Výrobci vakcín vyhrávají nad rozumem

23.02.2015 05:19

Pražské slovo — 15.XI.2001Radka Wallerová

 

       Praha — Očkování proti planým neštovicím je předmětem sporu mezi lékaři a výrobci vakcíny. Výrobci ve snaze prodat svůj preparát tvrdí, že očkování je nutné, někteří lékaři tvrdí, že by zbytečně zatížilo dětský organismus.

       V USA, Japonsku a Jižní Koreji jsou proti planým neštovicím očkovány všechny malé děti, v Německu je očkování doporučeno. Výskumy ale prokázali, že těžké komplikace jsou u dětí ojedinělé.

       Podle Američanů jsou náklady na plošné očkování dětí vyšší než výdaje nemocenských pokladen na léčbu nemoci. „Analyzujeme-li však poměr nákladů a společenských ztrát, což je například pracovní absence rodičů, pak investice jedného dolaru za vakcínu ušetří společnosti 5,4 dolarů (asi 170 korun),“ uvádí lékař Vladimír Plesník z Ostravy, který je pro zavedení očkování.

       „To, že se ušetří na nemocenské, není důvodem pro to, aby se děti očkovali proti nemoci, kterou je lépe prodělat,“ uvádí naopak pražský dětský lékař Tomáš Karhan.

       Očkování by zřejmě bylo vhodné pouze pro lidi s výrazně sníženou imunitou či pro těhotné ženy, které nemají protilátky. Urputnost s jakou někteří výrobci léků svoje preparáty prosazují, vyvolala podezření, že se hlavně snaží za každou cenu prodat, aniž by nový výrobek skutečně lidem pomáhal.

       V některých zemích se tak podařilo prosadit právě očkování proti planým neštovicím, v České republice je to zřejmě případ vakcíny proti hepatitidě B.

       Tou lékaři od července očkují z rozhodnutí hlavního hygienika desetitisíce novorozenců a dvanáctiletých dětí.

       „Je to nehorázné, protože ve skutečnosti hrozí nákaza jen minimu z nich. Hepatitida B se přenáší mezi narkomany a při krevní transfuzi. Je za tím jasný tlak výrobce vakcíny, organismus dětí je již dost zatížen jinými důležitějšími očkováními“, uvedla vedoucí oddělení virologie pražské hygienické stanice Věra Fraňková.

       Očkování proti žloutence stojí 200 milionů korun ročne. Není to přitom jediný příklad úspěchu firem. Dalším může být masivní propagace léků na astma. Podle MUDr. Tomáše Karhana se výrobci těchto léků snaží přesvědčit lékaře, že jejich přípravky potřebuje daleko větší počet dětí a že je nutno je podávat dlouhodobě. Karhan tvrdí, že to není vůbec nutné.

       Dalším příkladem jsou deprese. „Depresí trpí třináct procent populace, nikoli třicet, jak často tvrdí firmy, které chtějí prodat své léky. Ani sebevražd nepřibývá, nyní je jich dokonce nejnižší počet od poloviny minulého století,“ uvedl psychiatr Cyril Höschl. Lidí s duševními potížemi podle něj rozhodně nepřibývá tolik, o kolik stoupá spotřeba léků na tyto poruchy.