Úvod > Zdravé dítě není samozřejmost (Meduňka 6, 7, 8 a 9/2016)

Zdravé dítě není samozřejmost (Meduňka 6, 7, 8 a 9/2016)

04.11.2016 20:34

MUDr. Ludmila Eleková

<<< Předchozí část seriálu Obsah seriálu Následující část seriálu >>>

Doplněno: 1. část byla zveřejněna 13.VI.2016 ve 2⁵⁸. 2. část byla doplněna 25.VIII.2016 12⁴⁰. 3. a 4. část byly doplněny 4.XI.2016 ve 20³⁴.

1. část (Meduňka 6/2016)

Každý, kdo se rozhoduje mít děti, předpokládá, že budou zdravé. V představách budoucích rodičů se neobjevují probdělé noci s plačícím dítětem, návštěvy pohotovosti, pobyty v nemocnici, snížená kvalita života v důsledku alergie, hyperaktivity nebo vážnějších stavů. Stačí „jen“ častá nemocnost, řetězec nekonečných rým, kašlů, bolavých uší, aby se radosti rodičovství značně smrskly.

Přestože chceme mít zdravé děti, málokdo se včas zamyslí nad naprosto zásadním kritériem, které rutinně berou v úvahu chovatelé zvířat: jsme dostatečně kvalitní „kusy“, abychom mohli mít zdravé děti? Je politicky nekorektní takto uvažovat, že pouze zdraví jedinci mohou zplodit kvalitní potomstvo. Je mi líto, ale jsme zvířata Homo sapiens sapiens a pravidla biologie nás nemíjí.

Zdravé děti začínají u zdravých rodičů. Bohužel, dnes aby takové člověk hledal s lucernou za bílého dne. Děti mají lidé s narušenou imunitou, alergici, s autoimunitními nemocemi, diabetici, epileptici, ženy s hormonálními poruchami, depresemi atd. Když jim to nejde přirozeně, pomůže technika, stále větší procento dětí přichází na svět díky asistované reprodukci. Nabídka přichází od gynekologa často okamžitě po zjištění neplodnosti. Dnes se už moc nepátrá po tom, proč pár nemůže počít. Nikdo jim neřekne, že neplodnost je závažný signál, že s nimi je něco v zásadním nepořádku. Že příroda nepovažuje za vhodné, aby se rozmnožili. Nikdo se neptá na výživu, stres, životní styl. Nepodívá se na ně kritickýma očima: jsou štíhlí nebo obézní? Má žena křivky jako žena? Má akné? Má ekzém? Vypadá vůbec zdravě? Nemá nějakou nemoc? Nebere léky? Kouří? Jak žije? Jakou má práci? Jak je na tom její muž, který má bídné spermie? Jakou má postavu? Vypadá vůbec, že má dost testosteronu nebo vypadá spíš jako žena (a jeho žena jako muž)? Jak žije, co jí? Sportuje? Ale odpověď medicíny je jednoduchá: nacpat hormony, když to nefunguje, přijde na řadu zkumavka. Výsledky tomu odpovídají.

Touha po dítěti je přirozená a je pochopitelné, že když to nejde samo, pár hledá pomoc. Je třeba si ale uvědomit, že asistovaná reprodukce, tedy oplodnění odebraného vajíčka ve zkumavce, na začátku pomáhalo převážně ženám, které měly mechanickou překážku bránící normální cestě spermie za vajíčkem. Například stavy po zánětech vaječníku. Ženám musely jinak dobře fungovat hormony a jejich manželé obvykle oplývali slušným množstvím spermií. Věda ale pokročila a dnes lékaři dokáží zázraky. Vypiplat jedinou použitelnou spermii, vydolovat vajíčka z ženy, která neovuluje atd. Přelstít imunitní překážky, překonat závažné hormonální problémy, dokázat aby dítě donosila i žena daleko po menopauze. Ale když něco jde udělat, neznamená to, že je správné to udělat.

Na rodičovství se raději předem připravte, chcete-li zdravé dítě

Muži si by si měli zkontrolovat spermie a je-li výsledek nevalný, začít konat. Co by měl udělat muž jako přípravu na zplození dítěte? Začněme samozřejmostmi: nekouřit, nepít alkohol (až na nějakou tu sklenku vína), nebrat drogy a zbytečné léky. Měl by mít optimální hmotnost. Pozor, jestli se pánům dělají prsa a tuk ukládá na bocích, zadku, stehnech a jinde, kde by u pánů neměl. Pozor na nedostatečné ochlupení a řídké vousy. To znamená málo testosteronu a hodně estrogenu a kortizolu. Zkontrolujte si svou expozici xenoestrogenům (dobře popsala např. prof. Strunecká v Jak přežít dobu jedovou?).

Testosteron se zvyšuje zcela logicky sportem! Ale ne ledajakým. Je třeba posilovat — zvedat těžké věci. Silové cvičení jeho zvyšuje produkci. Sprintujte, neběhejte maratony. Krátké sprinty (v jednom tréninku 5–6 za sebou, s pauzami na vydýchání) u mužů zvyšuje hladiny testosteronu. Doplňte si vitamín D, sluncem nebo suplementy. Pozor na stres a kortizol, který snižuje hladiny testosteronu. Dostatečně spěte, nepřehánějte to s cvičením, zejména vytrvalostním, který jeho produkci narušuje. Nezapomínejte odpočívat.

Jezte kvalitní bílkoviny, živočišné ideálně v bio kvalitě. Některé pesticidy narušují zdravou produkci hormonů. Jezte nasycené a mononenasycené tuky, protože nízkotučná dieta snižuje hladiny hormonů. Naopak uvedené tuky a cholesterol mají souvislost s vyšší hladinou. Vyhýbejte se potravinám, které zvedají hladinu krevního cukru. Studie ukázaly že 75g čisté glukózy a následný vzestup hladiny krevního cukru snížily hladinu testosteronu o 25%. Takže všechny ty bagety, koláče, rohlíky, ale i těstoviny, rýže, brambory apod. si vybírají svou daň. Navíc výše uvedené dobré tuky je nutno jíst v kontextu nízkosacharidové stravy, jinak tak prospěšné nejsou. Takže k stejku si dejte hromadu zeleniny, pánové, ne hromadu hranolek. Jezte dost zinku, tedy mořské plody, avokádo, dýňová semínka. Zinek sám testosteron nezvedne, ale jeho nedostatek ho snižuje.

A co dámy? Vzhledem k tomu, že neplodnost a hormonální problémy se často pojí s metabolickým syndromem, mnoho z uvedeného platí i pro ně. Žena by měla mít postavu jako žena, pokud nemá, něco je špatně. Nadbytek sacharidů narušuje hormonální regulaci i u žen, dochází k maskulinizaci: obezita typu jablko, zvýšení ochlupení, prořídnutí vlasů, akné a uvnitř se objevují cysty na vaječnících.

Máte-li tyto příznaky, zpozorněte. Řešením není antikoncepce, která vám navodí umělý pseudocyklus a pseudomenstruaci, pouze dá falešný pocit, že vše je v pořádku. Řešením je srovnání hormonů, začíná se u inzulínu a leptinu. O tom jsem již psala. Nízkosacharidová strava, dostatečný spánek, přiměřený pohyb, ale i mentální příprava na hnízdo. Má budoucí dítě místo ve vašem životě? Jsou ve vašem životě čistě ženské tradiční činnosti? I to je třeba zohlednit.

Rozmnožování je z hlediska přírody luxusní funkce. Investice energie a živin do výroby potomka je velká. Organismus budoucí matky musí dostat signály, že je bezpečné se rozmnožit. Musí mít dost živin. Inzulín řídí reprodukci, jeho hladina stoupá na začátku puberty. Není náhodou, že funguje jako skladovací hormon. Dostatečné zásoby a přísun potravy říká tělu: je dost materiálu na reprodukci. Proto anorektičky nebo velmi hubené ženy mají problém s menstruací a početím. Problém mají ale i ženy na druhé straně váhového spektra, protože nadbytek inzulínu při inzulínové resistenci rozhodí ostatní hormony. Chronický zánět, který obezita vyvolává, způsobuje stres a ten logicky rozmnožovací schopnosti tlumí. Stres dnes na ženy i muže působí mnohem víc, hlavně jde o naprosto nepřirozený stres. Je chronický, trvá stále a není úniku. Část si děláme sami svými nároky. Musíme být perfektní ve všem. Otevřete jakýkoli ženský časopis, je plný krásných, štíhlých, úspěšných žen, které levou zadní zvládají vše. Mají práci, která je naplňuje a je dobře placená, samozřejmě dokonalého manžela, který se podílí na péči o děti a domácnost, dokonalé děti, byt jako z reklamy atd. Málokdo tuší, že to je stejná iluze jako ty zdánlivě dokonalé modelky upravené ve Photoshopu. Jenže ať chceme nebo ne, má to na nás vliv.

Naše matky to tak neměly. Po osmi hodinách padla, domů se chodilo kolem 15 hodiny, dětem stačilo zvládat běžnou školu. Žena byla úspěšná, když měla fungující rodinu a přiměřeně udržovanou domácnost. Ženy také chodily do důchodu dříve a měly čas a síly na babičkovskou roli. Jistěže to nebylo jen růžové. Mnoho příliš mladých rodičů, otcové na vojně, vysoká rozvodovost… je ale zajímavé, že prakticky nikdo nelitoval, že měl děti tak brzy. Rychle odrostly a po třicítce se ženy mohly vrhnout na kariéru, kterou jim umožnil kapitalismus. Tato generace měla „všechno“. Stihla děti i to ostatní. Ale nejdřív byly děti! Dnes ženy odkládají, až je pozdě.

Tou nejdůležitější věcí, které musí budoucí matky udělat, je postarat se o dobře fungující imunitu a dát si do pořádku střevo. To jsou z hlediska fyzického zdraví velmi důležité oblasti. Úprava stravy a životosprávy při srovnání hormonů pomůže i imunitě a střevu, ale ne vždy to stačí.

Máte-li alergie, autoimunitu, akné nebo jiný problém s kůží, zažívací potíže, nadváhu nebo naopak podváhu, pak máte jednoznačně problém se střevem a imunitou. Dítě se při průchodu porodním kanálem kolonizuje bakteriemi, které jsou v matčině pochvě. Tak to příroda zařídila a tyto bakterie mají zásadní úlohu ve formování a vyzrávání imunity dítěte. Jenže mnoho dnešních maminek nemá v pochvě, co by tam mělo být. Navíc nemají v pořádku imunitu a jejich dítě již během pobytu v děloze dostává nesprávné signály k naladění své vlastní imunity. Proto se některé děti již rodí alergické.

Rizikové jsou všechny děti matek s alergiemi, autoimunitou, migrénami, kvasinkovými infekcemi, problémy se střevem, ale i děti narozené císařským řezem nebo děti, jejichž matkám byla v těhotenství nebo kolem porodu podána antibiotika. Takové děti jsou časované imunitní bomby. Vypadají zdravě, ale nejsou. Pak stačí málo, aby je něco postrčilo do nemoci. Bohužel, nástrah číhá mnoho. Konvenční lékařská péče rutinně ničí imunitu dětí. Uvedené rizikové faktory lékaři obvykle nepovažují za něco závažného a varovného. Neuvědomují si, jak zásadně mají tyto děti narušenou imunitu, jak jsou zranitelné. Není to jejich chyba, nejsou školeni v tomto druhu uvažování. Lékaři netuší, jak drastické důsledky má jedna jediná kúra antibiotik na rozvíjející se střevní floru a imunitu malého dítěte. Nebo že tyto děti nebudou standardně reagovat na očkování, právě z nich se rekrutují děti, které očkování s vyšší pravděpodobností poškodí. Věda, která poukazuje na důležitost střevní mikroflory a důsledky jejího poškození, je relativně nová a teprve nyní se pomalu dostává do hlavního proudu medicíny. Navíc otřásá zažitou organizací zdravotnictví. Specializace tady nefunguje. Střevo určuje, jak bude fungovat celá imunita, ale i nervový systém. Nemá smysl rozdělovat pacienty a autoimunitou nebo alergií do různých ordinací podle toho, kterou část jejich těla nemoc náhodou postihla. Všichni by měli chodit k lékaři, který chápe souvislosti a neřeší každou jejich nemoc zvlášť jako nesouvisející.

Co s tím dělat?

To záleží na tom, jak daleko jste se svou reprodukcí.

Jste mladí a o dětech teprve uvažujete? Skvělé. Podívejte se do zrcadla: Co tam vidíte? Jak to asi máte s hormony? Jaká je vaše životospráva? Jíte potraviny, které potřebujete k produkci hormonů? Tj. cholesterol, dostatek bílkovin a zeleniny? Nejíte moc těch, které vám dělají v těle zmatek? Tedy pečiva, nudlí, rýže, sacharidů obecně? Dámy, jak to máte s antikoncepcí? Víte vůbec, jestli máte normální menstruační cyklus a ovulaci? Jestliže berete pilulky, pak o tom nemáte ani tušení. Měly byste je vysadit dostatečně včas, abyste měla šanci zjistit, jak vám tělo funguje a napravit eventuální problémy.

Jste už těhotná? Trpíte na kvasinky, nadýmání, problémy se stolicí? Máte akné, alergii nebo autoimunitu? Pak počítejte s tím, že vaše dítě nebude dokonale zdravé. Bude mít vrozeně narušenou imunitu a střevo. Využijte všechen čas, který máte k nápravě své střevní a poševní mikroflory. Jezte paleo stravu, zaměřte se na vývary a kvašenou zeleninu. Doplňujte probiotika: z kvašené zeleniny, domácího jogurtu a kefíru (tolerujete-li mléčnou bílkovinu), z kvalitních suplementů. Zavádějte probiotika i do pochvy.

Snažte se maximalizovat šanci na přirozený porod. To znamená přibrat tak akorát, hýbat se akorát, vyřešit si psychické bloky, které možná máte. Být realistická, seznámit se s prostředím nemocnice. V případě, že víte, že budete rodit císařským řezem, můžete přírodě pomoci jednoduchým opatřením. Odeberte si vzorek svého poševního sekretu a dejte ho partnerovi nebo personálu, aby ho po porodu vetřeli dítěti kolem úst. Imituje to přirozenou kolonizaci při porodu. Sama můžete proces zopakovat, až budete moci. V některých nemocnicích to již začínají dělat.

Snažte se kojit, počítá se i částečné kojení. Matka vyrábí mléko dítěti na míru, reaguje na jeho imunitní stav a pomáhá mu se adaptovat. Když nebudete kojit, dávejte dávku probiotika do každé lahve s mlékem. Dobrý návod, jak přikrmovat rizikové dítě, se dočtete v knize „Gut and Psychology Syndrome“ (slovensky „Syndróm trávenia a psychológie“) od Dr. Natashy Campbell-McBride, nebo na její stránce www.gaps.me.

Prevence je mnohem levnější než léčba. Medicína ale na to pozapomněla. Příště si povíme, jak dítě udržet zdravé, když už přišlo na svět za ne zrovna ideálních podmínek.

2. část (Meduňka 7/2016)

V předchozí části článku jsem se zabývala problémy, které mohou ztížit početí dítěte. Úspěšné početí ale znamená další nástrahy. Některé aspekty současné péče o těhotné a novopečené maminky jsem popsala ve svém starším článku „Jak zůstat zdravá navzdory vašemu gynekologovi“. Podívejme se, co na této cestě číhá na dítě.

Střevní a vaginální mikroflora

Početí se podařilo a začalo těhotenství. Maminky by si měly dát pozor na nejčastější nástrahy, které mohou negativně ovlivnit průběh těhotenství, porod a start dítěte do života. První starost je mít správnou střevní a vaginální mikroflóru. Dítě se při průchodu porodním kanálem kolonizuje tím, co tam je. Za ideálních okolností to jsou především laktobacily a bifidobakterie, které se stanou základem střevní mikroflory dítěte. Dopad kvality mikroflory na vývoj a funkci imunitního systému se začíná stále více zkoumat. Mikroflóra ovlivní základní nastavení a výkonnost imunitního systému, má vliv na trávení a vstřebávání živin, ovlivňuje tělesnou hmotnost a dokonce i nervové a psychické funkce! Jak s ní zachází rutinní medicína? Vůbec se o ni nestará a systematicky ji ničí.

Běžnou praxí dnes je vyšetřit budoucí matky pár týdnů před porodem na přítomnost streptokoka typu B v poševním sekretu a v případě pozitivity jsou matce při porodu automaticky podána antibiotika. Když žena vyšetřena nebyla, dávají se antibiotika pro jistotu naslepo. Důvodem je obava, že by se dítě mohlo streptokokem nakazit a onemocnět sepsí. Jak velké riziko to je? Podle jedné studie dojde k streptokokové sepsi u 0,4 ‰ živě narozených dětí, tedy u jednoho z 2.500 novorozenců. Přitom tuto bakterii má v pochvě cca 20% těhotných. Evidentně neexistuje rovnítko mezi přítomností této bakterie u matky a ohrožením dítěte. Sepse u novorozence je samozřejmě velmi závažný stav, ale konvenční přístup — nestarat se o poševní floru matky až do konce těhotenství a pak dát antibiotika se všemi důsledky, — je problematický. Rozumnější by bylo začít se starat mnohem dříve, zejména u žen s anamnézou poševních infekcí, poučit maminky o výživě a neřešit problém v poslední chvíli.

Jak pečovat o střevní floru?

Již jsem to psala, tak jen stručné opakování: žádný cukr, rafinované sacharidy, ideálně nízkosacharidová strava bohatá na kvalitní tuky s přiměřeným množstvím bílkovin, vývary z masa a kostí, želatina, probiotické potraviny, tedy kvašená zelenina, domácí jogurt, kefír. Jogurt lze i natírat na tělo, do rozkroku, třísel, kolem bradavek. Lze i užívat kvalitní probiotika a zavádět je do pochvy.

Dále je potřeba udržet optimální hmotnost v těhotenství i přiměřenou fyzickou zdatnost. Nadváha matky má souvislost s různými komplikacemi v těhotenství, například cukrovky, ale i eklampsie. Navíc ochablé břišní svaly špatně tlačí. Porod je fyzicky náročný výkon a nepřipravená matka může mít zbytečné problémy. Také je vhodné zpracovat eventuální strachy z porodu a zajistit si k porodu prostředí, ve kterém se nebudete bát. Adrenalin s oxytocinem jsou jako houpačka, když stoupá adrenalin, klesá oxytocin. Je to logické, zvíře v přírodě musí zastavit porod a utéct před predátorem, proto strach a stres zablokují produkci oxytocinu a tedy i porod. Mnoho nepostupujících porodů, které skončí císařem, bylo způsobeno strachem rodičky.

Císařský řez

Způsob, kterým dítě přijde na svět, má mnohem hlubší dopady na jeho zdraví, než si většina lidí i lékařů uvědomuje. Prioritou porodníka je přivést na svět zdravé dítě, zajistit, aby matka i dítě porod přežily a neutrpěly újmu. Můžeme diskutovat o tom, do jaké míry jsou nutné dnes velmi časté císařské řezy, našly by se extrémní případy pro a proti. Po bitvě je každý generálem. Dobře indikovaný císařský řez nepochybně zachrání mnoho dětí i matek, zabrání mnoha poškozením dětí, které dříve nastávaly po komplikovaných porodech. Na druhou stranu je mnoho případů, kdy by se císařskému řezu dalo zabránit. Kdyby byla matka informovaná o průběhu porodu, zbavila se strachu, nemocnice byly přívětivé a vzbuzující pocit bezpečí… V zájmu zdraví svého dítěte by se tedy každá budoucí maminka měla snažit, aby porodila přirozeně, ale současně musí být realistická a být ráda, že v případě, kdy by přirozený porod byl pro ni nebo dítě rizikový, jí bude proveden císařský řez.

Co dělat, když k císařskému řezu přesto dojde?

Je-li plánovaný, postarejte se o správné osídlení vašeho miminka vaší mikroflórou, použijte vlastní poševní sekret, ale jen v případě, že máte zdravou poševní floru, netrpíte na kvasinkové a jiné výtoky, nebrala jste v těhotenství antibiotika. Není-li k dispozici zdravá mikroflóra, použijte probiotika, zejména Bifidobakterie a Lactobacilly. Lze je dát dítěti přímo nebo do krmení. Doplňování probiotik by mělo být dlouhodobé, nejméně měsíce až roky, protože nesprávné prvotní osídlení se nedá již nikdy dokonale nahradit. Jakmile začnete s příkrmy, vyrábějte si probiotické potraviny (kvašená zelenina, jogurt, kefír) a dítěti je soustavně podávejte.

Kojení

Dostáváme se k dalšímu kroku: kojení. Jakkoli po světě chodí mnoho zdravých nikdy nekojených lidí, kojení má na zdraví dítěte zásadní vliv. Lidé nikdy nedokázali udělat něco lépe než příroda. Každá matka vyrábí dítěti mléko na míru, podle jeho potřeb, odráží jejich unikátní mikrobiologickou situaci, mléko přímo školí imunitní systém dítěte. I v případě, že laktace nestačí, je rozumné zachovat alespoň částečné kojení, aby byly jeho výhody pro imunitní systém zachovány. Nedívejte se na mléko jen jako na výživu a když nestačí, skončit s ním. I jedno kojení například před spaním má své účinky.

Dnes by mělo být samozřejmostí, aby se každé mamince v porodnici dostalo poučení, jak správně kojit. Prozíravá budoucí matka si najde v okolí laktační poradkyni, kterou může již z porodnice kontaktovat a řešit s ní eventuální problémy. Důležitý je také postoj a podvědomé naprogramování maminky. Mnoho žen nevědomky zhmotní rodinné programy, jako např. „velká prsa mají málo mléka“, „moje máma ani babička moc nekojily“, „máme to v rodině“, „mám slabé mléko“ atd. To jsou všechno nesmysly. Tvorba mléka je naprosto přirozený proces jako produkce jakéhokoli jiného sekretu. Nepochybujeme o své schopnosti se zpotit, vytvořit moč, zahustit stolici, vyprodukovat hlen v dýchacích cestách apod. Očekávejte od svého těla, že bude fungovat, jak má. Vy mu jen vytvoříte podmínky: kvalitní strava, dost tekutin, spánek, odpočinek, důvěra. Kojení je práce na plný úvazek, může zabrat až 8 hodin denně, když si dítě dává načas. Kojení má v životě novopečené matky absolutní prioritu — spolu s krmením sebe samé a spánkem. Úklid, vaření, žehlení, nákupy apod. — buď to udělá někdo jiný, nebo se to neudělá vůbec. Jestli chcete kojit, musíte se najíst, pít, vyspat se (nutně i ve dne, kdykoli spí dítě), poslouchat svoje potřeby. Nestýkat se s lidmi, kteří vás stresují. Návštěvy počkají, máte plné právo kohokoli odmítnout. Matka sama ví, co je pro ni a její dítě nejlepší.

V případě, že se kojení nezdařilo, lze leccos napravit. Přidáváním probiotik do každé porce mléka a kvalitní přikrmování (jako těhotnou maminku) může zajistit dobré prospívání a imunitu. Pro přikrmování doporučuji knihy „Syndróm trávenia a psychológie“ od Dr. Nataši Campbell-McBride a „Vyživující tradice“ od Sally Fallon.

Pediatrická péče

Dalším velkým rizikem číhajícím na dnešní děti je běžná pediatrická péče. Bohužel, technický a chemický přístup medicíny se neomezuje jen na dospělé. Stejná rizika číhají i na děti. Mnoho pediatrů si je vědomo, že konvenční postupy nejsou ideální a hledají alternativy. Ale i lékař s dobrými úmysly se v rušném provozu uchyluje ke zkratkám, které mohou dítě poškodit. Prostě nemá čas na to, aby s každým dítětem a jeho rodičem strávil dostatek času a našel mu postup na míru — i když by to chtěl a uměl. Pak jsou tu lékaři, kteří znají jen konvenční medicínu a její nástrahy si nedostatečně uvědomují.

Vezměme běžná onemocnění: rýma, kašel, zánět středního ucha, bronchitis apod. Většina je virového původu, antibiotika nejsou indikovaná. Ale původce nelze poznat podle příznaků! Je třeba udělat CRP, krevní obraz a ideálně i výtěr. Bohužel mnoho lékařů předepisuje antibiotika naslepo, podle vzhledu hrdla nebo výraznosti kašle, výše horečky apod. Jestliže váš lékař nedělá automaticky CRP a nechce vám ho udělat, obejděte ho. Můžete si koupit CRP test na domácí použití nebo si nechat vyšetření udělat v nejbližší laboratoři. Výsledek pod 10 znamená virovou nemoc. Výsledky 10–30 jsou neurčité a měly by se opakovat za 2–3 dny. Výsledky nad 30, lépe 40–50 ukazují na bakteriální nemoc. Ale ani vysoké CRP neznamená automaticky předpis antibiotik. Měl by se léčit pacient, ne laboratorní výsledek. I když má nemocný vysoké CRP, berou se do úvahy další faktory: má vysokou horečku? Pokud ano, má dobrou imunitu a mohl by to zvládnout. Je v dobrém celkovém stavu? Jí, pije, nechce ležet v posteli, má dokonce energii na zlobení? Pak s ním asi nic vážného nebude. Naopak může dítě s nízkou teplotou ležet jak mrtvola, bez zájmu o cokoli — to je vážnější stav. Samozřejmě že někdy jsou antibiotika nutná, ale v zájmu svého dítěte trvejte na tom, aby lékař dokázal jejich potřebnost.

Srážení horečky

Srážení horečky automaticky nad 38,5 °C je prostě nesmysl, který všechny nemocné poškozuje. Výška horečky ukazuje na aktivitu imunitní reakce, nikoli na závažnost infekce. Vysoká horečka znamená silnou imunitu a měli bychom být rádi, že ji my nebo naše dítě dokáže v případě potřeby vyprodukovat. Symptomy nemoci totiž dělá náš imunitní systém, ne mikrob.

Léky na srážení horečky účinkují tak, že sníží aktivitu imunitního systému a tvorbu pyrogenů — zánětlivých působků, jejichž přítomnost v krvi signalizuje termoregulačnímu centru v mozku, že v těle je zánět a je třeba zvednout teplotu. Po požití léku hladina těchto látek klesne a mozek je dezinformován: myslí si, že je po infekci a teplotu sníží.

Ale v těle nemocného je úplně stejně mikrobů jako před požitím léku, jen se přestal dočasně bránit. Vysoká horečka je nutná k eliminaci mikroba. Srážením horečky léky děláte svému dítěti medvědí službu: oslabujete mu imunitu, zhoršujete průběh nemoci. Když to budete dělat systematicky, jednoho dne dítě horečku nebude schopné vytvořit, přestože ji bude potřebovat. Automatické srážení horečky a podávání chemických léků včetně antibiotik vytváří začarovaný kruh neustálých nemocí a oslabené imunity. Chcete-li zdravé dítě, musíte se přestat bát horečky: nedávat antibiotika, nebudou-li skutečně jednoznačně indikována, a vždy je pokrýt probiotiky, nekapat zbytečně kapky do nosu, nedávat chemické sirupy na kašel apod.

A co febrilní křeče? To je ten hlavní důvod srážení horečky. Křeče ale nesouvisejí s teplotou, u disponovaného dítěte přijdou i při mírně zvýšené teplotě a dítě, které sklon ke křečím nemá, je nedostane ani při 40 °C. Křeče přijdou pouze, když se překročí křečový práh. Musí být splněny určité metabolické podmínky. Křeče způsobuje excitace neuronů glutamátem, hlavním excitačním neurotransmiterem, jehož hladinu zvyšují zánět, toxiny, očkování, přísun excitotoxinů ve stravě (pozor na aspartam — bývá použit jako sladidlo v dětských lécích!).

Dalším faktorem vedoucím ke křečím je snížená hladina sodíku v krvi, např. v důsledku pocení, nedostatečného přísunu tekutin. Tomu lze snadno předejít, dítěti budete dávat pít tekutiny obsahující sůl: vývar, minerálku, špetka soli do čaje. K tomu průběžný přísun glukózy, aby nedošlo k hypoglykemii. Náhle vzniklá hypoglykémie může vyvolat křeče, ale ketóza naopak proti křečím chrání. Ketogenní dieta se používá k léčbě epilepsie. Že je dítě v ketóze, poznáte velmi snadno: z úst mu budete cítit aceton. Znamená to, že vyčerpalo glukózu a nyní spaluje mastné kyseliny. Je to žádoucí stav a není radno ho narušovat dodáním cukru. Naopak, dejte mu další tuky. Některé děti se do ketózy dostanou rychle, již po pár hodinách horečky.

Kdybyste horečku přece jen chtěli snížit, použijte zábaly, homeopatika. Z chemických léků se vyhněte paracetamolu, je toxický a přidá další zátěž. Ibuprofen je menší zlo. Nejdůležitější ale je pochopit, že horečka má důvod a je potřebná, a přestat se jí bát.

3. část (Meduňka 8/2016)

V minulých článcích jsme si pověděli, jaké problémy mohou nastat před početím, v těhotenství, při porodu a po něm. Mnoho dětí dnes přichází na svět s rizikovými faktory: asistovaná reprodukce, riziková těhotenství, infekce matky a antibiotika během těhotenství nebo při porodu, císařský řez, nedostatečné kojení, léky od prvních dnů života.

To nevyhnutelně negativně ovlivní zdraví nového človíčka. Jakkoli může miminko na první pohled vypadat zdravě, bez zjevných příznaků, takové dítě je ve skutečnosti časovaná imunitní bomba. Bohužel, konvenční lékaři těmto rizikovým faktorům obvykle nepřikládají adekvátní význam. Lehkomyslnost, s jakou jsou dětem podávány antibiotika, léky na snížení horečky, léky na snížení produkce kyseliny solné v žaludku při refluxu, kortikoidy apod., k tomu jsou hojně očkovány, to vše se podepisuje na jejich zdraví. Žádný soudný člověk si přece nemůže myslet, že bude zdravé dítě, které dostane během prvního roku života několikrát antibiotika, srazí se mu každá i mírná horečka, maže se mu ekzém kortikoidy a do toho je v krátkých mezidobí „zdraví“ očkováno. Že jeho imunita nebude poškozena. Že nebude poškozen vývoj jeho nervového systému. Bohužel takových dětí chodí po světě mnoho a bude jich víc.

Chemické „léky“

Všechny léky jsou z definice jedy. Všemi se lze otrávit. Všechny nějak rušivě zasahují do biochemických a imunitních procesů těla. Všechny jsou anti-něco. Všechny mají vedlejší účinky, které ve skutečnosti nejsou vedlejšími, jsou to prostě účinky toho léku. Měli bychom velmi přemýšlet, než jakýkoli lék vezmeme do úst nebo dáme svému dítěti. Velmi bychom měli přemýšlet nad jeho potřebností a bezpečností. Nedívat se jen na možný bezprostřední užitek, ale pokud možno si zjistit jeho mechanismus účinku (pokud je znám, medicína údajně založená na důkazech taková bohužel často není) a zvážit i dlouhodobé dopady.

Dr. Robert S. Mendelsohn, zesnulý americký pediatr, napsal skvělou knihu s výstižným názvem „Jak pečovat o zdraví dítěte... navzdory vašemu lékaři“. Jedna z jeho rad je pokud možno nechodit k lékaři, jen při úrazech. Možná by stačilo nechodit tam s každou hloupostí. Dnes si lidé neumějí poradit s banálními nemocemi a chodí kvůli nim k lékaři. Riskují, že budou „léčeni“. Naučte se základy zdravovědy! Naučte se znát své dítě! Dejte mu možnost, ať s nemocí alespoň chvíli bojuje samo! Opakovaný trénink protiinfekční imunity je naprosto normální a máme se tak vyvíjet. Seznamte se se základy přírodních metod léčby: bylinky, homeopatie, autopatie, tradiční čínská medicína apod.! Získejte sebedůvěru a informace, které vám umožní zvládat běžné nemoci bez nutnosti návštěvy lékaře a užití chemických léků.

„Zdravá špína“ a kosmetika

Dalším pravidlem pro zdraví dítěte je přiměřený kontakt se špínou. Nikdy jsme nežili tak odděleni od hlíny, písku, zvířat, přírodních vodních zdrojů. Potřebujeme se postupně kolonizovat vším možným, bakteriemi, viry, ale i parazity, kteří modulují imunitní systém. Nechte děti lézt po zemi, brát kdeco do pusy. Běžná domácí špína je v pořádku, písek a hlína je v pořádku. Děti mají být venku, umazat se, jíst šušně z nosu, ovoce a zeleninu přímo ze záhonu, dotýkat se zvířat, dupat v loužích, dělat bábovičky z bláta, koupat se v rybníku.

Můj otec mi vyprávěl, jak byl krátce po válce u lékaře na prohlídce. Babička si stěžovala, že se vždycky hrozně umaže. Doktor na to: „Hlína a písek je čistá špína. Buďte ráda, že je takový, aspoň nedostane obrnu.“ Věděl z praxe, že špindírové jsou odolní. Otec obrnu skutečně nedostal, ani jeho kamarádi z ulice. Dostaly ji dvě nejčistotnější děti z okolí, které jako jediné chodily svačit domů a myly si předtím ruce. Ostatním matky házely svačinu z okna na ulici. Byla to běžná praxe i za mého dětství.

Pozor na kosmetiku! Děti potřebují jen občas trochu mýdla, když se opravdu ušpiní. Nepotřebují pěnu do koupele, tělové mléko, krémy, šampóny. Miminka se ani nemusí denně koupat, stačí otřít vodou špinavé části těla a důkladněji umýt jen zadeček. Batolata to samé, mýdlo jen na skutečnou špínu. Když už chcete nějakou kosmetiku, použijte bio značky. Pokožku je nejlepší promašťovat kokosovým olejem nebo sádlem.

Neočkovat!

Dr. Mendelsohn dále doporučuje neočkovat. Zvláštní od pediatra, že? On by přece měl z první ruky vidět, jak je očkování užitečné. Není jediným lékařem, který si to myslí. Dr. Philip Incao přes 20 let pracoval v zemědělské oblasti USA, kde žilo mnoho rodin vyznávajících antroposofii. V praxi měl zhruba polovinu dětí očkovaných a polovinu neočkovaných. Měl možnost je sledovat až do dospělosti, porovnat jejich vývoj a zdraví. Jeho pozorování celé jedné generace, kterou viděl vyrůst, bylo jednoznačné: neočkovaní byli celkově zdravější a robustnější, neměli tolik alergií, nemocí jako takových, hyperaktivity, poruch chování a vývoje. Nebyli víc nemocní než očkovaní, a když onemocněli, lépe a rychleji se uzdravili. Častěji měli pořádnou horečku.

Jiný lékař, který má možnost vidět účinnost očkování v terénu infekčních nemocí, je Dr. Farrokh Master z Bombaje v Indii. Je to lékař a homeopat s více než 30-letou praxí, denně vidí děti z bohatých i chudých rodin, ze slumů i velkých domů, očkované a neočkované. Doslova jsem ho slyšela na jedné přednášce říci:

„Neočkujte! Očkování ničí imunitní systém.“

Snížení obranyschopnosti proti všem infekcím, především těm, proti kterým se neočkuje, prokazují i různé studie. Např. studie Dr. Aabyho z Afriky zjistily dokonce vyšší úmrtnost očkovaných dětí ve srovnání s neočkovanými a autoři konstatovali, že očkování oslabuje imunitu. Jiná studie zjistila, že děti očkované proti chřipce byly během následné zimy nemocné pětkrát více než neočkovaná kontrolní skupina. Čím víc vakcín děti dostanou, tím častěji jsou hospitalizované a tím více umírají.

Rizikové děti

Bohužel panuje přesvědčení, že právě rizikové, oslabené děti by se měly očkovat víc než zdravé. Jsou přece oslabené, proto potřebují víc chránit, že? Kdyby očkování dělalo to, co by mělo, tj. specificky ochránilo proti konkrétní nemoci a nijak jinak do imunity nezasahovalo, pak by to bylo v pořádku. Ale ono imunitu jako celek oslabuje. Není náhodou, že děti často začnou stonat krátce po prvním očkování. Není náhodou, že se jim v té době rozjede ekzém nebo alergie. Neexistuje pro to žádný typický věk, ekzém není vývojový milník! Všechny ty řeči o typickém věku jsou směšné. Stačí se podívat do očkovacího kalendáře a hned tam máme v „typickém“ věku „typické“ očkování. Dnes je již jednoznačně prokázáno, že vakcíny spouštějí alergie a autoimunitu a ani k tomu nepotřebujeme genetickou predispozici. Autoimunitu může spustit samozřejmě i infekce, zvlášť riskantní je těsná časová souvislost infekce a očkování. U pacientů s autoimunitním onemocněním se často vyskytuje kaskáda infekcí s antibiotiky a očkování. Proto je velmi důležité očkovat jen jedince dostatečně dlouho zdravého, měsíc je naprosté minimum. Lepší jsou tři měsíce úplného zdraví. Je-li dítě často nemocné, pak je to důvodem k vyšetření imunity a ne k tomu, aby se očkování vmáčklo do krátké pauzy mezi nemocemi jen proto, že to tak má být.

Malých dětí se speciálně týká riziko neurotoxicity vakcín. Hliník je excitotoxin, zvyšuje hladinu excitačního neurotransmiteru glutamátu, což může vést ke křečím. U mnoha dětí naopak dochází po očkování k hypotonii a jiným nervovým příznakům. Spektrum poškození vakcínami je širší a mechanismů, kterým k nim dochází, je více. Hliník je v poslední době důkladně zkoumán a zjištění jsou natolik závažná, že někteří vědci před ním varují zejména u malých dětí a doporučují první očkování odložit až po půl roku věku, kdy se riziko poněkud sníží. Farmaceutické firmy intenzivně, ale dosud neúspěšně hledají jeho náhradu. Kdyby byl hliník v pořádku, neměli by výrobci žádný důvod investovat spoustu peněz do hledání náhrady.

Rizikové děti by měly být očkovány naopak později a méně než zdravé. U nedonošených dětí by se vždy měl korigovat věk, počítat ode dne plánovaného narození. Mělo by se u nich počkat na první vývojové milníky, přinejmenším úsměv, broukání, pasení koníčků a obrácení na bříško. Lépe by bylo počkat si na lezení a žvatlání. Ještě v 80. letech se to tak dělalo. Bohužel, dnes jsou rizikové děti očkovány jako zdravé, někdy pediatři ani nepočkají na korigovaný věk. Důsledky mohou být závažné. Znám případy, kdy odborník z neonatologické poradny dal souhlas s očkováním, dítě vyhodnotil jako schopné, ale došlo k narušení psychomotorického vývoje.

Děti narozené císařským řezem nebo děti, jejichž matky nebo ony samy dostaly antibiotika a děti neúplně kojené od prvních dnů, jsou další rizikovou skupinou. Patří sem i děti, které stihnou před prvním očkováním onemocnět infekční nemocí, přestože jsou očkovány, děti s ekzémem, děti rodičů s alergiemi nebo autoimunitním onemocněním. Příliš často je očkování přesáhne jejich toleranci a spustí se alergie nebo dokonce autoimunita, může se narušit nervový vývoj.

Toto nejsou jen mé názory, zastávají je i jiní významní odborníci, kteří vidí souvislosti. Je to názor odporující konvenční medicíně. A dlouho jí ještě odporovat bude, nikoli proto, že by konvenční většina měla pravdu a ti druzí přeháněli. Spíše proto, že plné přijetí důsledků, které to má, by zásadně narušilo současnou praxi. Představte si, že by každý pediatr takto posoudil každé novorozené dítě a u všech rizikových (IVF, alergie, autoimunita v rodině, císařské řezy, antibiotika, nedonošenost, odchylky od vývoje) by očkování odkládal nebo dokonce kontraindikoval. Podle posledních vědeckých poznatků by tak učinit měl. Dovedete si představit, co by to udělalo s proočkovaností, kterou se snaží doslova za každou cenu udržet v mylném přesvědčení, že jinak vypuknou epidemie?

V tom je problém: očkování bylo zavedeno pro jinou populaci, která nemá tak plošně a masivně narušené vyzrávání imunitního systému a která na něj v naprosté většině reagovala standardně. Zranitelných jedinců, kteří to nezvládli ani tehdy a byli poškozeni, bylo opravdu relativně málo. Tak málo, že si leckdo řekne: my jsme přece taky byli očkováni a nic nám nebylo. Lékaři stále tvrdí, že nežádoucí účinky jsou vzácné, že těch jedinců, kteří mají být kontraindikováni, je minimum atd. V praxi pak vidíme, že se očkuje snad každý, kdo ještě dýchá. Epileptici, děti s neurologickým poškozením, alergici, nemocní s autoimunitním onemocněním, děti pár měsíců po onkologické léčbě, i jedinci, u kterých bylo konstatováno poškození předchozí vakcínou nebo kteří na ni měli evidentní alergickou reakci. Postupuje se způsobem, který by nikdo nepoužil, kdyby šlo o reakci na jakýkoli jiný lék.

Obávám se, že na medicínu čeká nepříjemné probuzení. Zjištění, že nelze plošně pokračovat ve stávající praxi, která ničí střevní mikrobiom a imunitu u příliš velkého množství pacientů, že takovou populaci nelze plošně očkovat stále více vakcínami a očekávat, že nebudou následky na populační úrovni. Znepokojuje někoho, že děti jsou stále více nemocné a že je to dokonce bráno jako „normální“? Ekzémy, alergie, špatná imunita, hypotonie, dyslexie, ADHD… Tvrdím, že základním „default“ (výchozím) nastavením dítěte (ale i dospělého) je zdraví. S občasnou akutní nemocí, kterou rychle zvládne s horečkou a dalšími obrannými projevy. Základním nastavením je normální vývoj s dobře známými milníky, které jsou popsány v učebnicích. Naše genetika se za pár let nezměnila, proto se nemohl změnit ani zdravý vývoj. Když vývoj neprobíhá, jak by měl, pak došlo k jeho narušení a má to svou příčinu. Dítě se nepřestane náhle vyvíjet bez příčiny. Přesto mnoho pediatrů trpí nepochopitelným nedostatkem zájmu, proč se dítě najednou přestane řádně vyvíjet. Čekají do magického věku tří let, aby mohli dát nicneříkající nálepku autismu. Místo toho, aby hledali příčinu a léčbu. U dospělých, kteří náhle vykazují poruchu chování a kognitivních funkcí, se příčina vždy hledá, ihned a intenzivně. Nevymlouváme se na typický věk.

4. část (Meduňka 9/2016)

Křupky, sušenky, polystyrénové chlebíčky a žížaly, kojenecké konzervičky, instantní kašičky, rohlíky, slazené jogurty s barevnými kuličkami a pribináčky, pufrované a slazené cereálie, sušené mléko, piškoty, dětská šunka, džusíky, obarvené vody, dětské tavené sýry s tyčinkami – to vše a mnoho podobného rodiče dávají svým dětem.

Někdy to není tak extrémní, ale obyčejný chléb má někdy až desítky ingrediencí, které byste do něj doma zaručeně nedali. Totéž platí pro jogurty, sýry, pomazánky, sušenky, zavařeniny, koření apod. Někteří v dobré víře předpokládají, že když je na obale napsáno „dětský“ nebo se na něm směje kreslená postavička, že je vše v pořádku. Jiní rodiče nad jídlem prostě nepřemýšlejí, a dětem dají buď to, co je při ruce, co děti chtějí, na co vidí reklamu, nebo co vidí krmit jiné rodiče. Bohužel, mnohé děti kromě uvedených „potravin“ nejedí skoro nic jiného. Někteří rodiče se k podobným jídlům uchýlí také proto, že dětem se postupně zkazí chuť a zažívací ústrojí a paradoxně pak vyžadují právě to, co je poškodilo a kvalitní potravu odmítají.

Na generaci dnešních dětí nejvíc dopadá postupný úpadek stravovací kultury, který začal po válce. Za války se jedlo, co bylo, vybírat se moc nedalo. Ale přídělový systém tehdy distribuoval skutečné potraviny. Například ve Velké Británii v době přídělového systému existovalo Ministerstvo jídla (Ministry of Food), jehož pracovnice objížděly zemi a učily občany, jak z přídělů uvařit co nejhodnotnější jídlo. Po válce u nás přišel komunismus a plánované hospodářství. Vláda se snažila vykrmit národ vyhladovělý po válce, výkrmné recepty veřejného stravování pocházejí z této doby. Tehdy byly opravdu děti, pro něž byl školní oběd jediným pořádným jídlem dne. Komunismus ale přinesl základní problémy: velkochovy, nepřirozená potrava jatečních zvířat, antibiotika, růstové hormony, omezení sortimentu zeleniny a ovoce apod. Lidé, si konečně mohli dopřát maso, bílou mouku a cukr. Dobře se nacpat kalorickým jídlem si dosud mnoho starších lidí spojuje s blahobytem. V důsledku toho během totalitní éry výrazně poklesl průměrný věk ve srovnání s předválečným obdobím.

Na druhou stranu hospodyně uměly vařit ze základních potravin. Tehdejší „polotovary“, které se prodávaly ve speciálních prodejnách, byly pouze již obalené řízky, zamotané závitky, namíchaný bramborový salát apod. Jen šetřily práci, jinak byly stejné, jako by si je hospodyně udělaly samy. Jejich dcery se nevdávaly, ale cestovaly, pracovaly a přestaly vařit. Potkala jsem mnoho žen mezi 30–40 lety, které neumějí vařit. Od mámy to nestihly odkoukat, vyrazily do světa nebo za kariérou. Měly dost peněz, aby mohly chodit do restaurací a kupovat si hotové jídlo. Měly jiné zájmy, než stát u plotny a míchat omáčku. Prvních cca 10–15 let po sametové revoluci bylo moderní trávit víkendy aktivně, nikoli hnětením těsta na pizzu, pomalým dušením masa nebo výrobou suši. Zájem o gastronomii se objevil později, někdo se chytil, někdo ne. Dosud potkávám lidi se stravovacím vzorcem z totality: ráno si namažou chleba, v poledne si dají něco v restauraci, která vaří jako závodní kuchyně, a večer strčí pizzu do mikrovlnky.

Paradoxně dnes můžeme jíst tak dobře, jak žádná generace před námi. Sortiment a ceny jsou nesrovnatelné s dobou našich rodičů a prarodičů. Přesto potkávám ženy, které neumí ani základy vaření. Nejvíc to samozřejmě dopadne na jejich děti. Je paradoxní, že dnešní děti mají horší stravu, než měli naši (pra)rodiče během války, což je jasně vidět na stavbě jejich těla, hlavně hlavy, čelistí a zubů. Jako na rostlinách i na živočiších (i lidech) lze dobře vidět, jak byli živeni v době růstu. Stejně jako bledá, vytáhlá slabá rostlinka ukazuje na nedostatek světla a živin, hubené, dlouhé, úzké, nemocné děti ukazují na totéž. Lidské tělo má ideální proporce, které zachytili antičtí umělci, tak bychom měli vypadat všichni. Vypadají tak všichni „divoši“. Nejsou mezi nimi klátiví dlouháni s hypermobilními klouby, ohnutými zády, plochýma nohama a křivými zuby. To se objeví až v rezervaci, kde jim bílý muž dodává své jídlo.

Stavba těla není jen o estetice, odráží stav výživy a celého organismu. DNA v sobě obsahuje plán stavby, ale kvantita a kvalita použitého materiálu rozhoduje o tom, jestli se plán bude realizovat. Kosti nenarostou do správné velikosti, pokud nebude dost vápníku a dalších látek. Chcete-li zdravé dítě, musíte vědět, jaké živiny rostoucí organismus potřebuje, kde je najdete a jak jej do něj dostanete. Musíte se naučit vařit a nebýt líní strávit nějaký čas u sporáku. Dát si práci s obstaráním potravin v co nejvyšší kvalitě a trochu plánovat. Je to o prioritách.

Zdravé dítě znamená dítě se silným imunitním systémem, se správně se rozvíjejícím a fungujícím mozkem, zdravým střevem, s přiměřenými svaly a tukem, se zdravými a rovnými zuby, dobrým zrakem a sluchem. Dítě, které zvládne infekci s horečkou, je odolné vůči stresu a má dost energie. Právě děti rizikové, o kterých jsem psala, potřebují dokonalou výživu. Je to jejich zásadní naděje na kompenzaci rizik, s kterými přišly na svět.

Rostoucí organismus má jiné nároky na stravu než dospělí. Zde na děti číhá další nové riziko: estetické představy o ideální ženské postavě. Ještě před půlstoletím nikdo po novopečené matce nechtěl, aby měla do půl roku po porodu svou původní postavu. Nebyly vyhublé celebrity, které se chlubily, že po šestinedělí měly ploché břicho a štíhlé nohy. Přírodní národy věděly, že těhotná a kojící matka se musí živit tak, aby poskytla svému dítěti všechno potřebné. Matky mezi jednotlivým těhotenstvími nehubly, ale naopak doplňovaly živiny! Dnešní matky jsou buď obézní s evidentně rozhozeným hormonálním systémem, krmící se nadbytkem sacharidů, nebo naopak hubnou, cvičí a drží diety. Málokterá jí správně. I na ty, které mají snahu se živit tak, aby měly kvalitní mléko, ale číhají nástrahy různých stravovacích úchylek. Biologicky jsme určitý živočišný druh a máme své výživové potřeby. Chceme, aby se našim dětem hlavně dobře vyvíjel mozek, jehož vývoj je v prvních letech života nejdůležitější. Chceme, aby měly silný imunitní systém, ale i pevné klouby, šlachy a svaly. Chceme, aby nebyly tlusté, ale nabíraly aktivní tělesnou hmotu. Abychom toho docílili, musíme jim poskytnout tyto živiny:

Tuky

Děti potřebují hodně tuků, mateřské mléko poskytuje polovinu kalorií v tucích a ne ledajakých. Tuk mateřského mléka je velmi podobný máslu a sádlu. Obsahuje převážně nasycené a mononenasycené mastné kyseliny. Obsahuje hodně cholesterolu a cholinu, kyseliny arachidonové, triglyceridy o středně dlouhém řetězci (MCT tuky), důležité látky pro růst a vývoj mozku. Děti tyto tuky logicky potřebují i po odstavení, zejména pokud byly odstaveny časně. Hlavní tuky, které by děti měly jíst, jsou tedy máslo, sádlo (přirozený tuk na mase), žloutky, kokosový tuk, avokádo, olivový olej a v malém množství, jen za studena, jiné panenské rostlinné oleje. Polynenasycené mastné kyseliny (omega 3, 6 a 9) jsou potřeba jen v menším množství, jako vitamíny. Jsou citlivé na oxidaci, nehodí se k tepelné úpravě.

Tuky jsou nutné pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích, A, D, E a K₂. S výjimkou vitamínu E a K₂ se nacházejí jen v živočišných potravinách. Vitamín A je nutný pro imunitu a zrak, jeho nejlepším zdrojem je fermentovaný olej z tresčích jater. Kdybyste se rozhodovali pro jediný výživový doplněk, vyberte si tento. Dalšími důležitými zdroji vitamínu A jsou játra, maso, žloutky od slepic a máslo od krav, které se volně pásly. Malé děti nejsou schopny efektivně měnit prekurzory vitamínu A — karotenoidy — na samotný vitamín A. Nedokáží to ani lidé s nemocnou štítnou žlázou, což se týká mnoha maminek.

Vitamín D ideálně získáme ze slunce, což je ale u nás problém. Měření hladin vitamínu D ukazuje významný nedostatek prakticky u všech jedinců. Kojencům předepisuje vitamín D pediatr, je to dáno vyhláškou. Některé maminky mají námitky proti používanému produktu, pak je ale nutné, aby si obstaraly jiný výrobek a dodržely předepsanou dávku. Důvodem pro podávání vitamínu D kojencům je prevence křivice, ale je velmi důležitý i pro imunitu. Větší děti nechte jít na slunce a nemažte je, opalovací krémy blokují tvorbu vitamínu D v kůži. Nechte děti pobíhat nějakou dobu bez mazání (15–45 minut dle fototypu) a namažte je až poté. V zimě nebo nedostatku slunění je nutné vitamín D doplňovat. K tomu kromě cílených produktů slouží velmi dobře právě olej z tresčích jater.

Vitamín K₂ je důležitým kofaktorem, který se stará o to, aby se vápník uložil tam, kam má. Právě vitamín K₂ umožňuje správný růst kostí a zubů a chrání zuby před kazem. Přírodní národy ho ve své stravě měly dostatek, proto měly rovné a zdravé zuby. Vitamín K₂ se nachází v mléčném tuku, másle a sýrech, také v játrech, žloutcích. Bohužel hodně záleží na tom, co zvíře žralo a jak bylo mléko zpracované. Tvoří ho také bakterie ve střevě, ale jen při zdravém mikrobiomu. Narušený mikrobiom znamená narušenou tvorbu nejen tohoto vitamínu. Doporučuji vitamín K₂ doplňovat.

Cholesterol je základní molekulou nutnou pro vývoj mozku. Je naprosto zcestné omezovat jeho konzumaci u dětí. Děti potřebují hodně cholesterolu! Příjem v potravě nikdy nepokryje potřebu, zbytek vyrobí játra. Platí pravidlo, že co se nesní, musí se vyrobit. Konzumací potravin bohatých na cholesterol si šetříme játra. Nejbohatším zdrojem je kaviár a jikry. Kaviár si většina z nás pravidelně nedopřává, jikry lze do stravy zařadit snáze. Dalším zdrojem jsou žloutky, játra, živočišné tuky, máslo. Tuky jsou navíc nutné ke vstřebávání minerálů. Nízkotučná strava vede k řídnutí kostí. Zeleninu vždy podávejte s tukem! Tuky tvoří buněčné membrány a obaly nervových vláken. Z tuků se tvoří hormony.

Bílkoviny

Výše uvedené potraviny zajistí automaticky dost bílkovin. Živočišné bílkoviny jsou kompletní a mají optimální spektrum aminokyselin. Rostlinné zdroje se musí kombinovat a využitelnost je nižší, ale je možné zajistit dostatečný příjem. Důvodem pro konzumaci živočišných potravin nejsou bílkoviny, ale jiné složky, které v rostlinách nejsou. Obilniny a luštěniny jsou špatně stravitelné, musí se adekvátně připravit, což zejména s obilím většina lidí, ale ani zpracovatelský průmysl nedělá. Vše se musí namočit, mírně naklíčit, dobře uvařit. Nutriční hustota obilí a luštěnin (tj. obsah živin) je ve srovnání a živočišnými potravinami a zeleninou dost nízká, navíc obsahují mnoho sacharidů, které děti „zaplácnou“ a nemají pak v bříšku místo na důležitější potraviny. U špatných jedlíků je třeba se soustředit na výživné potraviny, tj. zeleninu, maso, vejce, ryby, tuky, při snášenlivosti kvalitní mléčné výrobky.

Zelenina

Největší objem stravy dětí by měla tvořit zelenina. Bude jí na objem nejvíce, ale z hlediska energie poskytne nejméně kalorií. Děti prostě musí jíst zeleninu. Co nejširší sortiment, všechny barvy a druhy. Je prostě nepřijatelné, aby děti nejedly zeleninu, je to zodpovědnost rodičů. Rodiče odpovídají za sortiment. Dítě musí ochutnat, musí se mu nová potravina mnohokrát nabídnout, než ji přijme. Je třeba nabízet v různých podobách.

Děti často neodmítají potraviny, protože by jim nechutnaly, ale z jiných důvodů. Neznám to — nejím to. Má to divnou barvu nebo to smrdí. Máma chce, abych to snědl, tak just ne. Radši bych to ostatní, tohle nechám nakonec a pak už na to nemám místo…atd. Mnoho rodičů udělá chybu, když po prvním odmítnutí potravinu dítěti přestane nabízet. Když mu ji nenabídnete, nebude to logicky jíst! Dětem je třeba vysvětlovat, proč se něco jí nebo nejí. Je třeba jim jít příkladem, celá rodina by měla jíst to samé. Nechat je klidně trochu vyhládnout, nekrmit je celý den ovocem, křupkami apod. Použít triky, mixovat, strouhat, najít podobu, ve které to sní.

Protože prostor tohoto článku je omezený, zde je doporučená literatura:

Sally Fellon: „Vyživující tradice“
Natasha Campbell-McBride: „Syndróm trávenia a psychológie“
Mark Sisson: „Primal Blueprint“
Maya Shetreatová-Kleinová: „Léčba zemí, průvodce výchovou zdravých dětí v nezdravém světě“