda v kasárnách, která čeká na rozkaz. Dokud ho nedostane, nezačne bojovat.

    Existuje více úrovní příčin nemocí. Je třeba velmi dobře u každého pacienta určit, kde v jeho konkrétním případě tato příčina leží. Platí pravidlo, že léčebný zásah nebo prostředek musí působit minimálně na té úrovni, na které vznikla nemoc, nebo ještě lépe o úroveň výše.

    Nejníže je tělesná úroveň, na které pracuje konvenční medicína, zasahující chemickými a fyzickými prostředky na funkce buněk. Některé nemoci jsou velmi jednoduché a vyléčí se na této úrovni. Buňky mají určité požadavky na živiny. Když vám bude ve stravě chybět nějaká, vaše tělo nebude dobře fungovat a prosté dodání této živiny vás může uzdravit. Křivice, kurděje, beri-beri, anémie z nedostatku železa apod. patří do této skupiny. Patří sem i úrazy, zlomenina potřebuje sádru a klid a obvykle nic víc.

    Pak je energetická úroveň, tj. elektrická a jiná pole našeho těla. Na té působí akupunktura, reiki a jiné energetické metody. Je-li problém ve ztrátě nebo špatném hospodaření s energií, pak je potřeba zasáhnout na této úrovni. A zásah na této úrovni ovlivní i projevy na tělesné úrovni, např. urychlí hojení zlomeniny nebo po operaci.

    Úroveň emocí je opět o trochu výše. Ta je již zcela nehmotná a standardními prostředky neměřitelná, přesto má významný dopad na naše zdraví. Potlačené, nezpracované nebo prostě jen příliš silné emoce se doslova vtisknou do buněk a mohou měnit jejich funkci. Každý nejspíš slyšel o někom, kdo zemřel na emoční šok, zármutek nebo naopak přílišnou radost apod. Příčina smrti mohla být infarkt, ale primární příčinou bylo pouhé nehmotné hnutí mysli a emoční šok. Existuje mnoho druhů terapií zabývajících se emočními traumaty. Je to oblast psychoterapie, psychoanalýzy, regresní terapie, radikálního odpuštění, Cesty podle Brandon Bays apod. Právě Cesta vyléčila výše uvedenou pacientku z únavového syndromu.

    Pro správné zacházení a léčení emocí je třeba dobře chápat, co vlastně jsou. Je třeba od sebe oddělit emoci jako biochemickou reakci na podnět a příběh, který je na ni navázán. Stav, který vnímáme jako emoci, je jen biochemická reakce na nějaký podnět. Vyplaví se různé chemické látky, které jsou ale během pár minut zmetabolizovány a emoce odezní. Vidíme to u malých dětí a zvířat. Ony „nevědí“, že si mají kolem emoce vystavět příběh a neustále si ho přehrávat. To se naučíme později a trávíme tím většinu života. Právě neustálé recyklování příběhu a neustálé vyvolávání související emoce vytváří problém. Původní událost je dávno pryč, existuje jen jako paměťová stopa v naší paměti, ale my si ji neustále oživujeme. Kdykoli se dostaneme do situace, která v nás vyvolá stejnou emoci jako původní vzpomínka, aktivují se původní emoce. To je důvod, proč ve stejných situacích reagujeme vždy stejně, i když se nám to nelíbí. Jsme pod vlivem programu vytvořeného původní, dnes už nevědomou vzpomínkou a doprovodných emocí. Problém tedy není emoce samotná, to je jen biochemická reakce, která sama odezní. Problém je to, co s emocí děláme nebo neděláme. Když budeme jako malé děti, emoci procítíme a necháme jít, nebudeme kolem ní vyrábět příběh, nebude nám škodit.

    Další úroveň je úroveň mysli. Přesvědčení, postoje, jak by věci měly nebo neměly být a neustálé přemýšlení a řešení. Spolu s emocemi (velmi často je to promíchané) je to asi nejčastější vrstva, ve které vznikají nemoci u většiny lidí. Opakované myšlenky vedou k opakovaným stejným emocím a ty vedou ke stejnému chování. Stanou se naším systémem přesvědčení a „povahou“, pak začnou určovat náš život. Nejsem dost dobrý…, nezasloužím si…, všichni lidi jsou takoví a takoví…, nikdy nic nedokážu… atd. Henry Ford řekl:

„Myslíte-li si, že to dokážete, máte pravdu. Myslíte-li si, že to nedokážete, také máte pravdu.“

    Arnold Schwartzenegger řekl:

„Hranice možného jsou ve vaší mysli.“

     Je to přesné vyjádření toho, jak fungují přesvědčení a názory. Čemu věříte, to se stane. Kámen úrazu je v tom, že si často nejsme těchto přesvědčení vědomi. Která žena by nechtěla hodného, bohatého, hezkého, láskyplného muže? A proč tedy tolik žen má muže, kteří mají do ideálu značně daleko? Alkoholiky, násilníky, lenochy, emočně studené apod.? Věřím těm ženám, že chtějí něco lepšího. Ale vždy v nich pracuje přesvědčení, že si tak úžasného muže vlastně z různých důvodů nezaslouží nebo že takoví muži vlastně nejsou. Tento vzorec lze použít na jakoukoli oblast života. Nelíbí-li se vám, co máte kolem sebe, je čas prozkoumat svá přesvědčení. K tomu slouží výše uvedené psychoterapeutické metody.

    Pak zde máme úroveň duchovní. Tam spadají všechny teorie o osudu, karmě, smlouvách uzavřených před početím, reinkarnace apod. Jinými slovy, jsme nemocní, protože je to náš osud, karma, vybrali jsme si to pro tento život, platíme za minulé skutky atd. Je to úroveň šamanského a mystického léčení. Pokud je příčina nemoci na této úrovni, musí se na této úrovni odehrávat i léčba. Jakýkoli postup na nižší úrovni nebude mít žádný nebo jen omezený účinek.

    Jako příklad různých úrovní uvedu úraz. Uklouznete na ledu a zlomíte si nohu. Je-li příčina vašeho úrazu čistě mechanická a není tam nic víc, stačí sádra a klid (nebudeme se zde pro zjednodušení bavit o tom, že ani úraz není náhoda a má vyšší smysl). Většině lidí se zlomenina normálně zahojí. Dejme tomu, že se zlomenina nebude dobře hojit. Pak lze uvažovat o nedostatku vápníku, který lze dodat stravou.

    Co když to ale nefunguje? Možná je problém ve vaší schopnosti vápník ze stravy využít — pak jen jeho dodání nestačí. Možná máte vyčerpanou čchi a není dost energie pro hojení nebo je energetická blokáda v dané oblasti těla: fyzická opatření, dodání vápníku, eventuálně akupunktura, homeopatie.

    To jsou případy na nejnižších dvou úrovních a náprava je snadná.

    Možná se vám ale zlomenina přihodila a pak se nehojí proto, že na podvědomé úrovni nechcete zpět do stresující práce nebo chcete, aby se o vás starala vaše rodina, od které nedostáváte tolik péče, kolik byste chtěli apod. V takové situaci se dodávání vápníku a vitamínu D míjí účinkem. Prostě přebytek vymočíte a nevyužijete. Ani akupunktura nebude dobře fungovat.

    Možná ale vaše zlomenina souvisí s něčím ve vaší minulosti. Možná jste si nohu zlomili proto, abyste museli zůstat v klidu, zastavit se a řešit úplně jinou věc.

    Nebo to mohl být zásah karmy, abyste se vyhnuli něčemu jinému, co by vás ohrozilo.

    I když může výčet možností vypadat zamotaně, obvykle je celkem snadné zjistit, kde je problém. Stačí pacienta vyslechnout a dávat pozor co a jak říká a na nápadné souvislosti. Lidé velmi často přesně vědí, proč onemocněli.

    Lze namítnout, že nejnižší úrovně by se neprojevily, kdyby nebyl dán pokyn shůry. S tím souhlasím. Přesto tvrdím, že je třeba pečovat i o fyzické tělo a energii, a to z jednoduchého důvodu: je to náš dopravní prostředek v tomto životě, je to místo, na kterém se projevují vyšší úrovně. A koneckonců, stav fyzického těla určuje průběh a rozsah toho, jak se mohou vyšší úrovně projevit. Když se dají věci do pohybu, např. imunitní systém dostane konečně povolení zlikvidovat nějakou nemoc, pak rychlost a rozsah toho procesu zásadně závisí na stavu fyzického těla. Je naprosto v pořádku pracovat na vyšších příčinách nemoci, ale také je dobré připravit terén pro vyléčení na fyzické úrovni. Zmíněná pacientka s únavovým syndromem zdravě jedla, detoxikovala se, užívala bylinky, homeopatika apod., což jí umožnilo se rychle uzdravit. Opomenutí fyzické úrovně může být důvodem pro to, že se někdo nevyléčí nebo nevyléčí zcela ani po vyčištění vyšších úrovní. Opačně platí, že když nemají zásahy na fyzické a energetické úrovni očekávaný efekt, je třeba uvažovat o tom, že nemoc má příčinu někde výš.

    V průběhu let jsem dospěla k názoru, že nemoc i úraz mají vždy příčinu výše, než ve fyzikální kauzalitě, která k nim bezprostředně vedla. Omezení konvenční medicíny na fyzickou úroveň je hlavním jejím problémem a systémovou vadou.

    Současně jsem přesvědčena, že od určité míry zanesení organismu, jsou možnosti léčby z vyšších úrovní znesnadněny nebo dokonce zablokovány. Ne nadarmo všechny duchovní cesty doporučují i očistu těla. Nelze mít jasnou mysl, pokud se vaše tělo koupe v toxinech, je zaneseno metabolickým odpadem, má zcela rozhozené hormony a neurotransmitery např. cukrem, alkoholem, chemickými léky apod. Spojení mezi tělem a duší je obousměrné. Nelze říci, co je hlavní nebo řídící. Existují současně, působí současně a neustále se vzájemně ovlivňují. Je třeba léčebně působit na obě oblasti. Někdy je jedno, odkud začít, ale jindy je zjevné, že některá oblast má přednost. Zlomeninu je třeba dát nejdříve do sádry, až pak lze přemítat, co nám chce říci. Jindy je nutné odstranit největší zdroj stresu a teprve potom má smysl napravovat škody na fyzickém těle. Někdy je nutné udělat obojí — začít pečovat o tělo a současně řešit stresující okolnosti.

    Výše uvedené rozdělení na úrovně je do jisté míry umělé, ale slouží k lepší orientaci. Při jakékoli nemoci je třeba hledat a nalézt nejvyšší úroveň, která v případu hraje roli a postarat se, aby alespoň jeden druh léčby na ni působil. Nebo být srozuměni s tím, že léčba na nižších úrovní nezasáhne do příčiny nemoci a přinese jen dočasnou a částečnou úlevu.

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>