Ústavní soud aproboval ústavnost právní úpravy povinného očkování

23.02.2015 00:00

    Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) zamítlo návrh stěžovatelů na zrušení ustanovení § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 29 odst. 1 písm. f) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

    [...]

    Stěžovatelé navrhovali zrušení právní úpravy institutu povinného očkování. Argumentace návrhu směřovala proti nedostatečnému zákonnému vymezení (§ 46 zákona o ochraně veřejného zdraví) rozsahu očkování a způsobu jeho provedení. Stěžovatelé namítali, že z textu zákona není rozsah očkování potřebnou měrou poznatelný. Jeho úpravu podle nich obsahuje až prováděcí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů. Řečený právní stav stěžovatelé vyhodnotili rozporným s výhradou zákona ve smyslu čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení výhrady zákona v rámci právní úpravy povinného očkování nedošlo. Výkladem dovodil, že z ustanovení § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývají spolehlivě základní atributy a meze právní úpravy povinného očkování proti infekčním nemocem. Zmocnění, jež je v zákonné úpravě poskytnuto prováděcí vyhlášce za účelem regulace podrobností spjatých s povinnou vakcinací, realizuje podzákonná norma v přípustných mezích, aniž by zasáhla do skutkové podstaty obsažené v podstatných znacích v zákoně.

 

    Víc na stránce Ústavní soud.